Hudební shrnutí roku 2023: má oblíbená rocková a metalová alba 1/3

V předposledním článku loňského roku jsem psala "Postupně tedy (až do ledna) budu přidávat články o všech těch albech zmíněných v anketě...", což jsem prokazatelně nedodržela, a tak to nyní hodlám napravit. Jen místo toho, abych psala o albech jednotlivě, vezmu jich vždy víc naráz. Možná si u toho rovnou utřídím myšlenky na podobný sumarizující článek za letošek. 

Jen bych ráda podotkla, že těch alb, která mě něčím zaujala, vyšlo 28. Jelikož by ovšem článek o 28 albech rychle omrzel, rozhodla jsem se vybrat DEVĚT nejzajímavějších a vydat je ve třech článcích po třech. Zbylá alba si budou muset holt vystačit s čestnou zmínkou.

Liv Kristine / Edge of Paradise / Oomph!

Peeling Paint Appreciation Society: moje fotografie odlupující se barvy

Jak jsem psala ve svém návratovém článku, v říjnu jsem si oblíbila trend odlupující se barvy. Přidala jsem se do facebookové skupiny, kam lidé přidávají své fotografie, a ty mnohdy působí jako abstraktní umělecká díla. Stačí najít tu správnou kombinaci barev a tvarů a mistrovské dílo je na světě. 

Sama jsem tak 28. 10. vyrazila ven a vyfotila pár svých prvotin. 
Některé fotky níže jsou drobně upravované (hlavně ořezávané), ale převážně jsem se snažila zachovat přirozený dojem. Úplně na konci článku jsou pak pro srovnání některá má oblíbená díla přímo ze skupiny, abyste měli představu, na co cílím. 

Něco o krvi, hnilobě, magii a cyklech

<<O MÉM NÁVRATU K BLOGU (předchozí článek)

Tak počkat, nebýt té hniloby, zní to skoro jak ezokravina o menstruaci. Něco na způsob "udělejte si nanuk z menstruační krve". Sakra. Přísahám, že tam směřovat nechci. Nikdy.

Tohle je mnohem zajímavější téma. Jde totiž o knihu. Ano, knihy jsou něco, na co recenze moc často nepíši (dokonce jsem tady na to neměla vůbec rubriku, tak jsem se rozhodla hodit to prostě do Edirne). Důvod je prostý: není to metal příliš nečtu. Nebo respektive čtu knihy do školy, které jsou fajn a zajímavé, jak jen knihy do školy zajímavé být mohou, ale když na to píšete x seminárek, nemáte už potom tu potřebu psát ještě recenze na blog. A mimo sérii školních knih jsem se dostala jen k Potterovi. Zase. Po sto dvacáté osmé. Nicméně v lednu tohoto roku (ehm, když to po sobě čtu, uvědomujiis, že tento článek mám rozepsaný od LÉTA 2023, takže ne, nevyšlo to letos, bylo to v lednu 2023) vyšla kniha, která nemá s Harrym vůbec nic společného, a přesto mě zaujala natolik, že jsem si ji okamžitě musela koupit. Protože... protože to vlastně je metal v knižní podobě. Takový brutální fantasy metal.
Takže zde je: moje první recenze knihy
(je to dlouhé a milionkrát upravované)

Život

 ... je občas divný, ale i přese všechno, jsem stále tady. Tedy ne tady jako na blogu, neboť jste si asi všimli, kdokoliv, kdo sem zabrousil, že je to tu už rok mrtvé. Tedy k ročnímu výročí úmrtí tohoto blogu jsem se rozhodla přijít s článkovou nekromancií a sepsat alespoň něco málo o tom, co se událo. 

AI opět zkouší hudební alba

Poslední článek o AI tvorbě měl poměrně úspěch. Nebyl to úplný trhák, ale toho zde nemůžu docílit už jen z principu, že nejsem tolik aktivní. Mně to nevadí, věnuju se spoustě věcem a na rozdíl od puberty nemůžu každou volnou minutu strávit právě na blogu. Nicméně o to zajímavější obsah sem pak můžu přidávat, neboť se ve volném čase věnuji všemožné tvorbě. Jak té reálné, tak té, se kterou mi pomáhá umělá inteligence. Například jsem se s pomocí AI pustila do psaní povídky v angličtině, ale tento článek je věnován po delší době opět AI grafice. Navazuji na tento článek, ve kterém jsem se snažila vytvořit alternativní obaly hudebních alb - ne proto, že by se mi originály nelíbily, ale proto, že mě upřímně zajímalo, jak se nelehkého úkolu může AI zhostit a na kolik bude vykrádat původní obaly. I spoustě z vás přišel článek tehdy zajímavý, tak mě napadlo přijít s pokračováním pojatým trochu jinak. 

Tento článek se nese v podobném duchu, jediný rozdíl je, že nepoužívám jen jeden program (tehdy to byl Imagine), ale hned PĚT. Ano, v tomto článku vedle sebe postavím výsledky od Imagine, BlueWillow, Dall-E, Dall-E 3 a Dream (WomboArt).
Můžete hlasovat, který počin vám přijde nejzajímavější. 

Použitý prompt byl vždy ve tvaru: "název skupiny - název alba - music album cover artwork", jedině ve dvou případech jsem musela prompt trochu upravit, aby program skutečně pochopil, že se má jednat o hudební album a ne nějaký klasický fantasy poster, nikdy jsem ovšem neuváděla, co konkrétně má program vykreslit nebo v jakém stylu a jakých barvách. Alb jsem celkem generovala asi sedm, možná i více, ale jelikož pracuji s pěti programy a prokládám to anketami, vybrala jsem nakonec jen čtveřici, která mi přišla něčím nejzajímavější. Zbytek pak můžu vložit zase do dalšího článku. Dost totiž pochybuji, že si s prolínáním hudby a grafiky hraji naposledy. 

Alba jsou jiná než v prvním článku. Obrázky se dají zvětšit tím, že na ně kliknete (doporučuji využít, abyste si vše mohli prohlédnout důkladně). "Alba" jsem dále upravovala v grafických programech, vygenerované originály jsou pro srovnání uvedeny pod nimi. 

Miluji tě, teď zhebni

 

SKYND 4. 11. 2023
SaSaZu

Přibyla nám tady taková milá nenápadná anketka, která rozhodně nezabírá celou stránku, tudíž pochopím pokud jste si jí nevšimli a zatím nehlasovali. Možná ani nevíte, o čem hlasovat a proč. Tedy, ta anketa to říká jasně: nejlepší album roku, ale logicky tam nejsou uvedená úplně všechna alba, natož všechny žánry, tudíž ne, není to 100% objektivní a ne, nevadí mi to. 
Když začínal rok 2023, tak nějak jsem rezignovaně věděla, že to bude prostě další rok mé existence, a tím jeho shrnutí skončí. Vkročíte-li do nového roku s touto vyhlídkou, nejste sice zklamaní, ale máte pak reálnou šanci něčeho dosáhnout? No i dont think so Jenomže v tomto roce se událo asi všechno. Nemyslím nutně v mém životě, ale tak nějak všeobecně na poli umění, videoher, knih, koncertů - svým způsobem mě to namotivovalo žít, vrátit se k četbě, rozšířit si obzory v hrách, objevovat nové skupiny, chodit častěji na koncerty. Není to vše, o čem by měl život být, jasně, mít pasivní zábavu v podobě poslechu hudby je fajn, ale seberozvoj je seberozvoj, nicméně třeba loni mě ani pasivní zábava nezajímala a snad jediné, s čím jsem tehdy přišla novým, byla ta tvorba Barbie cosplayů. Ani předloni jsem ten život nijak neřešila. Od smrti maminky je mi žití ukradené a upřímně covid jakoby utlumil veškeré chutě umění. Tento rok to ovšem prolomil. Najednou je všeho všude hodně a já to dokážu cítit, konečně to prožívám a užívám, což je pocit, který jsem na dlouho zapomněla. A proto přicházím jednak s tímto článkem o koncertu, ale jednak i s tou maxi anketou, která reflektuje, do jaké míry mě vlastně rok 2023 oslovil. Postupně tedy (až do ledna) budu přidávat články o všech těch albech zmíněných v anketě, abyste se mohli důkladně nad svými hlasy zamyslet, ale upřímně je to experiment, externí anketu vkládám někam prvně a netuším, jestli je nějak časově limitovaná, a už vůbec netuším, zda se vám vše zobrazuje vůbec dobře. Taky je možné, že se nikomu hlasovat nepodaří, ale pořád je to pro mě asi příjemnější fail, než kdyby se vám vyloženě hlasovat nechtělo. Jo, metal není pro všechny, ale... ale tenhle je. :D 

Old Skull Con 21. 10. 2023

Delší dobu jsem byla nemocná. Asi čtyři dny jsem prospala jen s přestávkami na suchou bagetu a záchod a ani ty dny okolo mi nedovolily probrat se z celkového vyčerpání. Nic jsem proto nepsala a nikoho jsem nenavštěvovala. Byla jsem mrtvá. 

Teď jsem ale tady, zrušila jsem všechny své přednastavené články a jiné plány - prozatím - a napíšu o něčem, co je pro mě nejaktuálnější. Původně jsem chtěla psát o hrách, ale o tom můžu napsat kdykoliv. 

10:30 - Jan Biederman a Zdeněk Utišil - Souboje v realitě vs. Fantastika

11:30 - Lucie Lukačovičová - Monstra a mýty Vietnamu

13:00 - Tomáš Bandžuch - Čarotvorné služby První republiky

14:00 - Otomar Dvořák - Historická fantastika a fantastická historie

15:00 - Františka Vrbenská - Ženy válečnice

16:00 - Leonard Medek - Kterak být zločincem v 19. století

17:00 - Jiří Pondělíček - Americká občanská válka

18:00 - Josef Rarach - Historie FX ve filmu

Dračí narozeninová oslava

Původně jsem měla na 24. 9. přednastavený článek o MORu, ale pak jsem si řekla: sakra, měla jsem narozeniny nedávno, měla bych o tom taky něco napsat. Takže jsem přednastavení zrušila a rozepsala se o narozeninách, ale pak jsem si uvědomila, že mám vlastně 28. 9. ještě poslední oslavu, a tak by bylo asi fajn to všechno sfouknout do jednoho článku, tudíž... mé rozpolcení ohledně toho, co vydat, vedlo zcela logicky k jedinému rozumnému rozhodnutí: nevydat nic. 

Barbie Photoshoot Creating 3

Ta tvorba bárbín, nebo respektive jejich úprava, mě velice chytla, a tak přicházím zase jednou s novou sérií fotek. Jen zdůrazňuji, že tyto "photoshooty", jak tomu hezky česky říkám, mají pouze dvě funkce: zaprvé se chci vyblbnout, zadruhé chci navnadit na finální výtvor. Samo o sobě to ovšem zas takovou hodnotu nemá, tak mé fotky z této série berte s nadsázkou.
Tentokrát je photoshoot z procesu utváření vzhledu, který ještě není hotov. V článku o bingu jsem vyhrožovala, že 2. 10. vyjde přednastavený článek s novým výtvorem, tak jen chci upozornit, že tento photoshoot se k tomu výtvoru nijak nevztahuje, jedná se o dvě naprosto odlišné bárbíny a vůbec netuším, kdy tuto konkrétní dokončím, protože je to trochu složitější. Zrovna tak jsou ty fotky trochu jiného charakteru než předchozí dva photoshooty (zde a zde), ty původní byly víc na punk, víc měly navozovat "moderní umění", nebo aspoň modernu, která si zkrátka libovala v podivnostech. Tyto fotky jsou ovšem víc elegantního charakteru a byl to prostě opět pokus o úplně jiné fotografické umění. 

Kdyby Bůh byl Čech a byl nůž, byl by to Arrow

Musím říct, že z konce blog.cz se asi nikdy neotřepu, protože se mi zdá, že tady prostě není taková základna. Nebo respektive jsou tu komunity, ale takové, do kterých nezapadám a vlastně ani nechci. Ono je super mít parťáky na knížky, vaření nebo zahrádkářství, ale já nežiju ani jedním z toho. To blogování pro mě holt už není, co bylo. Když to nejsou zahrádkářské komunity, jsou to pseudoinfluenceři, co si myslí, že ostatním můžou radit. Ale to je jedno, já se blogu stejně nevzdám. Potřebuji stále pilovat svůj písemný projev. Teď jsem ho dlouho zanedbávala, protože jsem se rozhodla nejnovější povídku psát v angličtině za pomoci korektury od AI, takže to podle toho taky vypadá :D Je to vcelku vtipný pokus, pak vám o tom napíšu samostatný článek, ale nyní jdu zkrátka pilovat češtinu. 

Masters of Rock: pátek

Mám tady poslední dobou problémy se spam-komentáři. Ale takové divné problémy. Po srpnové pauze jsem se sem vrátila, jen abych tu našla x divných komentářů od jakéhosi individua, jehož jméno znělo jako indické zaklínadlo, a tyto komentáře jsem samozřejmě poctivě promazala a šla se podívat do přehledu komentářů, abych zjistila, kolik těch bezbožných zmrdovin mi tu ta indická kletba ještě nechala. A tam jsem zjistila, že strašně moc vašich normálních komentářů mi to vyhodnotilo jako spamy a nebylo to nikdy zveřejněno. Zejména je ten můj blog nějak zaujatý proti Heleně. Prostě indickému zmrdovi tady dovolí zaspamovat deset článků blbinama, které nemají hlavu ani patu, ale normální komentáře bez chyb jsou podezřelé. Evidentně nikdo než boti pravopisně správně v dnešní době nepíše, a tudíž jsou smysluplné komentáře vnímány jako kyberšikana. :D Zatracená Helena. 

Ale k věci. Nechci chrlit vše jen na jedno brdo a umořovat čtenáře dlouhým rozepisováním o tom samém tématu, a tak jsem se rozhodla mástr-články vždy prokládat nějakými jinými. Ostatně těch témat je hodně, takže bez nápadu dlouho nebudu. Nicméně teď je MoR zpět a konkrétně jde o ten nejlepší den vůbec, takže doufám, že i mé vyprávění vás bude bavit. 

Bingus Bongus

Znáte bingo? (A mohla bych ho vidět?)
Myslím, že hlavně v amerických seriálech se objevuje podezřele často, je to tam taková klasická důchodcovská zábava. Víte, co ale důchodci určitě nehrajou? Bingus. 

Znáte to, videohry jsou taková ta zlá věc, která vzbuzuje v lidech násilí a chuť po krvi. Je to naprosto nekultivovaná zábava, které se oddávají čtyřicetiletí panicové bydlící u mámy ve sklepě. Tedy, aspoň myslím, že se stále najdou lidé, kteří to tak vnímají, byť díky bohu ubývají. Jak to souvisí s bingem? 

No, představte si, že máte přesně takovou hustokrutopřísnou videohru, která vás promění v krvelačnou nestvůru. A místo toho, abyste chtěli jít pak někoho umlátit na ulici, si řeknete "hm, co kdybych to spojil s bingem?" Přesně tohle si někdy na podzim nebo v zimě 2022 řekla banda nejlepších hráčů Elden Ringu. Myslím (jako fakt jenom myslím, výzkum jsem neprováděla), že u zrodu tehdy stáli LilAggy, Star0Chris a Captain_Domo. Ne že by vám ta jména něco řekla, takže je tu zmíním čistě pro svůj dobrý pocit, abych jim neupírala zásluhy, ale pro vás je asi důležitější vědět, o čem to kurva vůbec mluvím a proč je to tak zajímavé, že si to zaslouží článek. Přece jen videohry nejsou pro všechny, bingo je pro americké důchodce a kombinace obojího zní jako něco, co snad ani nemá cílové publikum. 

Barbie císařovna Xiaoxianchun

Neumím pchinjin, takže jen hádám, že to jméno by se dalo přepsat i jako Siao-sien-čchun? Ale není to stoprocentní, je to prostě odhad - takový, na kterém si Čech nezláme jazyk 'tak moc'. Nebo jí můžeme říkat prostě Fuca Rongyin, což bych četla asi jako Fuča Ronjin, přičemž Fuca je rodinné jméno a Rongyin je jméno mé dnešní princezny - pardon, čínské císařovny. 

Tento článek navazuje na tento photoshoot a zde tedy plně odtajňuji, že jsem se pokusila o svou první historickou postavu. Nicméně, protože jsem nevzdělaný pleb, samozřejmě mě k tomu dovedl seriál, konkrétně Yanxi Palace - vřele doporučuji všem. Tím myslím skutečně všem - nejen milovníkům čínských dramat a telenovel, ne, prostě všem, protože to má vtip, napětí, intriky, akci, ale tak nějak v dobré míře, hlavně nikdy nevíte, co od koho máte čekat. Mám to nyní rozkoukané již potřetí a všímám si pokaždé nových detailů, takových těch náznaků, kdy se vlastně kdo spojil s kým, aniž by to bylo přesně řečeno. 

Masters of Rock: čtvrtek

Kdybych byla FATE postavou, jedním z mých definujících aspektů by byl Masters of Rock, a já vím, že to zní divně, tvrdit, že by to byl můj aspekt, spíš by se asi hodilo říct "koníček" nebo s trochou přeháněk "zlomová událost", ale pravdou je, že poprvé jsem na MoR jela v roce 2010 a už tehdy jsem měla pocit, že mnou ten festival jaksi prorostl... takže to není jen koníček nebo událost, je to nedílná součást života. 

Nebo tedy abych byla konkrétnější: první tak tři roky, co jsem na MoR jezdila, to bezpochyby můj život byl, ty roky 2010, 11 a 12 byly prostě úžasné, něco tak nového a silného jsem do té doby nepoznala. Pak někdy po roce 2014 to nadšení ochablo a v roce 2016 už jsem nejela, znovu jsme s bandou jeli nakouknout až v roce 2019, ale upřímně si z toho ročníku pamatuju jen střípky, pokud vůbec. Letos ovšem měli na MoRu být Lord of the Lost a já bych udělala vše pro to, abych je konečně viděla naživo, tudíž jsem oprášila své nadšení z fesťáku, našla si tam pár dalších věcí, na které jsem se natěšila, a spolu s boyfriendem jsme vyrazili po kurevsky dlouhé odmlce do Vizovic. 

A bylo to boží. 

Léto začíná, kdy se nám zachce, třeba teď

Děkuju. Opravdu děkuju za super reakce u předchozího článku, těší mě, že už jste navnazení na výsledek mého patlání. Upřímně, jsem z ní nadšená, už je hotová, hoví si v nové vitrínce a čeká, až ji blejsknu. Ale ještě než přijdu se sexy odtajněním, co že jsem to tvořila, posdílím dva jiné články. 

Zaprvé byl Masters of Rock, částečný důvod mé dlouhé nepřítomnosti. Z něj nás čekají celkem čtyři články, za každý den jeden. Vezmu to stručně, protože takové shrnutí každého dne je nakonec vždy stejné: "bylo to super, ale bolely mě nohy". Nicméně ty články budou, tak snad vás i budou bavit. 

Ten dnešní je ovšem "zadruhé", a je trochu kratší a zaměřuje se na jednu jedinou věc: