AI opět zkouší hudební alba

Poslední článek o AI tvorbě měl poměrně úspěch. Nebyl to úplný trhák, ale toho zde nemůžu docílit už jen z principu, že nejsem tolik aktivní. Mně to nevadí, věnuju se spoustě věcem a na rozdíl od puberty nemůžu každou volnou minutu strávit právě na blogu. Nicméně o to zajímavější obsah sem pak můžu přidávat, neboť se ve volném čase věnuji všemožné tvorbě. Jak té reálné, tak té, se kterou mi pomáhá umělá inteligence. Například jsem se s pomocí AI pustila do psaní povídky v angličtině, ale tento článek je věnován po delší době opět AI grafice. Navazuji na tento článek, ve kterém jsem se snažila vytvořit alternativní obaly hudebních alb - ne proto, že by se mi originály nelíbily, ale proto, že mě upřímně zajímalo, jak se nelehkého úkolu může AI zhostit a na kolik bude vykrádat původní obaly. I spoustě z vás přišel článek tehdy zajímavý, tak mě napadlo přijít s pokračováním pojatým trochu jinak. 

Tento článek se nese v podobném duchu, jediný rozdíl je, že nepoužívám jen jeden program (tehdy to byl Imagine), ale hned PĚT. Ano, v tomto článku vedle sebe postavím výsledky od Imagine, BlueWillow, Dall-E, Dall-E 3 a Dream (WomboArt).
Můžete hlasovat, který počin vám přijde nejzajímavější. 

Použitý prompt byl vždy ve tvaru: "název skupiny - název alba - music album cover artwork", jedině ve dvou případech jsem musela prompt trochu upravit, aby program skutečně pochopil, že se má jednat o hudební album a ne nějaký klasický fantasy poster, nikdy jsem ovšem neuváděla, co konkrétně má program vykreslit nebo v jakém stylu a jakých barvách. Alb jsem celkem generovala asi sedm, možná i více, ale jelikož pracuji s pěti programy a prokládám to anketami, vybrala jsem nakonec jen čtveřici, která mi přišla něčím nejzajímavější. Zbytek pak můžu vložit zase do dalšího článku. Dost totiž pochybuji, že si s prolínáním hudby a grafiky hraji naposledy. 

Alba jsou jiná než v prvním článku. Obrázky se dají zvětšit tím, že na ně kliknete (doporučuji využít, abyste si vše mohli prohlédnout důkladně). "Alba" jsem dále upravovala v grafických programech, vygenerované originály jsou pro srovnání uvedeny pod nimi. 

Miluju AI aneb generuju fejková hudební alba

 *nervózně se přicourá na scénu* ehm-raz-dva-raz-dva... funguje to... Ahoj.

(jestli chcete skipnout intro, tak prosím rozklikněte "číst více" nebo cokoliv, co tam mám nastaveného za hlášku)

Já vím, já vím, je to smutný, že když řeknu, že se vrátím v lednu, znamená to reálně v květnu, ale... jsem tady, jéj.
Vlastně jsem se snažila vrátit už v březnu, ale tehdejší článek, který jsem měla sepsaný a připravený k publikování, byl... nasírací. Byla to velká stížnost na lidi, a i když jsem si tím jednorázově při sepsání ulevila, nedokázala jsem to publikovat, protože mi to vlastně přišlo strašně na hovno a zbytečný. Nebo spíš zbytečně agresivní.
Mám dojem, že už tak od roku 2018, kdy se strašně začaly hrotit woke sračky, začal být internet nesmírně nehostinným místem. Úplně každé hovno najednou rozdělovalo společnost na minimálně dva tábory a čím dál víc lidí si mazalo sociální sítě s tím, že potřebují "detox". A tento stav nepominul. Lidi jsou stále vyčerpaní ze všech těch negativních nebo pro ně nepříjemných zpráv. A teď si představte, že bych do toho dropnula článek, ve kterém nadávám na lidi. Jako jo, asi by se našlo pár lidí, kteří by mi sem napsali "ale ty chudáčku malej, oni ti takhle ubližujou, to jsou zmrdi", ovšem většina lidí by prostě přestala číst po prvním odstavci, protože by toho na ně bylo moc. A já to chápu. Na mě je toho taky moc. 

Což je taky důvod, proč jsem pozdržela svůj velkolepý comeback. Měla jsem milion témat, ale nebyla jsem si jistá pojetím. Je totiž jedna věc, která je pro mou osobnost nesmírně přirozená, a to je jakási vrozená nenávist vůči všemu a všem. A to tady ventilovat nechci. Je to zbytečné. Tudíž jsem se rozhodla změnit tón a možná i náhled na svět. Sluníčko ze mě nikdy nebude, ale na druhou stranu nenávist není - díky bohu - jediná složka tvořící mou osobnost, tudíž jsem se rozhodla více zaměřit na ty ostatní. Jako jsou závislost na hudbě, grafickém patlání, kreslení, psaní a, což je to vůbec nejdůležitější: hraní videoher.
Jenomže tento článek není o videohrách, je to jakási oslava umělé inteligence. Částečně. Ono to bude mít jistou filozofickou dohru, ale tu jsem nakonoce přesunula do nového článku, který publikuju asi za týden (anebo jak se znám za měsíc). A myslím, že trochu porušuje mé předsevzetí o pozitivním obsahu blogu. Ooops. Někdy to dodržím, slibuju. Ale teď de prostě jen kochejte: