↓↓Nové příspěvky přibývají v rubrice METALOVÁ PACIČKA, všechny ostatní rubriky jsou archivem starých blogů z blog.cz ↓↓

neděle 26. února 2012

Kebab

Vlastně byl původně tento článek jednou velkou kritikou na rozhodnutí ochránců lidských práv uznat držení kojence lékaři při očkování jako omezování osobní svobody, ale pak jsem si uvědomil, že bych jen přebíral to, co si moc dobře uvědomuje každý z vás - že je to blbost ... politici se stále snaží předhánět v dobrých nápadech a čím jsou lepší, tím víc trpíme. 

Je to smutné, také proto jsem se rozhodl, že věnuji tento článek hloupostem a zcestnostem, abych vás pobavil. Možná se mi to nepovede - už jsem vyšel z praxe. Dlouho jsem nebavil lidi, přivykl jsem všeobecnému pesimismu a s tím ke všemu přistupuji. Taky uznávám názor, že optimista nemá šanci tady přežít. Občas nabydu zase toho dojmu, že by bylo krásné dívat se na svět skrze barevná skla, ale pak se dočtu či v televizi zaslechnu, kdo zase spáchal jaký podvod, jaká nespravedlnost koho zase zastihla, kdo se na koho vykašlal, kdo koho uplatil. Občas mi ta korupce a rozhodnutí zdejších politiků přijdou horší než vražda ... je to poměrně nadsazené, samozřejmě vražda je obrovskou tragédií, nicméně většinou jde jen o pár lidí, kteří zemřou ... Když špatně rozhodne vedení státu, životy se mohou podělat ale daleko většímu počtu lidí ... Špatné rozhodnutí vlády je jako atentát na občany ... díky tomu mohou deseti tisíce poctivých lidí přijít o práci, mohou přijít o majetek, o střechu nad hlavou, o důstojnost, o svou identitu, o svůj život. Nemusíte umřít, abyste byli mrtví.
Vážím si života ... nezpochybňuji jeho cenu, když se opovažuji vraždu odsunout pod korupci, reformy a novely ... jen se na to snažím nahlížet z jiného úhlu ... a ne každý se mnou musí souhlasit. Tak jako tak se tu dějí zvěrstva ...

A kde je ta veselejší část článku?
Sami vidíte, že já jsem takový pesimista, že i článek, který jsem jasně uvedl jako nepesimistický, jsem stočil na vraždy.

A o čem jsem chtěl tedy v té veselejší části psát?
No, původně o parodiích, ale vzhledem k tomu, že neumím vtipně popsat vtipnou záležitost (což asi nikdo, protože většina článků popisující vtipné události obsahuje jen "A pak jsme se teda zase tlemili ... no a pak ona udělala toto a já toto a ona se zase začala smát a pak já se začal smát a pak jsme se spolu tlemili a smáli jsme se, to byly hrozný záchvaty smíchu." - a na takovouhle útroveň já klesnout nechci) a vzhledem k tomu, jak jsem tento článek začal morbidně, si asi nechám onu zábavnější část na někdy jindy, až na to bude nálada ...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené příspěvky