Sleduju Jak jsem poznal vaši matku. Jen jedním okem a slibuji, že to nebudu prolínat se svým vyprávěním. Slibuji, protože to tentokrát dodržím. Dodržím to, protože to sleduji jen jedním okem.. a děj mi uniká. Usilovně totiž přemýšlím na tím, co vám chci napsat.. Já už nevím. Bylo to důležité, ale teď už asi není. :(
Před pár dny jsem plánoval, jak se tady rozepíšu a dám vám vědět o všem, co se stalo.. jenže když nad tím teď přemýšlím, tak se nestalo nic.. nic kromě toho, co mi nedovoluje myslet na věc, o které jsem vás chtěl informovat původně.
Šikana. Víte jaké to je? Doufám, že ne.. nic příjemného, to můžu potvrdit. Můžu to potvrdit jak z role šikanovaného, tak z role agresora - bohužel. Jenže teď nejde jenom o mě. Nechci, aby šlo jenom o mě. Už párkrát jsem vás informoval o některých zjevech od nás ze třídy. Několik z nich jsem pod nehoráznými kamuflážemi i představil. Teď nebudu jmenovat. Nejradši bych o nich mluvil jakoby mi byli úplně cizí, úplně ukradení.. neznámí! Ale nejsou.. Říkejme jim tedy jen Boss, Nenápadný odstřelovac, Ne o moc lepší slečna, Vyhazovač, Japonofilní mešuge a Pronásledovatelka Japonofilního mešuge.
Bylo nebylo.. do ústavu byli vybráni ti největší pošuci ze všech základních škol v okolí a aniž by o tom věděli, prosili se o to, podpláceli, byly do nich vloženy naděje národa a zraky prostých lidí začaly se k nim upírat.
Někomu to hlavu pomotat může..
Nikdo by si nemyslel, že se z těchto bláznů stane někdy něco špatného. Lidi si mysleli, že když jsme opustili základní školy, budeme něčím lepším. Chtěli jsme být, ale červi jsou v každé skupině lidí. Rozežerou všechna pouta přátelství a poštvou všechny proti sobě. Udělají svět hnusným, neboyvatelným místem.
Boss je jen herečka. Nebyl by nic bez všech těch rekvizit, bez komparsu.. Nenápadný odstřelovač? To je jeden velký omyl. Omyl je, že se dostal k Bossovi. Omyl je, že se nechal takhle lehko ovlivnit a stal se pravou rukou velké herečky. Ne o moc lepší slečna je děvka. Je to jen prostitutka, které platí za přízeň, za vlídná slova. Je to lehká holka, která se vždycky přitulí a řekne vám, že je vše v pořádku, když jí za to něco dáte. Vyhazovač? Bouchač! Patří někam? Je tos tejně ztracená existence jako já.. nemá své msíte v žadné partě. Tápe a hraje si na přítele každého.Někomu to ale nemusí být příjemné.. Japonofilní mešuge? To není ten případ. Vyhazovač se vždycky hodí, stejně jako Nenápadný odstřelovač a samozřejmě velký Boss, který vše organizuje. Který organizuje životy.. špatně! Pronásledovatelka Japonofilního mešuge stojí v pozadí. Jen málokdy ví, o čem je řeč, jen málokdy ví, o čem se jedná. Stejně si nikdy neodpustí své připomínky. A proč taky? Vždyť má čestné místo v Bossově armádě.. v jeho gangu, který pustoší náš vzkvétající ústav, který ničí všechno hezké, který zabije každou naději, který rozdupe všechnu víru..
Mám náš kolektiv opravdu rád..
Ve třídě se k sobě každý chová přátelsky. Každý vám rád pomůže - každý vám rád pomůže, abyste měli lehkou cestu.. lehkou cestu do ředitelny, lehkou cestu k průšvihu, lehkou cestu k depresím, lehkou cestu k sebevraždě.
Je u nás někdo, koho by se to netýkalo? Je někdo, kdo by dokázal odolat? Odolat pokušení přidat se k Bossovi.. odolat jeho nátlaku..? Je, ale každý, kdo má na to odolat, je uzavřený navždy do sebe a jen těžko se k němu někdo dostane..
Jsem rád, že jsem se dostal ze základky pryč..
Jsem rád, že jsem utekl od zhulených a násilnických cikánů, od kurev žebrajících o cigaretu, od lidí s prázdnýma očima, od loutek bez vůle žít. Jsem rád, že jsem utekl sem, pod Bossovi ruce, které likvidují celý svět. Všechny mé přátele, všechno čemu jsem věřil, všechno, o čem jsem si chtěl myslet, že je hezké, všechno, na čem mi kdy záleželo.. všechno! Můj život.. Co to je? Asi na tom ani nikomu nezáleží.. nějaká bezvýznamná věcička.. příliš abstraktní na to, abychom si ji představili.. příliš vzdálená na to, abychom jí uvěřili.. příliš blízká na to, abychom ji chtěli opustit. Prý je to krásná věcička. Kde tu krásu můžu najít? Ve východu slunce? Ano.. nádherné, když se zlatá zář rozlije po okolí a na oblohu připlují růžové mraky. Nádherné, že za povzbuzení tohoto výjevu budu odcházet z domu.. nádherné, že tenhle obraz mě dovede opět k místu, kde se světlo ztrácí.. Smutné.. smutné je, že se změní v odstíny šedi, v odstíny smrti.. ve Smrt!
Přeji vám krásnou noc..
Žádné komentáře:
Okomentovat