Redukční zóna
Žhnu a stojím sama v stínu.
Tvou duši čas už kuje.
Tvé srdce koroduje
A já touhou po tvém těle hynu.
Náruč má tě navždy spálí.
Tvůj život se mým hrobem stal.
Tvůj lesk z mé bídy povstal
A tu bolest už nic neroztaví.
Má láska pecí ti vždy bude.
Tvé hříchy z tebe vypálím.
Očistcem tě provádím.
Na konci z tebe to dobré zbude.
Na konci tě té špíny zbavím
A až vyhasnu, ty přežiješ.
Já vím.
Veneno em minhas veias
Ta iluze tmy jsem já
A za mnou svět ztrácí svůj tvar.
Já přeju ti zmar!
Protože bez tebe snad nesmím dýchat.
Pecado, vše, vše jen pro tebe.
To vědomí zazebe.
A já, já nemohu se vzpírat.
Zodpovědný za skutečnost,
Za šílenství v minhas veias.
Cos stvořil, to už nepředěláš.
Tvou loutkou nikdy nebudu,
Ale pánem mého osudu
Je veneno em minhas veias.
A závislost na tvém jedu
Překonat nikdy nedovedu
Iluze tmy, toť krásný klam,
Ale v čem já žiju, to je světlo.
Všechno smetlo!
Zavřít oči před tou pravdou.
Pecado, vše, vše je má vina,
Ale ty jsi příčina.
A já už mám vůli slabou.
Zodpovědný za pád skály.
Solução é a lâmina fria
Posedlost se mi v žíly vryla.
Já navždy se ti odevzdám
Ale to "navždy" dlouho netrvá.
Protože zítra už budu někým jiným,
Tobě známým, sobě cizím.
Ten jed mi spálil všechny žíly.
Schritte
Drásat, škrábat, drtit kůži,
Okovy kout svému muži,
Překrucovat, co se sluší,
Když život je led, v mých rukách roztál
I mrazivým stínem, co z šedi povstal,
A halí hříchy našich duší.
Krví, potem, vírou splatit
Lásku, jež se nemá ztratit.
Snad utrpení nožem zkrátit,
Když život je bouře, válka hřmí dál,
V boji raněný výdech už vzdal.
A štěstí, to se nedá vrátit.
Umřít jenom pro štěstí.
Umřít, to je neštěstí.
Vyvrženec
Už dlouho shnilé zrno
Vložili jste do mé hrudi.
Vaše dary mně jsou cizí.
A můj soucit s žitím mizí.
Zemřelo to dávno.
Pro vás nevyklíčí zázrak!
Co s přírodou je spjaté,
Nikdy nebude mi svaté…
Ano, zemřelo to dávno
A vy zemřeli jste dávno!
Lék, který mi dáváš,
Zahubí mě celou:
Maso, krev, mok, zuby, kosti
Bez příběhu, minulosti.
"Očišti svou hříšnou duši!
Padni před přírody vůlí!"
Ale člověk je přec zvolen.
Prosytí svět vlastním bolem.
Padne, co je přirozené,
Člověk není zvíře z lesa.
Více jak ztělesněný řád,
Nástrojem zla je napořád.
Nesnaž se mě vrátit zpátky.
Mé srdce je pouhým strojem.
S přírodou nikdy nesplyne
Jen s mým pádem zahyne.
Ano, zemřelo to dávno.
My, zemřeli jsme dávno …
Shout Suffer
Slyš mě.
Neb co křičím, jsou vzdychy země.
Co cítím je bolest světa.
Tak slyš mě.
Plaz se, prileť ke mně.
Z života bol a po něm veta.
Křičím já jména vaše.
Staří bratři padlí v boji.
Žádný nemá duši svoji.
Mrtví, co se probouzejí.
Mrtví, co mě neopustí.
Nač tak skleslí, moji hosti?
Povstaň! A bojuj tak jak dřív
Snad netoužíš najít klid?
Povstaň! A opusť mír,
ráj a naději na úsvit.
Vyslyš mě.
Neb co já žádám, oddanost je.
Po čem toužím, zajde se mnou.
Tak slyš mě.
Smrt se opakuje.
Umřít znovu a ještě jednou.
Trp! a s úsměvem jako kdysi
rozšiř řady padlých mých
Trp! a v hávu noční můry
jak ti shůry
mozek zbaven vzácných rýh.
Mozek propad duším zlým.
Neprogramovaná zběsilá smrt
Vytrhnout srdce.
Oni lhali, že to nebolí
že rána se zahojí
jen musím trhnout prudce.
Pevně sevřít v ruce
A že žádný bol mě neskolí
Jsem z těch, co se nebojí.
Teď jen vzpomínám trpce.
Jsem jen stín.
Prorostlý životem i smrtí
Místo těla halda sutin
Nevěřím tomu, co už vím.
Necítím radost ani splín
Bez srdce nejsme ani krutí.
Jsme jen nic a spousta dutin
zaplavené mokem krvavým.
Prorostlí hněvem zoufalým.
Žádné komentáře:
Okomentovat