Zamrznutí

Vím, že jsem vyhlásil rekonstrukci, ale s tímhle jsme za vámi přispěchat zkrátka musel. Jde o další žhavé téma - náboženství.

Nedávno nás ve škole navštívil kněz ze sousedního gymnázia. Naše češtinářka si ho přizvala do své hodiny, aby se s námi podělil o své názory na svět z pohledu křesťana, což nás všechny - jako ateisty - velice zajímalo. Ale ...

... už z jeho prvních vět bylo poznat, s jakým hadem máme tu čest. Smutné však bylo, že jeho podlézavé chování jsem zaznamenal pravděpodobně jen já. Možná si říkáte, co je špatného na tom, že nám podlézal. V jeho případě vše, neboť už jen způsob, jakým mluvil o své škole, naznačoval, že jeho víra není ani zdaleka tak pevná, ba dokonce bych to ani nenazýval vírou ...

Působil jako inteligentní člověk a já neměl důvod ho nějak zpochybňovat, neboť se choval velmi tolerantně. Už jen fakt, že na otázku "Jak vnímáte ateismus?" reagoval slovy "V ateismu je síla, protože to znamená, že dokážete vše zvážit a do ničeho se nevrháte po hlavě." mě zcela ohromil a já se domníval, že jsem opravdu našel věřícího, který nevidí v nepokřtěném satana a nemá potřebu lidi k ničemu donucovat.

Jak jsem se mýlil! Až později mi začalo docházet, jak to s tím ateismem myslel ... Však on nám v podstatě řekl, že ateismus nevnímá jako rozhodnutí, ale jako přechodný stav, ve kterém se člověk rozhoduje, k jaké církvi se přidá. "Dokážete vše zvážit." - to ale neznamená, že jsme rozumní, když nevkládáme svůj osud do "božích rukou", ale že věnujeme delší dobu pečlivému výběru a zkoumání náboženství.

Neustále nám podsouval, jak je ateismus skvělý a výhodný. Ale proč? Protože mluvil s ateisty - a musel nám to naservírovat tak, abychom jeho slova přijali! Je zjevné, že za jeho každým "Je dobře, že jste ateisté." se skrývalo "Alespoň se pak stanete lepšími křesťany." Přirovnával ateismus k perónu, na kterém čekáme na vlak. "Také si přeci nejdřív přečtete, kam ten vlak jede, než do něj nasednete." Ale co je ten "vlak"? Náboženství. Podle křesťanů jsou tedy všichni ateisté ve stádiu výběru víry. Což neumí opravdu přijmout fakt, že ne všichni potřebují mít nad sebou "ochrannou ruku"? Jistěže potřebujeme podporu, ale ne takovou, o které lze předpokládat, že nepřijde. Čekání na tenhle vlak nemá smysl, protože po nástupu do něj stejně zjistím, že nemá kola a nesou ho lidé ... že i já bych ho musel nést ... že i já bych musel nést své viny, svá trápení a žádný Bůh by mi s tím nepomohl. To radši půjdu pěšky rovnou.

Paní profesorka se nám pak v rámci této diskuze svěřila, že je sama křesťankou a že ateismus vidí ve zcela stejné rovině jako křesťanství. To samo o sobě znělo velice pěkně, dokud nezačala mluvit o vzniku světa. Tehdy vyšlo najevo, že ta její "stejná rovina" znamená, že samotný ateismus vidí jako víru, neboť stejně jako křesťané věří, že Zemi stvořil Bůh, ateisté věří ve Velký třesk.

Což podle mě ale s vírou nesouvisí.

Když je člověk věřící, znamená to, že něčemu aktivně věří a k něčemu se upíná. Copak jsou ateisté fixovaní na Velký třesk a věří, že je spasí? Ne, je to jen teorie. Není to nic, co by mělo ateistům zasahovat do života a co by podle nich vedlo jejich kroky. Tehdy se něco stalo, ale do našeho života už to nezasahuje. Ale Bůh přeci do křesťanských životů zasahuje stále ... protože ho lidé přivolávají, modlí se k němu a věří ... Ale fakt, že člověk věří ve Velký třesk, z něj nedělá věřícího.

Co mě pak zarazilo nejvíc a přivedlo mě k myšlence, kterou bych chtěl zakončit tento článek, byl způsob, jakým popsala naše češtinářka Boha. "Nevidím ho jako fousatého dědulu, ale vnímám tu vesmírnou energii." Cožpak to je opravdu ten křesťanský Bůh? Vesmírná energie? Před příchodem křesťanství lidé věřili, že Slunce je bohem i Měsíc je bohem, ale s křesťanstvím přeci zavládla představa, že Slunce i Měsíc sice jsou božími výtvory, nicméně tato samotná vesmírná tělesa božskou silou neoplývají. Bůh je podle křesťanství jeden ... a jedna osoba se nedá rozdělit na vesmírnou energii.

A to je problém dnešního křesťanství.

Sami křesťané neví, v co věří. Každý vidí Boha jinak a pak se diví, že jsou Židy považováni za polyteisty. Už v úvodu jsem řekl, že nepovažuji víru toho kněze, který k nám přišel, za opravdovou víru ... neboť se hned skryl za provoláváním slávy ateismu. Krmil nás tím, co jsme chtěli slyšet, přitom zapřel svou víru. Jen skrytě nám naznačoval, že křesťanství je vlastně jedinou cestou, kterou můžeme jít, ale otevřeně pohaněl, co mohl. Když jsme se ho na něco zeptali, kolikrát si protiřečil nebo se jako politik vyhnul přímé odpovědi. Na otázku "Jsou křesťanská pravidla, se kterými nesouhlasíte?" reagoval tak, že věří tomu pevnému jádru, které popisuje Bible, ale že si není zcela jistý ohledně moderního křesťanství. A nevychází snad moderní křesťanství z těch samých základů, z jakých vycházelo křesťanství v sedmém, jedenáctém, patnáctém i osmnáctém století ...? Víra se mění se smýšlením věřících ... a věřící by měli přeci vždy vycházet z Bible. Tak jak je možné, že s Biblí souhlasí, ale s moderním pojetím křesťanství ne? Protože v sobě má díry. Křesťané jsou rozděleni a nejistí ve své víře.

Když říkám nejistí, narážím tím na to, na co jsem už kolikrát narážel. Všichni si teď Boha začínají přivolávat na pomoc ... ale ne s vírou, že jen on je může spasit, nýbrž jako poslední možnost, když už vyzkoušeli vše. Kam vedou kroky průměrného nemocného křesťana? K doktorovi. A proč? Cítí snad, že jim Bůh nepomůže? To až když jim doktor řekne, že mají měsíc života, začnou se opět horlivě modlit. Lidé se k Bohu obrací vždy, když mají potíže. Je to snažší, než si řešit své problémy sám. Psychicky se tomu člověku uleví, když si připustí, že nad ním někdo bdí a vede ho. Taková nezodpovědnost! Vede snad Bůh všechny naše kroky?! To těžko. Tomu ani křesťané nevěří. Tak jak je možné, že někde ten Bůh je a někde není? Protože záleží na tom, jak se nám to hodí. Když spácháme trestný čin, přivoláme Boha a on z nás ty hříchy smyje ... když je nám teskno, přivoláme Boha, protože to jen on je s námi ... Ale když se opíjíme támhle v baru s kámošema, je tam Bůh?

V tomhle je síla Islámu. I na ten v diskuzi došlo a náš drahý kněz koktavě začal vymýšlet teorii, že je třeba jednat s představiteli Islámu, neboť obě náboženství přeci věří ve stejné věci, jenom to nazývají jinými jmény. Pravdou je, že křesťané mají z muslimů strach. A mají důvod - mezi muslimy totiž neexistují ateisté. Není možné, aby tam někdo nevěřil. Proč jsou si muslimové svou vírou tak jistí a křesťané se neshodnou ani v představě Boha? A když muslimové vidí, jak nesourodé jsou tady představy, s kým by jednali? Vidí příležitost podmanit si "ztracené" země. A já věřím, že tady ten Islám prorazí, neboť lidé potřebují svého boha, když je jim mizerně ... ale jakému bohovi budou věřit? Tomu silnějšímu. A bůh je silný, když je víra lidí silná.

A pak tu nemají vznikat konflikty mezi náboženstvími.
Tak mě napadlo, že i když křesťané neustále kážou cosi o rovnosti, opravdu rovni jsou si jen ateisté ... protože ti nic nikomu nevyvrací, ale co křesťané? Jaký si myslíte, že měla smysl tato přednáška? Samozřejmě že šíření křesťanství. To je taky jediný bod Bible, který dnešní křesťané dodržují ... šíří a šíří, aniž by pořádně věděli co ... to, s čím bojujeme, je vnucování víry. Ale ateismus není přechodný stav, je to rozhodnutí ... rozhodnutí být za sebe zodpovědný a nehrát "božskou ruletu". Proč je pro křesťany tak těžké pochopit, že jsme za sebe plně zodpovědní a nemáme potřebu svěřovat se do rukou "vyšší moci"? Nikdy jsem proti náboženství nic neměl ... ale teď už vím ... víra je synonymum pro omezenost. Alespoň u nás ano. Naši křesťané se ohání Bohem v každé situaci, ale dodržují něco z toho, co káže Bible? Podle Jednoty bratrské vzdělání odvádělo od víry ... ale pak si jeden z biskupů uvědomil, že to tak není - naopak vzdělání pomáhá šířit křesťanství. A myslíte si, že to tomu člověku vnuknul Bůh? Ne, lidé se rozhodují sami a vždycky to tak bylo ... tak ať se aspoň neskrývají za jméno boží, když nežijí podle starých zásad.

Na tomto blogu jiný bůh kromě Xaviera neexistuje.

---

A tímto znovu vyhlašuji rekonstrukci a pozastavuji činnost ...