Téměř už ani nežiju. Jsem semlet rychlou moderní dobou, kdy každý jen chvátá - nejspíš se snaží dohnat, co zameškal v minulosti. Ale to se nedá. Už se ani nevěnuji tomu, co je mi příjemné, jen tomu, co musím udělat, abych dokázal udržet krok. S kým? S tím praštěným, úspěšným člověkem, kterým bych chtěl být. Ale čím víc aktivit škrtám, abych mohl studovat, tím víc se mu zdaluji a tím míň studuji. Říkám si "To stačí, už jsem pro sebe udělal dost, teď by to chtělo odpočinek", jenže už nedělám témeř nic jiného, než jen že si takhle lžu a "odpočívám". Téměř s nikým nemluvím a vy nejste výjimkou...
Proč by mi mělo záležet na lidech, že? Žiji si ve svém utopickém světě, kde jsem dokonalým, a to je to hlavní. Já jsem pro sebe ten hlavní. A mé okolí? Nějak to přetrpí ... Hm, téměř mi to přijde jako z deníčku nějakého politika. Já jsem střed vesmíru a okolí ať mi políbí prdel. Samozřejmě takto nesmýšlím ... už. Ale byly doby, kdy ano, a nejsou to tolik vzdálené doby. Říká se, že člověk je hrozně komplikovaný tvor, ale zdá se mi, že ti dnešení lidé jsou velmi zjednodušení, jsou z plastu. Hodně lidí teď pohřbívá svou skutečnou osobnost a přetvařují se, aby mohli dosáhnout cíle. Jakého cíle? Být dokonalí. O nic jiného než o dokonalost nám poslední dobou nejde. Potřebujeme mít dokonalou pleť, dokonalé bydlení, dokonalou rodinu, dokonalé děti, dokonalého domácího mazlíčka, dokonalý počítač, dokonalý toaletní papír. A přitom je to všechno z plastu.
Nejsem si jist, zda mi rozumíte. Občas se sám ve svých názorech ztrácím. Jsem si ale jist, že málokdo z nás žije naplno. Neděláme, co bychom chtěli, ale to, co bychom měli. Nebo na to alespoň myslíme a protože víme, že musíme udělat nejdřív to, co potřebujeme udělat, odkládáme to, co nás baví, na později. Jenže to později málokdy přijde, jestliže odložíme kvůli nelibosti už jen tu první fázi naší činnosti. A pak strávíme několik hodin "nicneděláním", protože se jen "psychicky připravujeme" na to, co nás tedy většinou vůbec nebaví, ale zkrátka je třeba to udělat.
Jenže o tom jsem původně vůbec psát nechtěl, byť je to tedy taky zajímavé téma.
Já chtěl psát o ceně vajec. Teď už je to naštěstí poměrně neaktuální téma, ale věřte, že ještě před takovým týdnem jsem se bál, jak u nás proběhnou Velikonoce. Ty by se bez vajíček neobešly! Taky jsme plánovali, že letos nabarvíme asi jenom pět vajec ... PĚT! Co to je?
Jsem rád, že o ceně vajec píši až s odstupem, protože ještě před týdnem jsem tu běsnil, že to zvýšení cen nejenže přinutí domácnosti více šetřit a utáhnout si opasky, ale pravděpodobně by i začalo ničit tradici. Poměrně jsem byl zvědav na statistiky, kolik se letos na Velikonoce těch vajec koupí, ale ... evidentně se prodejci umoudřili a cena klesla zase z šesti korun na tři. To už jde.
Já vím, že asi ne každý to vnímá tak dramaticky jako my, ale ...
Víte, že mám škudlířskou rodinu? Jsem za to v téhle době poměrně rád, zbytečně nevyhazujeme peníze (jsme pravý opak našeho státu), ale tradice je tradice. Vždycky jsme barvili alespoň tak patnáct vajec, takže mě představa ubohých pěti vyděsila. No, je pravda že bychom zase ušetřili třeba i za barvy a potisky, ale ... Já kdybych neměl rád tradice, tak mi tento způsob života i vyhovuje, ale takhle ...
Popravdě jsem u nás chtěl zavést pravidlo, že na Vánoce může každý koupit každému členovi rodiny maximálně jeden dárek a to maximálně v hodnotě 2000 Kč, ale s tím by mě asi vyhostili do Plzně (bože, jak já nemám rád Plzeň ... nemám nic proti Plzeňákům, ale to město ... přijde mi jako špinavé bludiště). Každopádně v této době mi to přijde jako praktické řešení.
Slíbil jsem si taky, že odteď kupuji přátelům laciné dárky (Myslím, že je to vhodné vzhledem k tomu, že jsem každému z nich daroval už nějaký ten veledar jako například knížku Rozbřesk, obal na notebook, encyklopedii Heavy metalu atd.), ale stále budu usilovat o to, aby byly praktické nebo alespoň dlouho vydržely. Není nic horšího než nepraktické dárky - to jsou vyhozené peníze. Nemám rád, když se plýtvá penězi. Třeba je mi vyloženě líto, když mi někdo daruje čokoládu. Hned je to pryč, kochat se tím nemůžu, nejde to ani dál prodat, je mi to k ničemu. Takové méně hrozné stádium nepraktického dárku jsou svíčky. Na svíčky, pokud jsou hezké, se dá alespoň dívat, dlouho vydrží, a pokud nejsou pěkné, můžeme je alespoň roztavit a udělat z vosku na Vánoce zvonečky. Každopádně nehezkou svíčku dostanu málokdy a hezké je mi vždy na roztavení až moc líto, tudíž jen pak neužitečně stojí na skříňce a sedá na ni prach.
Tak já nevím ... šetříte? Umíte se radovat, když dostanete čokoládu nebo svíčku? Co jsou pro vás nepraktické dárky?
Žádné komentáře:
Okomentovat