Žiju a snadno se mě nezbavíte, avšak ne vždy je chuť a čas na blog psát, to pozná asi každý z vás ... nyní jsem zpět. Porušil jsem víkendové pravidlo a přišel jsem v úterý. Je úterý? Má časová dezorientovanost dokonale souvisí s tím, proč jsem tady mimo víkend. Máme prázdniny. Fantastické. Juchů. Já jsem vždy oprázdninách naprosto zmaten, neboť mému časovému rozpoložení dodává smysl vždy jedině rozvrh. Že bych si vypracoval jeden domácí? Neuškodilo by to, neboť celý včerejšek jsem se všem smysluplným a pracovním činnostem zdárně vyhýbal. Dnešek jsem sice zasvětil úklidu, ale mám strach, že zítra už se mi zase do ničeho chtít nebude.
No ale zpět k dnešku, ten byl (a bohužel nejspíš i bude, jak to tak vidím se zbytkovou energií) tím nejzajímavějším, co se přihodilo ... neboť při úklidu nastávají zvláštní situace. Přiznávám - rochnil jsem se v tom asi pět hodin a to díky tomu, že jsem si musel všechny staré papíry a sešity důkladně pročíst, staré písemky překontrolovat a pokud byly špatně, tak i správně vyřešit (a když jsem si už řešení nepamatoval, tak následovalo hledání sešitu, kde to bylo napsané a vysvětlené). U mě je hold úklid vždy na dlouho, ale horší by to bylo, kdybych si musel dělat pořádek ve věcech, které mám rád ... jako tehdy, když jsem si třídil hry na PS a PC (skončilo to u toho, že jsem si všechny zahrál - a stejně v nich mám doteď bordel).
Ale zpět k dnešku ... Mí staří dobří pravidelní čtenáři bezpochyby už několikrát zpozorovali, že trpím tak trochu neschopností udržet se myšlenkově na jednom místě ... ti novější si toho možná ještě nevšimli, neboť poslední dobou zde opravdu moc článků nepřibylo, takže je teď vítám v mém sklerotoidním (ne sklereidním) světě.
Tak, kde jsem skončil ...
Áno, dnešek ... úklid ...
Našel jsem starý slohový sešit. Posteskl jsem si, jaké to bylo krásné, když jsme během roku psali i více než dva slohy (stejně nechápu uvažování naší učitelky - slohy prakticky nikdy nemáme, nic nepíšeme a pak nám z ničeho nic dá napsat kompozici - baba!) a samozřejmě jsem se začetl. I když to byl sešit z páté třídy, musel jsem se chytat za hlavu, jak suše a hloupě jsem psal ... ale to já se vlastně chytám i u věcích napsané třeba před měsícem.
I když mě dlouho má vlastní debilita rozesmívala sam os obě, nakonec mě při čtení mých starých slohů odbourala až jedna "perla".
Měli jsme napsat sloh na téma "Život v trávě". Hahá - bůh ví, co bych napsal v této době, ale tehdy jsme byli malé nevyspělé děti a "tráva" bylo to zelené, po čem se chodí a v čem žijí broučci. A evidentně o broucích jsem psal. Proč evidentně? No, neměl jsem tu sílu přečíst si mé "veledílo" celé, stačil mi třetí řádek - ano, ten řádek je současně mým dnešením nadpisem.
Tomáš Jordán ... z Ulice ... broukolog ... pff snad entomolog, ne?! Broukolog zní ale hezky. Je to logické - málokoho vysoce nevzdělaného napadne, že entomolog se zabývá právě hmyzem, kdežto pod broukologem každý ví, co si představit. A i to zní odborně. Není to žádný broukař nebo broukovič - je to broukolog.
To další, co mě v této větě zarazilo, byl sám Tomáš Jordán. Já tak dlouho přemýšlel, kdo to je. Že "Ulice" je tam napsáno s velkým U, to jsem vůbec neřešil, neboť jsem předpokládal, že jako malý pitomeček jsem chtěl buďto naši ulici povýšit, nebo jsem jenom neměl dostatečné vzdělání . Tedy mi to nepřišlo podstatné a přemýšlel jsem, kterým z mých sousedů byl Tomáš Jordán. Až po dlouhé chvíli přemýšlení mi to došlo ... Ulice ... tu já neviděl tak dlouho. Klidně i od té páté třídy, řekl bych. Je to blbost - teď už je to absolutní blbost.
Jenže já jsem nedělal pořádek jen v sešitech, já začal přerovnávat a dohledávat i časopisy. Zjistil jsem, že má Sparková historie nesahá do července 2010, ale do května 2010, a našel jsem i starý RockHard - německý (z května 2010)! A pravdou je, že právě tento RockHard mi změnil život. Zní to asi divně, ale smysl to dává ... Když jsme se vraceli z Anglie zpátky do Čech, stavěli jsme na jedné německé benzínce. Všichni si tam kupovali jídlo, já si koupil RockHard. Nevím ani proč, na plakátech ani v článcích nikdo zajímavý (tedy tehdy pro mě známý) nebyl, ale prostě jsem si ho koupil (nejspíš jen proto, abych ho měl). Cestou jsem v něm listoval a našel jsem zmínku o německém Metalfestu. To víte, tehdy jsem opravdu netušil, že se Metalfest koná i v České republice, natož že je tu těch festů víc, takže jsem začal po matce vyžadovat, abychom se vypravili do Německa. Vždyť tam měla být Epica! Jenže to neprošlo ... a tehdy mě osvítilo. Začal jsem zjišťovat, jestli není i nějaký český metalový festival. No a našel jsem Mástr. A tam měla být též Epica! A tehdy jsem se zrodil ... No to ne, ale konečně jsem začal prázdniny využívat k něčemu smysluplnému ... čímž se vracím k těmto jarním prázdninám a mému úklidu.
Nepřipomíná vám ono "Hard" v názvu časopisu taky trochu slovo "Hora"?
No nic...
má sbírka:
Jo, mám prostě potřebu se pochlubit tím, jaký jsem sběratel. Možná to není nic přeborného, ale já jsem na takovéto množství poměrně hrdý ... a není to tak, že bych každý měsíc zašel do trafiky a rutinně si koupil časopis, který si stejně nikdy nepřečtu ... ne, já si v každém najdu něco zajímavého a v posledních Sparkách toho bylo zajímavého opravdu hodně, neboť se blíží data vydání většiny alb. Requiem for the Indifferent už dokonce vyšlo - včera myslím.
Však já sem dodám mé podrobné rozpitvání toho, co Epica stvořila.
Tak si říkám, kam já tímhle článkem vlastně mířím? Ono je neskutečně nudné popisovat úklid (spíš je nudné to pak číst), ale já jsem nacházel tak zajímavé věci. Například program z Mástru 2010. Jenže to nebyl vytištěný program, ten byl vytržený ze Sparku ... a byl se mnou celé ty tři dny (ano - tři, v roce 2010 jsme první den vynechali). Taky tak potom vypadal. Jelikož byla odporná vedra, neustále nás hodný pan vodokropič stříkal vodou, takže můj program složený v kapse se poměrně rozmočil. Ale drží pohromadě a to je hlavní, byť půlka pátku už nejde vyluštit, o CocaCola Stage nemluvě.
Jsou to vzpomínky, to je to hlavní ...
Z druhé strany programu kdysi býval článek o Children of Bodom, ale jelikož to bylo psáno bílým písmem na šedém podkladu, po rozmočení z něj zbyly jen fleky.
Ale i nejnovější Spark mě přivedl ke vzpomínání. Kromě toho, že mě posměšně navnazuje na koncert Epici (píše se Epici nebo Epicy? Spark píše tvrdé y, ale po c přeci y být nemůže, no ne? Je to vadné, já bych je překřtil na Epiku, pak je to jasné), na který už díky nadměrným výdajům nemůžu, opovážil se teď vyrukovat i s koncertem Emilie Autumn. A to jsou ty vzpomínky. V roce 2009, v únoru, zde měla také koncert. Nemohl jsem tam kvůli známkám. Teď, když už mám známky lepší (nebo jen rodiče začali být méně nároční), nemůžu tam kvůli času. Ten koncert je totiž již teď v sobotu. Že já se vždy o všem dozvím co nejpoozději - a když se to dozvím včas, jsou tu zase jiné překážky.
A věřte, že na Emilii bych jel velmi rád. Ona je jiná ... je výstřední, ale je stále svá. Nemyslím si o ní, že je to ubohá pozérka, i když tomu tak je u většiny těch celebrit, které staví i na svém vzezření a projevu na pódiu. Nedělá to, aby se zviditelnila, chce nám ukázat své pravé já. Věřím jí každé slovo ... a pokud to není ona, koho vidíme na fotkách, videích a koncertech, pak musí umět zatraceně dobře lhát a klamat tělem. A i to je umění ...
Takže z toho vyplývá, že i kdyby byla ve skutečnosti tím nejhorším člověkem, vždy se před ní budu sklánět. Ona si obdiv zaslouží.
Když už jsem zmínil, že teď v březnu,a le i v následujícím dubnu, budou vycházet nová alba, musím samozřejmě dodat, že i Emilie připravila něco nového: Fight Like a Girl.
Ale tak si říkám, že o tom n apíši až zase jindy ... dnes už vás nemůžu tolik MOŘit.
P.S.: Ta blondýna z Pevnosti Boyard je zatraceně nesympatická.
Žádné komentáře:
Okomentovat