Před dvěma lety jsem tolik nadával na den sv. Valentýna, že jsem prakticky nedělal nic jiného. Nadávky směřované na tento růžový, zamilovaný svátek naplňovaly všechny mé dny, které se kolem něj motaly. Proč? Protože vlezlí prodejci by nejraději nalepili kýčovitou výzdobu už i na naše vlastní okna, protože všude se mluvilo jen o tom, jako kdyby nic jiného neexistovalo nebo alespoň nemělo cenu a smysl. Tehdy jsem růžové viděl už i chodníky a nedivil bych se, kdyby z větví stromů vyrůstala srdíčka. Ano, ještě před dvěma lety jsem 14. únor nesnášel k smrti, protože všechny ty kýče byly úplně všude - andělíčci, pusinky, srdíčka, neviděli jste nic jiného! Lidé kolem mě si mysleli, že snad jen žárlím a a proto beru zamilovaným jejich svátek ... Já tvrdil, že k vyznání lásky není třeba žádný stupidní americký svátek ... americký ... vlastně pochází z Itálie, ale upřímně, myslí si někdo z vás, že jsme ho my - Češi - začali slavit kvůli Italům? Ne, to jen proto, že se slaví v Americe, slavíme ho i my. Stejně tak to je s Halloweenem. I kdyby se v Americe slavil den sv. Prdu, my ho převezmem taky.
Jenže ... dnes už mé nadávky nejsou tolik aktuální. Kdyby dneska trolejbus, ve kterém jsem jel, nezastavil těsně před obří cedulí s nápisem "Valentýnský ples", úplně bych na tento svátek zapomněl. Ve městě u nás není téměř nikde ani stopy po nějakých srdcích a ani v televizi není každá druhá reklama plná falešných přesladkých slůvek, která mají zaonačeně zamilované nalákat na výhodnou koupi, jak tomu ještě před těmi pár lety bylo.
Žeby národ dostával postupně rozum?
Nepočítám s tím, že bychom se někdy úplně vymanili z vlivu okolních států. Vždycky jsme k někomu patřili - nejdřív k Německu, pak k Rusku (neříkám, že jsme se vždy stali přímo součástí jiného státního útvaru, zkrátka jsme jen přejímali řeč a zvyky), ale řekněte sami, nebylo by nám tady krásněji, kdybychom mohli večer usínat s vědomím, že žijeme ve silném státě, který se dokáže udržet?
Však to tu stále řeším dokola, jak moc se náš národ podrobuje. Původně jsem tento článek chtěl napsat už včera a rozhodně neměl začínat mými stížnostmi na Valentýna, nýbrž stížnostmi na dnešní školní systémy. Ve zprávách totiž byla reportáž o tom, jak české děti postupně hloupnou a stále více propadají v matematice a češtině (a to i na základních školách). Upřímně, matematiku já nikdy rád neměl, nenašel jsem si k ní cestu a protože jsem v ní nikdy neviděl žádný větší smysl, nechci tu peskovat ty, kteří v ní plavou úplně, byť mi přijde nezodpovědné propadat již na základní škole nebo na nižším gymnáziu. Větší starost mi dělá propadání v češtině. A víte, čím je to způsobené? Jako vždycky módní vlnou aneb tím, jak mladí (já, takový zkušený a světaznalý Metuzalém, už mám přeci právo na takovéto označení! :D) tíhnou stále více k západu, nebo také tím, co poslouchají. Nemyslete si, že chci zakazovat pop a hip hop, ale jestliže to ty lidi ovlivní natolik, že nejsou schopni se vyjadřovat jinak než ve vulgarismech a kloudnou větu dohromady nedají, asi by se s tím něco dělat mělo. A já nejsem zaujatý, vidím to na svých spolužácích. Jde to dohromady i logicky: Někdo, kdo poslouchá stále jen "Čo ti jebe, čo ti jebe...", asi zrovna moc rozvinutou slovní zásobu mít nebude a gramatiku z takovýchto hitů (když už jsou jediným jeho přirozeným zdrojem "řeči", protože přes sluchátka - nebo mnohdy jen hlasité vyřvávání mobilu - nikoho jiného než svého oblíbeného interpreta neslyší) taky asi nepochytí. Vlastně ani nevím, jestli by měl někdo takový vůbec snahu v tom gramatické špeky hledat (například zjišťovat jestli je mezi větami "Čo ti jebe?" a "Čo ti jebe?" vylučovací poměr :D nezatěžujte tím svou mysl, je to blbost!).
Jak jsem se dostal od Valentýna k hip hopu? No, popravdě by to šlo i kratší cestou, ale tentokrát jsem to vzal přes tu, která potřebovala trochu prošlapat už dávno. Čas od času přestáváme býti Čechy , přestáváme mluvit česky (berte tato tvrzení s nadsázkou, samozřejmě se to nestává doslova a některé to třeba vůbec nepotká v jakémkoliv slova smyslu) a začneme směřovat kamsi do ciziny ... nemusí to být jen Amerika (když jsme byli v sekundě, utvořili jsme si třídní kult uctívající SAE :D), ale stává se to. Většina se však vždycky myšlenkami vrátí. Jen teď se ta většina začíná trochu zmenšovat ...
No, vím, že toto mé zamyšlení asi moc smysl nedává ... potřeboval jsem se jen vypsat ... taky na sobě pociťuji, že nejsem žádný extra dobrý češtinář, však se koukněte na to, jak používám čárky (nebo se na to spíš nekoukejte - docela mi to splývá).
Jak pozorujete svět kolem sebe vy ...? Projevuje se na okolí nějak v tomto roce Valentýn?
Žádné komentáře:
Okomentovat