Sníh

Chtěl jsem se vám ozvat hned 25. - plánoval jsem to tak ještě před Štědrým večerem. Těšil jsem se, až se tady začnu sobecky vychloubat, co krásného jsem dostal, ale najednou, když to mám udělat, jako kdybych se ani nechtěl svěřit. Měl jsem vám tenhle článek psát z nového notebooku, který jsem dostal ... ale on sileží za stromečkem a já na něm maximálně hraju hry. Nemám chuť zkoumat nové věci, nemám chuť na nic. Necítím ducha Vánoc a ani před Štědrým večerem jsem ho necítil. Proč? 

Protože tu nebyl sníh? Možná tenhle fakt zahnal veškerou vánoční atmosféru od nás z jihu, lidi tak byli méně v pohodě a neověšovali svá okna světélky. Ani my to letos neudělali. Jen pár domů v okolí má v okně výzdobu, zatímco loni, předloni a i dávno předtím to tu všude zářilo. Teď jako kdyby ty Vánoce ani nebyly. Jako kdyby ty dárky nebyly a já vám tedy neměl o čem vyprávět. Možná si myslíte, že za to všechno, co jsem dostal, nejsem vděčný. Jsem, ale stále si to něuvědomuju. A proto jsem měl problém s tím ozvat se vám dřív. I teď jsem tu vlastně proto, že jsem se donutil. Jsem tu, protože mi bylo hloupé, když jste mi tu přáli hezké Vánoce, a já se ani neozval. Ani jsem nepoděkoval, natož někomu taky popřál krásné svátky. Chci to napravit na Silvestra. Myslíte, že ho budu vnímat víc? Bylo by to dobré, však končí jeden rok a začne další ... prý poslední. Asi bychom si ho měli užít. Což mi připomíná, že jsem dostal lístky na MoR. Kdo z vás pojede taky? Nechcete se tam sejít, vy bando dráteníků? Tak rád bych tam někdy vyrazil s přáteli, ale cožpak někdo z mého okolí poslouchá metal? Copak pro mě někdo má pochopení...? Ano, Maggie. Poslouchá Withiny a jela by ráda. Tak položím ještě jednu otázku: Cožpak jsem jediný blázen, který se kvůli lístkům na MoR vzdal možnosti bydlet ve větším bytě? Musel jsem zvolit mezi placením hypotéky a placením mých každoročních rozmarů. A já bych se svých rozmarů nedokázal vzdát. Jsem sobec. Mé matce to nijak nevadí, že nemusí splácet každoměsíčně ještě něco navíc. A já jsem rád, že letos pojedu zase do Vizovic. Ale bez přátel.

Silvestr by mohl být vydařený ... Víte, proč Vánoce taky nebyly tak vánoční (alespoň u mě, stále mluvím jen za sebe)? Kvůli Havlovi. Neobviňuji ho, protiřečil bych si. Však jste četli můj bývalý článek. Já jen, že všechno to s pohřbem doslova pohřbilo vánoční atmosféru. Kdo by si chtěl zpívat koledy, když v rádiu slýchával jen o trůchlící Dagmar. A prý truchlí jen na oko, prý si mne ruce, že bude bohatá. Už to začíná. Pomluvy. Nemám je rád, ale patří k lidské přirozenosti ... Já nemám rád lidi. Ale bez lidí nejsou svátky - nebyl by ani Silvestr, nebyl by ani Mástr.

Asi bych se měl omluvit, že vás zanedbávám a kašlu na všechno ... a víte, že nechci? Já nechci nic. Nechci nic dělat, nemůžu se k ničemu donutit. Ale omlouvám se vám, protože vm, že bych měl. Ale usínám, protože jsem asi nemocný. Naše rodina má záhadné schopnosti vždy si něco diagnostikovat i bez pomoci lékařů. Možná mám podobné schopnosti a vidím to na ... Škytavku?

Dnes jdu do divadla, na muzikál. Ani tam nechci. Nevím, jestli jsem kdy psal depresivnější článek. Těžko říct, jestli jsem si dýls těžoval, že něco nechci. No, asi jsem vás ještě nikdy tolik nenudil. Ale na to jediné mám dnes náladu. Žvanit. A když nemám nikoho, s kým bych mohl mluvit, musí to jít sem na blog. Tak trpte.

A jaké vlastně byly Vánoce u vás?

Jaké byly u nás? Nevydařené ... předstírali jsme, že je vše v pořádku, a zatlačovali jsme slzy po hádce na život a na smrt. Ale to je v pořádku. Všechno je zase v pořádku. Vždycky bylo a vždy bude ... nebo ne?

Garfield. Je oranžový.