Stále trůchlíme ... Trůchlíme ale doopravdy, nebo jen oficiálně, protože je vyhlášen státní smutek?
Myslím, že to bylo hned v pondělí, kdy nám upřímně nešťastná a téměř zhroucená češtinářka vyprávěla své vzpomínky na Havla. Čekal jsem ale trochu, že takhle bude reagovat víc lidí. Neřešme teď, jestli byl nebo nebyl dobrý člověk, každý na něj má jiný názor, tady jde o jinou věc... S češtinářkou jsme totiž řešili i vyhlášení státního smutku, o kterém později bylo i hlášení ve školním rozhlase. V tom hlášení stálo, že kvůli vyhlášení státního smutku bude zrušena naše vánoční akademie. Já i většina mých spolužáků jsme to brali jako uctivé a rozumné, ale hned se ozval jeden tupec, který zařval na celou třídu: "Díky, Havle! Díky moc za osm hodin učení!" Nevěřím, že tohle někdo mohl myslet vážně. Copak někdo může za svou smrt? Copak může za to, že nám byla zrušena akademie? Ano, samozřejmě! On přeci vydal zákon, který nakazoval, že po jeho smrti musí být na našem gymnáziu zrušena vánoční akademie. Takový to byl parchant, že nás, nebohé studenty, ani nenechá užívat si života. Je to hrozně sobecké vyhlásit státní smutek kvůli někomu tak bezvýznamnému jako je nějaký bývalý prezident. Copak takhle uvažuje zdravý člověk? Copak takhle uvažuje gymnazista? Nemusíte mít Havla rádi, ale to, co pro nás udělal minimálně v prvních dvou letech svého prezidentování, si zaslouží úctu, protože nic takového naše republika už nezažije. Nás teď ve světe proslaví už jen maximálně ukradené pero.
Avšak tento tupec není zdaleka sám. Potkali jsme v ten den na chodbě ještě jednu spolužačku z jiné třídy, která na nás hned nastartovala, jak je to hrozné.
"Úmrtí Havla?"
"Ne, to zrušení akademie! Jako to mě nasrali!" - "A stejně už mám dost toho humbuku kolem, ti toho nadělají, tak prostě umřel no."
Lidé si neumí vážit velkých lidí a velkých skutků. Pro ně je dnes hrdinou Obama a symbolem nějaké vyspělosti je Santa Claus, hamburgry a Cola, protože to jsou přeci hlavní symboly Ameriky, která dnešením světem vládne.
Říkal jsem si, že jsou to jen výžbrepty nerozumných puberťáků, ale zmýlil jsem se velice krutě ...
Dnes mi mamka vyprávěla, že i kolegyně od ní z práce si stěžovaly, že je toho všude moc. Vůbec oprávněny něco takovéhleho kdáknout by byly jen tehdy, kdyby nešlo o někoho tak velkého, a i tak by to bylo velice neslušné. A ještě jeho smrt srovnávala jedna z nich se smrtí svého otce: "Můj tatínek taky zemřel a nikdo s tím tak nevyváděl!" - troufám si tvrdit, že její otec nebyl nikdy prezidentem, nevedl národ a nebyl tak vlivný. Je to vždy smutné, když někdo umře, ale nikdo nemá právo srovnávat úmrtí Havla s úmrtím člena rodiny. Rodinu to vždy zarmoutí, ale kvůli této smrti se do černé zahalil celý národ - a možná ne jen jeden. A ještě tak hloupě poznamenala: "No ta Dáša s tím taky nadělá ... jak je smutná a dává o všem na odiv!" Nevím, jestli chce, aby všichni předstrali štěstí, nebo že se nic nestalo. Jenže ono se stalo a lidi by si to měli uvědomit.
Můžete říkat, že je všude moc Santů, že se moc mluvilo o Bartošové, můžete říkat, že už vás štvou ty řeči ministrů o zdražování, ale říkat něco takovéhleho o tom, že zemřel Havel, je nevhodné. Měli byste se nad sebou zamyslet, pokud tak smýšlíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat