Objevil jsem u sebe zajímavou rubriku "Dělnická mládež", kterou jsem založil ve své euforii z DSSS, avšak ta pominula, když jsem si uvědomil, že mi vlastně nikdo jiný, koho DSSS diskriminuje, kromě cikánů, nevadí, tedy nemám důvod je podporovat. Rubrika tu však zůstala a já se rozhodl dávat do ní vše, co normální lidé nejsou schopni pojmout ...
Seznamte se s logikou cyprealismu:
Kdo nezná, nepochopí ...
Lidé už vymyslely stovky vědních disciplín a nauk, je tu však jedna, která je speciálnější než všechny ostatní - je čistě cyprealistická, ač normální společnost není schopna to přijmout úplně pokojně. Jde o etnolingvistiku, což je věda zkoumající vliv sopek za řeč. Mylně je občas označována za vědu, která zkoumá jazyk jako vyjádření kultury - takto novou vědní disciplínu označují nezasvěcení odpůrci cyprealismu.
V tomto článku, při jehož psaní jsem si prvně uvědomil, že jsem vlastně také cyprealistolog a mohl bych se tak začít konečně chovat, vás hodlám zasvětit do tajů vývinu přízvuků, které začaly být odhalovány koncem osmdesátých let 97. století.
Své jméno etnolingvistika dostala po sopce Etně, která je nejaktivnějším vulkánem v Evropě. Etna také bezpochyby nejvíce ovlivňuje způsob mluvy v Itálii, Sicílii a okolí. Nejodvážnější etnolingvisté již v počátcích svého výzkumu údajně zjistili, že částice pyroklastického proudu, který Etna vylučuje, se určitým způsobem nachytávají na hlasivky a v neškodné míře naleptávají hrtan, což způsobuje hlasité spontánní pořvávání a prodlužování samohlásek pro Italy tolik typické. Tato teorie byla brána za zcela nevyvratitelnou až donedávna, kdy jiná skupina etnolingvistů přišla se zcela novou teorií, podkopávající veškerá tvrzení vycházející z teorie původní. Staví na tvrzení, že za projev Italů nemůže naleptávání hrtanu, ale obsah návykových částic v prachu, který dovoluje Italům více projevovat ve své řeči emoce. Tato teorie je však ve stádiu výzkumu.
Nyní se etnolingvisté zaměřili i na východní Asii, především Japonsko, a první studie dokazují, že i zde mají na řeč sopky ohromný vliv. Většině Evropanům klasický dialog dvou Japonců přijde jako ostrá hádka, avšak tento tón je způsoben neustálým vybuchováním Sakurajimy. V městě Kagošima, které leží v těsné blízkosti této sopky, se dokonce vyvinul specifický japonský dialekt, který snad už nemůže být klidné řeči vzdálenější. Potřeba dávat do hlasu tolik hněvu pramení právě z přítomnosti dráždivých úlomků magmatu v ovzduší.
Další sopka ovlivňující Asii je Fudži, nacházející se také na japonských ostrovech. Zatímco Sakurajima ovlivňuje jen samotné Japonsko, pyroklastická vlna sopky Fudži v minulosti několikrát zasáhla i Koreu, Thajsko, Vietnam, Čínu, Tchaj-wan, Laos a Mongolsko. Ve všech těchto zemích se po druhém výbuchu sopky rozvinul silný přízvuk, který nám, Evropanům, zní jako kuňkání. Zatím však nebylo zjištěno, co tak dráždivého tento přízvuk způsobuje, protože Fudži již celých 300 let nevybuchla.
A s něčím takto fantastickým se s vámi loučím.
V příštím cyprealistickém článku, který opět věnuji etnolingvistice, se koukneme na to, jak přítomnost sopek v určitých oblastech ovlivňuje slovní zásobu.
Snad jsem prvně v kůži cyprealistologa nezklamal a můj článek nevyzněl až příliš naivně či snad nedej bože normálně.
Za případné chyby ve faktech se omlouvám - čerpal jsem z Cypklopedie, encyklopedie, kterou nenajde nikdo jiný, než ten, kdo ví, kde ji hledat.
Žádné komentáře:
Okomentovat