Celá země se zahalila do černého pláště - všude vlají vlajky, aby se nezapomnělo

Dnes zemřel ve svých 75 letech Václav Havel, bývalý český prezident, který se stal, jak mi napovídá nyní jeho nástupce Václav Klaus ve svém projevu, symbolem novodobého českého státu.

Stal se bezpochyby rozporuplnou osobou - lidé ho milovali, ale někteří také nenáviděli. Byl jim pro smích, byl jimi haněn. Ale proč? Můj otec na něj neustále nadával a modlil se den co den, aby se komunisti vrátili. On zapomněl, co pro nás Václav Havel udělal - pro nás a celou Evropu. Není to ale jeho chyba, může za to dnešní vláda, která podkopává lidské naděje a budoucnost všech, kteří se narodili do této země jako obyčejní lidé a ne jako polobozi. Chtěl se vrátit do sladké nevědomosti, protože z doby komunismu v něm přežila pouze tato vzpomínka. Odmítá řeči o tom, že jsme nebyli svobodni a o tom, že časy byly těžké, ale proč? To proto, že se nic nezměnilo a naše vláda není schopna pokračovat v odkazu Václava Havla. Bojoval za naši svobodu, ale máme ji opravdu? Můžeme cestovat, kam se nám zlíbí, a v obchodech nečekáme fronty na banány, nejsme nikým sledováni a není tu téměř žádná cenzura, ale svobodni přeci nejsme. Uvěznili nás ve velkém evropském vězení.

Václav Havel byl naše naděje. Lidé ho začali nenávidět proto, že funkce prezidenta není lehká a ani v rukách toho nejupřímnějšího člověka nezajistila až takový převrat, jaký všichni očekávali. Snílci. Jak Bára Štěpánová podotkla: od té doby, co byl Václav Havel zvolen prezidentem, už se nikdy na pražském hradě tolik nedřelo. Udělal pro nás hodně - pro nás, ale hlavně pro celou Evropu.

"Miloval svět a svět miloval jeho..."

Sledoval jsem ČT24. Poslouchal jsem projevy známých osobností, které na něj vzpomínaly, a zděsil jsem se. Češi nejsou upřímní. A nebo si Havla nevážíme tolik jako ostatní. Politik každé jiné národnosti o Havlovi mluvil srdečněji než Češi. Svědčí to o tom, že nebyl nikomu lhostejný a dokázal toho opravdu hodně. Svědčí to o tom, že i Česká republika (a samozřejmě nesmím opomenout Slováky) může mít velkého muže s velkými myšlenkami - tak proč zrovna jeho vlastní národ, za který se chtěl bít a bil se, není schopen emocí. Jsme tolik otupělí tragédiemi a bolestmi, kterých nás chtěl Havel ubránit, nebo už si neuvědomujeme pravý význam toho všeho?

Já si tu dobu nepamatuji, ale vím, jaké je být v zoufalé situaci. Člověk se upne ke každému, kdo nabídne pomocnou ruku. I v dnešení době potřebujeme někoho, jako byl Havel, ale takových lidí není mnoho.