Tak vám nevím. Mohlo by se zdát, že je stále o čem psát, ale u mě to asi neplatí. Nebo ano - samozřejmě, že je o čem psát, ale já nějak nemám inspiraci jak o tom psát. Chci nadávat na Evropskou unii. Dnes jsem se při olympiádě z angličtiny, kde jsem naprosto neměl co dělat, zamyslel nad svým vztahem k západním mocnostem (k západu já moc netíhnu, to víte, my a Polsko jsme nejzápadnější Slovaní a já držím jen se Slovany). Přeříkával jsem si důvody, proč nemám rád Ameriku, Anglii a Francii, až jsem dospěl k Německu a řekl jsem si, že Německo mi vlastně ani trochu nevadí.
Ale vadí. To Německo totiž táhne EU a jedině Německo bojuje proti jejímu rozpadu. Německo nám všem poroučí a udržuje nás v jakési evropské diktatuře. Samozřejmě, že Německo na svých bedrech nenese úplně celou vinu, ale podíl na tom má velký. Bez jeho výdrže už by se nejspíš tento bezbudoucnostní celek rozpadl. Já vím, že je hloupé dělat ukvapené závěry a říkat, že Německo je původcem všeho - není, ale zamyslete se sami nad tím, jaký stát může z EU prosperovat. My ne. Je to přirozené ukázat v nouzi prstem na jednoho viníka. Lidé už jsou takoví.
---
Tématem týdne je pravopis. Já nikdy nepsal na téma týdne a nemíním s tím začínat, je to taková podivná tradice tohoto blogu stejně jako nepravidelné slavení narozenin, které je podmíněno datem konání MF. Ale i tak musím k tomuto něco říct, je to totiž téma, které mě chladným vážně nenechává.
Dnes jsem brouzdal po nových blogách a narazil jsem na jeden, kde autorka uváděla, že pravopis je vlastě úplně zbytečný a není důležité se jej učit. Ale psaný projev je přeci stejně důležitý jako ten mluvený - pro mě, blogaře, důležitější. Já chápu, že sedět zavřený v učebně s protivnou učitelkou, která vykládá zmateně složitou látku, kterou mumlá do tabule, je obtížné, ale pravopis přeci není jen o tomhle - je o plynulejším dorozumíváním se s okolím.
Tak reknete kerej článeek bi se vam čet lip jestly ten s pravopisnejma hrubkama nebo ten psanej spravně prostěě. ja mislim že teťka už všichni musite odvracet zrak pač je to fakticky jako hnusíQ.
Obdivuji opravdu taková individua, která mi zatvrzele do komenářů píší, že například něco "vydím" nebo, jestli si o tom "mislím" to samé. Ale jedna věc je psát hrubky kvůli neschopnsoti rozpoznat je v textu, druhá věc je nepokládat hledání hrubek za důležité. Zmýlit se může každý a já sám se pletu často, ale stavět na tom, že pravopis je zkrátka nepodstatný, a obrňovat se binbirgéčtinou* jako ostny, mi přijde jako projev jakési mentální nevyspělosti.
*Binbirgéčtina pochází ze složeniny tureckých slov Binbir Gece (originální název Tisíce a jedné noci). Tímto výrazem je označována část projevu/článku, kterému nejsme schopni porozumět. Nahrazuje tak fráze jako: "Mluvíš na mě maďarsky/turecky/čínsky?"
---
Přijde mi, že je pátek. Nějak se o nic nestarám a stále své tempo zpomaluji, protože si říkám, že zítra mě nic nečeká. Možná mě nečekají písemky, ale čeká mě sama škola, jenže to si nějak nejsem schopen momentálně uvědomit. Včera jsem měl ale energie na rozdávání, dokonce jsem si vypsal konečně poznámky z Werthera, kterého jsem minulý týden dočetl (knížka o sto stránkách a já ji čtu tři měsíce ... tedy, stačily by mi na to dva dny, jenže problém byl si ty dva dny vůbec najít). Werther je opravdu krásná kniha, myslím, že až nebudu mít tak pohodlné období, vrátím se k ní, jenže teď jsem byl z luštění jazyka, v jakém byl psán, opravdu vynervovaný. Já se nechápu. Za to může nízký tlak!
---
Víte, já jsem se asi narodil jako pomatený kritrik. Stále do všeho ryju a sám nic moc nesvedu. Hrozně rád obcházím cizí blogy, abych se přesvědčil, na jaké úrovni průměrně tak náš národ píše, ale ať už jsem narazil na sebestupidnější článek, vždy jej překonalo jedno: žádost o radu, co dál psát na blog. Já myslím, že obsah blogu odráží autorovu duši a jestliže nechá čtenáře do chodu blogu zasáhnout, zcela jej tím naruší. Nikdy jsem tento systém nechápal, vážně jsem nevěděl, proč to lidé dělají. Ale teď to chápu. Sám nevím, co bych mohl psát. Nechci už psát na věčné téma cikáni, protože by to nic nevyřešilo, akorát bych se naštval, a nechci už psát ani o škole, protože tam by to dopadlo podobně. Ať jsem napsal cokoliv, byl jsem za to seřván. A já si za tím stál, protože jsem věděl, že je to můj názor a ten nikdy nikdo nezmění, jen zase já, ale všechno to obhajování mých názorů mě stálo tolik času a energie, že už nemám chuť se dál takto hádat a jen z čisté pohodlnosti mám sklony k tomu být komerční bloger.
A co ještě ještě pod stromeček? Inspiraci .. fantazii .. múzu .. víru v sebe samotnýho .. klid v duši.
Chinonk
(jak se zdraví binbirgéčsky)
Žádné komentáře:
Okomentovat