Špagety. Nemůžu za to, ale od té doby, co jsem změnil písmo z Georgie na Trebuchet MS (mistrovství světa v trebuchetu?), přijde mi každý můj článek jaksi opticky (jo kdyby jen opticky) roztažný. To písmo! Nepřipomíná vám taky špagety?
Jak zvláštní je fakt, že když jsem napsal článek prakticky jen o jedné hloupé růžové pastelce, byl ohodnocen dvakrát maximálním počtem hvězdiček, zatímco když se rozepíšu o něčem, co je dle mého mínění kvalitnější (aha - tady je zakopanej pes) a zajímavější, z hlediska hvězdiček to zůstane zcela bez povšimnutí? Nad tím zůstává rozum stát.
Včera, přátelé, byla železná neděle, začal nám advent, což na mnohé působí velice depresivně, takže pomalu každýho druhýho chytá amok a sužuje ho pocit, že má teprve dárky jen pro polovinu blízkých, tedy začíná nakupovat jako o život. Na druhou stranu pro mnohé tato doba znamená počátek doby pohody a klidu. Takové lidi jsem však ještě nepotkal. Ani já nemohu tvrdit, že bych s blížícími se Vánoci cítil větší pohodičku, zatím nerozpoznávám změny.
Ani doma nemáme adventní věnec, ale to ne proto, že bychom se rozhodli na svátky celkově kašlat, to je kvůli tomu, že jsme asi moc staromódní. Nedávno jsme vyrazili prohlížet věnce, ale buďto jsme viděli samé obyčejné, které za ty roky už zatraceně omrzely, nebo jsme viděli naopak až moc novátorské výrobky. Ale to byly takové nevkusňárny jako věnce se Santou (už by mu mělo vypršet vízum, v ČR nemá co dělat), věnce poseté blyštivými malými napodobeninami dárků, které na sebe byly nahustěny tak, že se pod nimi až větve zcela ztrácely, a také věnce, jejichž tvůrci vsadili zcela nepochopitelně na barevnost. To je hnus, velebnosti.
Víte, zrovna nedávno jsem procházel staré mé články, mezi kterými jsem nalezl i jednu úvahu o umění. Potěšilo mě, že i před rokem jsem smýšlel stejně jako dnes a považoval jsem dnešní moderní umění a snahu o něco nového za kýče. To k nám přechází z Ameriky. V každém vánočním americkém filmu můžete vidět tu nabubřelou výzdobu, ke které krom jiného patřívá ohromné sobí spřežení zaparkované na zahradě, postava mnou milovaného dědka ze Severního pólu a třeba i ohromné zářící nápisy s tradičním přáním krásných svátků. No při pohledu na něco takovéhleho opravdu už krásnější být nemohou! Americké Vánoce jsou zkrátka kýčovité, proč by tedy ty naše nemohly být také? Spíš proč by neměly být také? Superkmarkety jsou už dávno plné třpytících se řetězů, které však nejsou seskládané pouze z drobných trichomů, ale i třeba ze siluet sobů, Santů, komet, vánočních ozdob, stromečků a vloček. Nejlépe se vším dohromady. A ty kulaté ozdoby nejlépe co nejblýskavější. Pravda, našli jsme taky pár hezkých, ale hrozně velkých. A to je taky problém - oni už vůbec nevyrábí ozdoby ve střední velikosti, všechno je buď malé jako cherry rajčátka, nebo velké jako kokosový ořech.
A to jsem původně chtěl jen sdělit, že nemáme adventní věnec. Ale řekněte, očekávali byste Vánoce s něčím tak kýčovitým na stole? To by mi bylo úplně blbé zapalovat pouze ty svíčky.
Začal jsem nedělí, ale podstatnější byla sobota. V sobotu se totiž v našem krásném městě rozsvěcoval stromek. Nebyl jsem u toho - takovéto události mě přestaly zajímat, když mi v pěti babička vysvětlila, že jí přijde zbytečné jít na stejnou událost už po čtyřicáté, zvlášť když je stromek rok od roku hnusnější. S tím souhlasím, letos je totiž - podle fotek, které jsem zahlédl na FB - pomalu širší než sama radnice. Přesto se na to šlo podívat hodně lidí, kteří následně zaplnili všechny náměstní (je přídavné jméno od "náměstí" vymyšleno správně?) hospody, což jsme pocítili velice brzy. Dnes má totiž má mamka kulaté narozeniny a my to šli v sobotu s nejbližším rodinným kruhem oslavit do jedné poklidné restaurace nedaleko náměstí. Ačkoliv v ní obvykle nikdo naštěstí nebývá, v sobotu kvůli rozsvěcování stromku praskala ve švech, takže jsme strávili večer vedle skupinky Němců, kteří po chvíli projevili svou zálibu ve zpěvu, a těhotných žen, které rozjížděly oslavu se svými muži. Ti naštěstí hluční nebyli, ale zase museli courat po celém obvodu restaurace, protože muži evidentně rádi kouřili (cigarety!) a nemohli přeci podkuřovat svým těhotným polovičkám pod nos. Až na mládež z NDR a courali-kuřiče byl ale začátek našeho společného večera to nejdnudnější, co jsem v posledním měsíci zažil. Ano, počítám do toho i monotónní přednášky naší zeměpisářky. Až v druhé polovině večera jsme si k sobě všichni našli cestu a začali se bavit o smíchovském tanku, Sokolech a náměstích. U nás ve městě je totiž jedno náměstí jménem Senovážné a strejdu nenapadlo nic lepšího než řešit, jak se jmenovalo před revolucí. Celého stolu už se zmocňovalo zoufalství, když padaly typy jako náměstí Revolučního odborového hnutí, Leninovo náměstí, náměstí Svobody nebo Gottwaldovo náměstí, ovšem po dlouhé chvíli hádání to za nás vyřešil Google, který nám prozradil, že se jmenovalo náměstí 1. máje. Stejný problém jsme měli i s Lannovou třídou a vzpomínáním si na jméno náměstí, na kterém je umístěný smíchovský tank. Jasno jsme měli jen v Leninově ulici. Sestřenice přišla totiž s teorií, že každá ulice v České republice, která se kdysi jmenovala Leninova, byla přejmenovaná na Evropskou. Každá. A asi na tom něco bude.
Dnes je ještě pondělí, ale už za pár hodin se přehoupne do úterka. Na ten den se netěším. V ten den máme věneček.
Dopřej sobě vraždičku, zítra chcípneš, králíčku!
Taky vám ta reklama na Vodafone přijde tak nechutná?
Víte, nejde o to, že o Vánocích propagují Velikonoce, čímž matou lidi, jde o ty odporně zpracované králíky s celulitidou a o ten velice zábavný přezpívaný hit od těch naprosto nevkusných rádobyzpěváků, jejichž oplzlému kouzlu podléhají stovky zmatených lidí. A to jen proto, že v téhle době už nikdo nedokáže docenit pořádné umění. Je to smutné, ale je to tak. Už před rokem jsem měl jasno v tom, že s lidským vkusem to jde z kopce. Tihle králíci jsou toho důkazem.
Dobrou, přátelé,
dnes ani zítra ani pozítří s největší pravděpodobností zase moc aktivní nebudu. Vyjímečně v tom není jen škola, ale i tak ji tímto proklínám. Učení je důležité, ale je náročné. Vysiluje, už jen když na něj pomyslím.
Uvědomuji si, že se mnou nebude souhlasit hodně lidí, protože každej třetí člověk je kretén a podléhá takto vypatlaným vlivům, avšak pokud se tu objeví nějaký fanoušek Nightwork, chci ho poprosit, aby držel své prsty na uzdě a radši si rozmyslel, co do komentáře napíše. Já tu nebudu trpět komentáře, které by se mě snažily přesvědčit o opaku, za svým si stojím. A teď nejde jen o králíky. Klidně se vyjádřete, jak chcete, ale nepřesvědčujte mě o ničem. Nesnáším lidi, kteří si myslí, že lépe odhadnou, co by se mi mohlo líbit, než já sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat