Mám na stole drobky cizího původu (připisuji jejich vznik matce), milion ořezávátek, které stejně nikdy nevyužiju, a kromě dalších nepotřebných věcí, které na psací stůl v nejmenším nepatří, i kyblík s pastelkami. Většinou jsou černé a žluté, bůh ví, proč se u mě hromadí zrovna tyto barvy, každopádně mě teď - právě, když jsem se rozhodl napsat článek - upoutalo něco, čeho jsem si nikdy dřív nevšiml. Zářivě růžová pastelka. Vzdal jsem jí hold tím, že jsem po ní pojmenoval dnešní článek a dokonce ji zmínil v prvním odstavci, který je značně od tématu, tedy jsem pro ni učinil daleko víc než pro některé mé takzvané přátele.
Dejme jí ale už pokoj, protože já se chtěl původně omluvit za neaktivitu. Žárovcežel (už jsem vám vyprávěl o cyprealismu? ne? chyba! ale o tom až jindy) jsem nevěděl, jak začít, takže jsem se začal koukat po okolí, jak to dělávám vždy, když tápu. Dnes jsem ovšem zmatenější než kdy dřív. Však ti maníci z blog.cz po mě chtěli nějakou reregistraci, aktualizaci účtu a tak! No chápete to? Jako kdybych nebyl věrný a pravidelný uživatel. No, moc nejsem, pravda. Takže se vám omlouvám, že jsem se vám takto neúmyslně vyhýbal, měl jsem prácičku. Ano - velkou. Vlastně to nebylo nic významného, zkrátka škola a taneční. Ale víte, jak to dokáže člověka zničit? Ale nechci, abyste mě litovali kvůli tomu, že chodím do tanečeních, jak to většina z vás má ve zvyku. Nebylo by to špatn, občas je to i vtipné a zajímavé a snad mi to k něčemu i bude, jen je to zkrátka namáhavé. Jako vše poslední dobou.
Víte, já se blogu budu věnovat, ale až od pondělka, do té doby tu nebudu. Chtěl jsem jen oznámit, že toho mám moc a tím dát vědět, že se ještě nějakou dobu nestavím. Taky jsem se cítil hloupě, když jsem vás tu nechal takto potupně vyčkávat na mé odpovědi. A ještě chvíli nechám. Nemám čas.
Ale s blogem nekončím. Této otázce jsem čelil několikrát a jako už mnohokrát se ji rozhodnu ignorovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat