... A byla to katastrofa!
Víte, Texpress je takový podivný obchod, vypadá jako hangár a na střeše má žlutého slona - opravdu to tam nemám rád a to hlavně proto, že je tam největší koncentrace podivných existencí. Vždy jsem tam narazil na někoho, kdo neměl všech pět pohromadě nebo tak minimálně působil na první pohled. Tentokrát tomu nebylo jinak. Hned, jak jsem tam vešel, zaslechl jsem neidentifikovatelné a velice nepříjemné tóny. Byl to hip hop.
Hledali jsme sako pro taťku, procházeli jsme úzkou a poměrně smradlavou dlouhou uličkou, kterou z jedné strany lemovaly kabáty a z druhé bůh v co. V tu chvíli se nám připletl pod nohy. Vrtěl se jak pošuk, hulákal a myslel si, že je úžasný, ale opravdu nebyl. Měl bílou čepici s rovným kšiltem a přihlouplý výraz ve tváři - malý hoper. Pouštěl si nahlas jakési "písně" na mobilu a každou chvíli odběhl k zrcadlu, před kterým pózoval, smál se na sebe a hulákal jako Rytmus. Byl mi odporný a to mu mohlo být tak šest. Přemýšlím nad tím, co z něj může vyrůst. Máme totiž ve třídě jednoho egoistickýhio hopíka, který svou demenci dokazuje každým dnem. Jenže si to neuvědomuje. Zrovna nedávno se nám v šatně svěřil - spíš se vytahoval - že si píše na Facebooku s jednou holkou. Nebylo by na tom nic špatného, Facebook je takové prokleté místo, že si tam může psát kdokoliv s kýmkoliv, dokud nám neřekl, co jí napsal. A je to něco, co jsme měli čekat. Je to přesně v jeho stylu - ubohé, hloupé, trapné. Ona je pravda taková přihloupější, jenže on přesto nemá právo dělat si z ní prdel. Ke všem těm fotkám, které přidává (ano, je to ten typ, kterého se zastávám nerad, ale když si mám vybrat v tomto souboji, podporuji jednoznačně ji), ke všem statusům, které píše, jí přidává falešné lichotící komentáře, ze kterých je na první pohled cítit, že to nemyslí upřímně a jen si z ní dělá legraci. No ona to nechápe, o to je to horší. Nehraničí to s kyberšikanou? Když ho na to jeho kámoš upozornil, odpověděl prostě jen, že to v žádném případě kyberšikana není, v podstatě jí lichotí a dělají jí dobře. Ta kdyby věděla! A právě z tohodle mám strach, že z toho malýho zmetka vyroste. Vsadím se, že kdyby byl jen třeba o dva roky starší, už by byl schopný mi nadávat. Nestalo by se ostatně prvně, co by na mě vyjel nějaký malý fakan. Že mají tu drzost!
Ale ani malý Rytmus nebylo to nejhorší, co nás v Texpressu potkalo. Respektive v Texpressu a jeho okolí.
Šli jsme platit k pokladně, kde před námi stál holohlavý dědula a později těsně u něj zabrzdil malý Rytmus na vypůjčené tyrkysové a hrozně drsňácké kolobrndě. Jenže v tuto chvíli se hlavním aktérem stává ten dědula, ovšem u pokladny jsme to ještě netušili.
Vyšli jsme ven, nasedli do safírového Fordíka (to je taky auto, neustále na něm něco nefunguje - jakmile se spraví jedna věc, pokazí se další), uspořádávali tašky a najednou jsme zaslechli ránu. Nejdřív jsem si řekl, že v tom má zase prsty malý Rytmus, který se rozvaloval se svým kamarádíčkem na schodech, ale o nějakou tu vteřinu později jsem zjistil, že to s ním vyjímečně nesouvisí a rána nepochází ze schodů, nýbrž od žlutého auta zaparkovaného za námi. Otočil jsem se tam ve chvíli, kdy se z místa činu pokoušela ujet taková velká stříbrná kára s německou poznávačkou. Asi už je vám jasné, že ten Němčour do toho žlutého auta naboural. Ve stejném okamžiku, jako jsem zaregistroval ohromnou promáčklinu, vyběhl z Texpressu jakýsi vyděšený chlapík. Působil dojmem, jako by měl dostat každou chvíli tachykardii, a to se k němu ještě hnala mamka se slovy: "To je vaše auto?" Nebylo jeho. Po dlouhém pátrání jsme přišli na to, že patří nějaké ženě. Ten chlapík ji doslova vytáhl ven a zhrozeně ukazoval, co Němčour provedl. V tu chvíli jsme však už znali viníkovu tvář - ano, byl to ten dědula, který před námi stál ve frontě a poučoval malého Rytmuse, jak má koloběžku správně postavit, aby nespadla. Ten má opravdu hodně co poučovat o dopravních prostředcích. Ještě ke všemu si zaparkoval tak blbě, že jsme nemohli vyjet, takže jsme ho museli ještě vyrušit z bouřlivého rozhovoru s poškozenou, aby nám laskavě uhnul. Žena mezitím zlostně pomlaskávala - ani se jí nedivím - a můj taťka mezi zuby a nadávkami cedil větu "To je vrchol!" Ven vyběhla i prodavačka a nakonec se u schodiště shromáždili všichni nakupující.
Lidi jsou tak nepozorní ... a jsou tak hloupí ... A proto nerad jezdím nakupovat do Texpressu, vždycky tam potkáme někoho, kdo není úplně normální.
Viděli jste, jak kvetou fíky?
Žádné komentáře:
Okomentovat