Před pár dny jsem se vrátil z Křemže a ano - trvalo mi opravdu dlouho, než jsem se odhodlal k napsání článku. Nepozoruji na sobě takovéhle opoždění prvně, potřebuji zkrátka nechat určité věci uležet, než se o nich začnu rozepisovat. Vzpomínky na Křemži jsou už snad uležené dostatečně. A že jich bylo!
Začnu asi představením hlavních hrdinů tohoto zmateného příběhu; loni jsem všem vymyslel naprosto zcestné a šílené přezdívky, letos si je vymysleli sami. Takže vám představuji Skřítka splněných přání, Dohořínu, Vílu Zuběnku, Kozu Rózu a mě - Naginyho! K tomu, jak to vzniklo, se dostanu někdy později - doufejme.
Ještě upozorňuji, že rody přezdívek se ne vždy shodují se skutečným pohlavím, budu psát tedy vždy např. Víla Zuběnka byla a ne Víla Zuběnka byl v případě, že by šlo o kluka, ano? Prostě to berte s menší nadsázkou a představujte si pod touto postavou zkrátka jen vílu.
Tento příběh má počátky už v době dávné, v době před čtyřmi lety, když se sešla pětičlenná parta úplně odlišných názorů a odlišných povah v jedné třídě ...
Uvažujete velkorusky? Odkryji vám už zpočátku obrovské tajemství - tento článek bude prolínán politickými názory a výlevy, ale vyjímečně ne jen těmi mými, v Křemži jsme se na politickou vlnu naladili všichni. Vzpomněl jsem si na to díky ČT24, kde právě běží Rozpad SSSR, nejlepší pořad v úterý večer a ačkoliv mám Rusko a celou jeho historii rád, přijde mi to krapet ubohé dívat se večer na dokument! Proklínám všechny televizní programy! V Křemži jsem toto neřešil, Skřítek (ano, byli jsme u něj) totiž televizi nevlastní. Zvláštní přesvědčení, ne? Skřítek za to, zvlášť v předchozích letech, byl stíhán celou třídou a stával se terčem posměchu. Nám - ostatním čtyřem - to nikdy nijak nevadilo a musím uznat, že v Křemži je díky tomu úplně jiná atmosféra. Když to teď tak píši, vzpomínám si na Šangri-la. Vzpomínáte si taky? Pochybuji, psal jsem o tom v prvním Mástr-článku. Šangri-la znamená ráj či nebe, jmenovala se tak výstava zabývající se Tibetem, Indií a Bhútánem a proč že jsem si vybavil zrovna tohle? Vzpomněl jsem si na jednu věc: Tibet je chudá země, přesto je však tou nejbohatši. Má totiž čas, spoustu času a spoustu klidu, kterého je ve všech vyspělých zemích nedostatek. A to je ta souvislost mezi Šangri-la a Křemží. Víte, jaké tam bylo ticho? Řeknu vám to - ohromné (pokud nepočítáte řvaní cvrčků).
Křemže je vlastně jako celek poměrně velká vesnice - vlastně městys, já vím. Asi je tam, v centru, také poměrně rušno (určitě ne tak, jako je u nás), ale Skřítek bydlí v Pasíčkách, což je vlastně takový konec světa (poklidný konec Křemže obklopený lesem a loukou). Máme ve třídě dva Křemežťáky, kromě Skřítka ještě jednoho, kterému nikdo neřekne jinak než Vesničan či Vidlák. Víme totiž, jak moc ho to deptá; celé roky se nás snaží přesvědčit, že Křemže není vesnice, ale městys a bývala kdysi dokonce městem. My to nemyslíme ve zlém, vlastně to nemyslíme mnohdy ani trochu vážně, ale on evidentně ano. To proto je to tolik směšné. Vzpomínám si na scénu, která u nás ve třídě proběhla někdy v zimě, kdy Vesničan nedorazil; Ovčí Dědeček (ano, k tomu se taky dostaneme) začal vtipkovat, že v Křemži, v té malé vesnici, omezili jízdní řády kvůli vánici (venku ani nesněžilo) a Vesničan se musí prodírat sněhem pěšky. Poté, co mu Skřítek sněhovou teorii vyvrátil, začal spekulovat o tom, že Křemži obehnali ostnatým drátem (lidi, bylo to dávno předtím, než jsme začali probírat druhou světovou), aby nepustili vesničany do měst. Záhadou pak bylo, proč se dostal na svobodu Skřítek. Vysvětlením bylo, že Pasíčka jsou zkrátka něco jiného než Křemže ... a ano, je to něco jiného!
Každopádně to jsem odbočil.
V Pasíčkách nebyl skvělý jen ten klid, hlavní je vždy atmosféra a tudíž lidi. A počasí! V minulém roce neustále pršelo, až nás to ze stanů vyhnalo domů, kde jsme nemohli nic dělat. Tedy jak kdo. Parta bab se dívala na filmy se Zacem Efronem, kdežto normální lidi byli zcela vystrnaděni. Tentokrát tomu bylo jinak. Venku bylo krásně, tak jsme vyrazili na zahradu hrát karty. Problém byl, že každý uměl něco jiného. Já a Víla Zuběnka jsme se snažili naučit ostatní kanastu, Skřítek pak zase učil mě Bang! Někdy v posledních dnech jsme si oživovali autobus, ale u karet se taky nedá vydržet věčně. Znáte Osadníky z Katanu? Už když jsem byl v Pasíčkách prvně, ta hra mě něčím tak upoutala, že jsem se odhodlal vyrobit si doma vlastní verzi. Začal jsem taky u pouhého obilí, ovcí, dřeva, cihel a rudy, později jsem však přidělal i kartičky s vínem, tabákem a chmelem - tak vznikla hra Osadníci z Vizovic. Jen to chce dodělat ještě kartičky se švestkami.
Ale to jsem zase odbočil!
Musím to zkrátit, ony historky o tom, jak jsme se bavili a hráli hry tak zábavný nejsou, takže přejdu k tomu podstatnému - k politice. U toho poslední dobou končí většina mých článků. Ale proč?
Byla asi středa (nebo už čtvrtek?) a na stole se objevily noviny. Nic zvláštního, Dohořína v nich už listovala a Skřítek se smál Kalouskovi. A tehdy to začalo. Na úvodní straně MF DNES stál ohromný titulek "Abysme měli hezčí češtinu". A to víte, že už jsem k těm novinám nikoho jiného nepustil. Víte, co v tom článku bylo nejhorší? Vědomí, že už asi v roce 2013 se budou obnovovat Pravidla českého pravopisu. To znamená, že budou přijímána nová slova. Víte, která slova jsou nejžhavějšími kandidáty? Webhosting, homeworking, entertainment ... To jsou TYPICKY ČESKÁ SLOVA! Jsem vytočen, asi zase začnu pracovat na svém češtinářském blogu. Já nad tím projektem zlomil hůl s vědomím, že se o češtinu postará někdo jiný, protože já přece nikdy nic nezměnil, ale tohle je moc. Hodlá s tím někdo jako něco dělat? Už jsem přijal, že lidé mluví jak prasata, ale aby to bylo spisovné to ne!!
Každopádně debata o češtině nás přivedla na Evropskou Unii. Koza Róza začala propagovat připojení k Americe, my ostatní - realisté - jsme nadávali na to, že EU je vlastně jen nová diktatura. Diktují nám, co smíme vyvážet a co se smí vyvážet k nám! Dohořína (tedy myslím, že to byla Dohořína) pak přišla s teorií smazání dluhů Řecka. Na tom něco je - ten dluh se stejně jen prohlubuje všemi záchrannými balíčky, které Řecko stejně nikdy nezachrání, jen to ničí nás. Co je nám po zachraňování Řecka? Když neumí hospodařit, ať aspoň nežebrají po ostatních. To je jeden z důvodů, proč jsme tak chudý stát, za naše prachy si řecká vláda utírá zadky. A taky Brusel! Na tom, že v Bruselu jsou flákači jsme se taky shodli všichni. Víte, co by bylo nejlepší? Kdyby se Unie konečně rozpadla. Nechápu, proč mají státy neustále potřebu se spojovat, my nepotřebujeme být součástí takovéhleho celku, my potřebujeme volnost a nezávislost! Stejně je teď Unie už moc zamořená, když Brusel přijal Turecko, Rumunsko a tyhle státy ... Někdo v Pasíčkách vyprávěl, že Benelux hodlá nechat Unii padnout a spojení bude fungovat už jen mezi těmito třemi státy (Benelux = Belgie, Nizozemsko, Lucembursko). Kéž by! Těším se na pád Eura, ať je to ještě v době, kdy se k nám nedostane.
A takhle se z vyprávění o Křemži stal článek o politice!
A co že bylo s námi? Snídali jsme každé ráno buchty od maminek, hráli jsme hry a nadávali jsme na blbou druhou polovinu prázdnin. Ano - to je ta atmosféra Křemže.
Slíbil jsem vám vlastně ještě původ Skřítka splněných přání, Víly Zuběnky, Dohoříny, Kozy Rózy, Naginyho a Ovčího Dědečka, že? No ... to v příštím článku, nemůžu si za boha živého vzpomenout na přezdívky dvou lidí od nás ze třídy. Ach, jak já miluji tyhle přezdívky, většinou se odvíjející od pohádek (ehm - Naginy?) a vystihující nějakou vlastnost. Jakou vlastnost vystihuje Ovčí Dědeček nevím, ale líbí se mi to. A víte, co vystihuje Naginy? Víte, proč to píšu s tvrdým y? Doufám, že ne, jinak přijdete o překvapení ...
Žádné komentáře:
Okomentovat