Včera jsem ve svém zamindrákovaném článku vyhrožoval, že co nejdříve přidám i nějakou tu obrazovou dokumentaci - aneb fotky. Vlastně bych vás mohl odkázat na fotky z loňska, protože okolí malovičské chatky se zase tak rychle němění, ale je tu jeden pádný důvod, proč jsem to neudělal - to nebe. To se mění. A ačkoliv jsem vloni oblohu fotil také, rozhodně jsem nezaznamenal ani trochu podobné úkazy.
Začnu ale zlehka a uvedu vás do Maloviček přes naši zahrádku ...
Upozornění: fotek je opravdu hodně
Mokro ... Ano, celou dobu bylo vedro, ale jakmile jsem se rozhodl fotit, zatáhlo se a začalo pršet. Nebylo to však zdaleka jediné sobotní negativum, to největší bylo, že se udělala příšerná kosa. A jak jsem se tak třásl zimou, nedokázal jsem nafotit nic pořádně ostře. Jediné štěstí bylo, že o nafocení zahrady mi stejně nešlo, já jsem si počkal na večerní úkazy tvořící se na obloze.
Na to, že je čas vyjít opět ven a fotit, nás upozornila duha, která se utvořila za kravínem. A ačkoliv to nebyl ten jev, na který jsem čekal, blejsknul jsem ji také. Koneckonců byla krásná, velká a výrazná.
Zpočátku mi šlo o západ slunce, protože z předchozích let vím, jak jsou západy v Malovičkách krásné, ovšem tentokrát jsem ho prošvihl. Ne však proto, že bych zapomněl, ale proto, že venku vytrvale pršelo a mně se v dešti nikam vyběhnout - byť jen před barák - nechtělo. Pozoroval jsem tedy trpělivě, jak slunce pomalu mizí a jak jeho paprsky spolu s deštěm vytvářejí duhu. A pak přestalo pršet. Ohlédl jsem se k obrovskému bílému kravínu a spatřil jsem ji. Když jsem se však otočil zase zpět, spatřil jsem něco ještě zajímavějšího a unikátnějšího ... mraky. Osvětlené mraky. Nazlátlé mraky.
A ačkoliv je to krásné už takhle, není to zdaleka vše. Mraky přestaly vypadat jako mraky a proměnily se v husté, oranžové písečné duny.
Podobenství:
Vypadalo to, jako když se nad námi valí láva, vypadalo to, jako by se země převrátila a my pozorovali rozpálenou poušť.
Na následující fotku můžete koukat buď takto ...
Nebo takto...
Nepřipomíná vám tato kupice mraků nějaké vesmírné těleso valící se na naší zemi?
Mně ano...
Pohled na jinou stranu:
Vůbec nemocnější mi přijdou fotky brané přes plot, který ohraničuje bazén. Připomínají mi něčím Osvětim ... tím plotem? Je úplně jiný, ale může značit odepírání svobody ... odepření svobody muselo bolet dvojnásobně, pokud vězni zahlédli na obloze něco takovéhleho. Nikdy si toho neužili. My ano:
A závěrem ... záběry přes naši chatku, přes smaragdovou chatku, jak jsem ji nazval v loňském článku.
A tímto se s vámi loučím. Snad jsem vás opět tolik nevyčerpal, ale tak si říkám, že zkouknout článek plný fotografií není tolik náročné jako přečíst dlouhý článek popisující zdlouhavě nějaký nudný a nedůležitý zážitek. Tím se však nechci dotknout fotografických blogů a tvrdit, že články obsahující fotografie jsou méně kvalitní. Méně kvalitní jsou dle mého názoru pouze tehdy, pokud ta fotka, která zdobí článek, je vlastně fotkou adminky blogu v růžových hadřících s našpulenými rty a vykulenýma očima. Pak shledávám takový článek jako katastrofu! :D A tak jen doufám, že vám můj článek, ač v něm nikdo rty nešpulí, jako katastrofa nepřišel. Chápu, že tolik fotek může být pro někoho dost, já se s vámi však chtěl podělit alespoň o zlomek té malovičské krásy.
Dobrou noc ...
Žádné komentáře:
Okomentovat