Několikrát jsem byl mými drahými spolužáky stíhán za to, že je zde zmiňuji v článcích. Přemýšlel jsem tedy nějakou dobu nad tím, jestli rovnou zavrhnout veškeré zážitky ze školy a nebo se jen vyhnout nějakému jmenování. Myslím, že ale zůstanu u druhé možnosti, protože čekat na nějakou senzaci, která se stane mimo budovu našeho ústavu, nemá smysl a já to tu zde už nechci nechat chátrat kvůli mým neopodstatněným obavám z reakcí mých přátel. Takže pryč s pravidlem: co se mezi zdmi ústavu stalo, to mezi nimi taky zůstane.
Včera byl pátek - předpokládám, že si toho všimli všichni - a pátek má většina lidí nejspíš spojený s odpočinkem. Je to pěkná představa, ale falešná. Pátky u nás bývají povětšinou dosti hektické, jelikož právě na ně si vždycky naši drazí učitelé připraví nejvíc písemek - jaká zvláštní náhoda!
Včerejšek nebyl jiný. Celý čtvrtek jsem zmateně pobíhal po pokoji a deklamoval si chvíli meziválečné období a chvíli past continuous, koukal jsem do učebnic a uvědomil si, že nic z toho nevnímám. Zpět ale k osudovému pátku, který může za všechen tenhle stres.
Od té doby, co máme v angličtině učebnice pro starší ročníky (myslím tím starší než jsme my..), jsou písemky zase o něco snažší - paradox? Bohužel překlady, které k písemkám patří, z učebnice nejsou a naše učitelka je záludná.. Vidím to na výsledek: test bez chyby, překlad - 30 bodů. Jako většinou..
Dlouhou dobu po první hodině, jejíž místo zaujmula angličtina, měl být klid zbraní a my měli dokonalý plán - učit se na dějepis přes všechny zbývající předměty. Nejvíc prostoru k učení měl být na hudebce.. Vytáhli jsme si tedy neprozíravě v podkrovní učebně hudební výchovy učebnice a sešity plné informací (jak u koho tedy.. Zjistil jsem totiž, že můj sešit se sice pyšní vším možným, ale potřebné to zrovna nebylo..) o ČSR a Versailleským systému.
Frau Neu, drahá naše nová učitelka s hlavou plnou absurdních myšlenek typu Každý umí zpívat, ale jen vy jste lenoši, kteří stávkují!, si umínila, že nám tedy taky dá nějaký ten testík, když už je pátek. Zandali jsme opět sobě dějepis (to nářečí našeho Hadřince je návykové) a vytáhli notové sešity (dejme tomu, že byly notové). S nervama v kýblu jsme upřeli své zraky na tu kudrnatou šílenou meluzínu a doufali jen, že se nezeptá na Gregoriánský chorál. Dám vám sem pouze znění prvního úkolu: "Napište vše, co víte o Gregoriánským chorálu a jeho období." - opravdu ti, Bože, děkuji! Vzpomínáte si, jak jsem se strachoval, že propadnu z fyziky? Přátelé, teď se bojím, že propadnu z estetické výchovy hudební.
Dusili jsme v sobě vztek, přežvykovali na jazyku jadrné připomínky a snažili se tvářit přívětivě, když jsme jeden po druhým utíkali ze schodů z učebny k nám do třídy.
Čas na dějepis a naše příprava byla nulová - jako vždy. Šli jsme do boje nepřipravení jako ti největší amatéři a věřili si natolik, až se mi z toho dělalo zle. Věděl jsem, že na všechny otázky, které budou v testu, dokáži napsat pořádnou slohovou odpověď, ale zároveň jsem věděl, že ani jedna z řádek mého slohu se nebude ani okrajově týkat toho, co po mě původně dějepisářka chtěla. Doufám ale, že aspoň ocení snahu.
Konec všem písemkám, které nás okradli zase o důležitou část našeho života a poslední hodina toho dne. Chemii nikdy nikdo nebral vážně - hlavně proto, že chemikářku nikdy nikdo neslyší. Zatvrzele setrvává celou hodinu v hovoru s tabulí a my se z toho máme učit. Po mém a Benderově vzoru se většina třídy, po asi dvou minutách od začátku hodiny, začala věnovat hraní lodí a ten počestnější zbytek se snažil občas vnímat výklad mezi neustálým vykřikováním jednoho našeho spolužáka: "Ne, já jsem prohrál!"
Tuším, že tuto hodinu jsme probírali spiny. Tedy, tabule a chemikářka probíraly spiny, třída lenivě koukala do blba. Z pochybných malůvek na tabuli jsem však pochopil toto: "Elektrony musí nejdříve zaplňit všechny pokoje v orbitalu a až pak se smí párovat. V jednom pokoji nemůžou být elektrony se stejným spinem." Druhou větu si pamatuji ze zajímavého výkladu, kterému nikdo stejně nevěnoval pozornost.. přišli o hodně, dozvěděli by se tam, že elektrony se stejným spinem jsou jako homosexuálové, a proto spolu nikdy nemůžou být v jednom pokoji. Docela mě toto vysvětlení zaujalo a něco na tom bude, jen mám dojem, že homosexuálové spolu klidně v pokoji být můžou.. nechtěl jsem chemikářce ale kazit radost svou drzou připomínkou, tak jsem jen nerušeně dál naslouchal huhňání.
Po skončení hodiny, nevím jak je to možné, ale byl jsem ve třídě skoro poslední - jako vždy-, jsem chtěl udělat menší dojem na jistou dívku. Nevím proč, nehledejte v tom nic, jen jsem měl potřebu se vytahovat, a tak jsem si na ni počkal před tabulí a začal podezřele pokyvovat hlavou před malůvkou jednoho orbitalu. Zastavila se a vypadalo to, že ji orbital taky něčím zaujal. Řekla by nejspí: "Zase z té hodiny nic nevím," ale učitelka byla ještě stále ve třídě. Možná jsem se chtěl vytáhnout právě před ní a tak jsem své spolužačce začal ukazovat, jak to je s těmi spiny. Mezitím k nám dorazil Bender a později náš hovor u orbitalů zaujal i chemikářku, která se ujala slova. Docela podrobně nám pak shrnula celý dnešní výklad slovy: "Tohle musí být nahoře a toto zase dole, takhle to musí vést dolů, chápete? No protože to prostě nemůže vést nahorů a musí to být tady. Ano, přesně tady.. jedna-dva-tři, tak musí nejdřív být v té jedna-dva-tři. Takhle ťup-ťup-ťup a zase ťup-ťup-ťup, když už tam jsou nějaké jiné. Tady můžou být, ale ne.. tady může jenom šest..? Ano takhle, rozumíte tomu?" Přikývli jsme, rozloučili jsme se a odešli..
Vešli jsme vstříct víkendu, který pro nás začíná vždy s koncem pátečního hektického vyučování..
Žádné komentáře:
Okomentovat