Malice

Bylo nebylo, otevřel jsem jednoho zachmuřeného dne opět Spark. Ten lednový, první nooroční. Tolik jsem se na něj těšil, že jsem ho koupil hned v ten den, kdy dorazil do malé trafiky po cestě od nás ze školy. Vypadá jako vězení.. Ne Spark, ale ta trafika.

Přečetl jsem si zase něco zajímavého o skupinách jako Stratovarius, Motorhead a spoustu dalších. Taky jsem zjistil průběh zimního MoRu, kde byli například Symphonity, na které bych opravdu rád už někdy zašel.. ale nicméně tento článek bude kupodivu věnovaný Johnovi.

Tentokrát se ve Sparku objevil o Johnovi jen krátký článek srovnatelný s nekrologem.. Obsah také nebyl o moc povzbudivější.

"Portrayed As Unremorseful"

z alba "The Art of Malice"

"Totéž, hraje dobře, snaží se hrát rychle a komplikovaně, ale podle mě to tlačí až moc přes prsty. Chce předvést, co umí, jako by tím říkal: "Hele, jak hraju rychle!" Hraje prsty, ale už ne tolik hlavou. Instrumentální hudba se mi líbí, když muzikant umí vyváženě předvést svou techniku a zároveň i cit pro kompozici. Třeba Steve Vai hraje taky tak ujetě rychle, ale jeho skladby jsou propracované, mají zajímavou strukturu, plno zajímavých pasáží. To, co teď slyším, je komplikované, ukazuje, jak umí hrát, ale jako skladba to není zajímavé."

Václav Tesař

Kupodivu musím panu Tesařovi dát i v něčem za pravdu. Nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel, říkal jsem si jen: "Jo, John je prostě skvělý, když tohle všechno zvládá.", ale veskutečnosti mám radši jeho starou tvorbu jako byla alba The Songs for Sanity, Requiem i Vertigo, která měla duši. Samozřejmě John ukazoval vždycky všude, jak rychle dokáže zahrát, ale zároveň svůj smysl pro techniku dokázal dokonale propléct i s něčím, co dělá skladbu skladbou.

The Art of Malice je dobré album.. ale jen dobré. Není ničím výjmečné. Výjmečné je snad jedině tím, že si nepamatuji melodii ani jedné z těch skladeb. Možná právě na to pan Tesař narážel.. Všechny ty skladby z The Art of Malice jsou šílené, bez hlavy a paty a mnohdy i naprosto nelibozvučné.. Vlastně ani nevím, jak konkrétně zní Portrayed As Unremosreful, kterou si právě Václav Tesař vybral pro svou kritiku.. pamatuji si Ill Will or Spite, ze které podle mě vyzařuje duch Vertiga a pamatuji si Can I Live Again a to jen pro jistou jednoduchost, která je z té písně cítit..

Pro mistry kytaristy a kytarové nadšence je The Art of Malice jako stvořené, je to album, které každý může brát jako výzvu, ale pro normální posluchače to není..