pátek, 3.12. 2010, 6:49
Vypadá to, že tento článek budu nucen psát naněkolikrát, proto jsem uvedl datum a čas prvního zápisu.. Sám jsem zvědav, kdy v tom budu zase pokračovat. Většinou, když šoupnu nějaký článek do "rozepsaných", tak už se k němu nikdy nevrátím, ale tohle je věc, o které myslím, že byste mohli vědět.
Koukám teď na jakýsi papír plný vlezlých otázek, na které jsem nucen odpovědět. Dělal jsem to vlastně už včera, ale nějak jsem zapomněl, že mám mít více než jednoho svědka. Ne, není řeč o svatbě.
Když jsme se ve středu ráno vzbudili, všichni si mysleli, že to nejhorší, co nás může potkat, je písemka z fyziky, na kterou jsem se naprosto zbytečně připravoval tři týdny. Možná, že někdo uvažoval i o potyčce s milovanými cikány (které bych hladil.. no však víte jak je to dál..), možná taky někdo uvažoal o tom, že ho srazí auto.. Jenže to byly všechno jen domněnky a plané poplachy, takže jsme se mohli v klidu dostat do školy, abychom zjistili, jak moc je naše škola bezpečná.. ano! velmi bezpečná!
Chci napsat, že koukám do rozvrhu a vzápětí vám vypsat, které všechny hodiny jsme přetrpěli, ale já z jakýchsi nepochopitelných důvodů (důvody můžou být vlastně jen dva.. tři, když nechcete být realisté! Zaprvé: míra mého bordelářství stoupla na bod neúnosnosti. Zadruhé: matka uklízela. Zatřetí: unesli ho ufoni.) nemůžu rozvrh najít.
pátek, 3.12. 2010, 15:27
Ve středu jsme zahajovali den němčinou. Vlastně jen jedna půlka, druhá měla angličtinu, ale na druhou hodinu jsme si to prohodili. Naše půlka měla tedy první hodinu němčinu. Tam se nic zvláštního nestalo.. a nebo si to jednoduše nepamatuji, což je asi pravděpodobnější. Druhou hodinu - angličtinu jsme trénovali odznova minulý čas, ale především u nás angličtinářka zavedla tradici, že každou druhou středu někdo přinese nakopírovaný text písně s vynechanými slovy, pustí ukázku a zbytek bude muset chybějící pojmy doplňovat. Já uzavírám pololetí. Tuhle středu si však píseň vzal náš třídní Němec (je zapotřebí, abych Wilhelma jmenoval?). Všichni jsme od vtipálka čekali, že přitáhne nějakou "Biebrovku" a tak jsme si už předem zacpávali uši. Vzápětí však rozdal text a já si začal, říkat, že je mi to nějak povědomé.. žádné slovíčko "Baby" se tam neobjevilo, a tak jsem pomalu dal ruce z uší a uvědomil si, že následovat budou nezaměnitelné tóny Nothing Else Matters od Metallici. Poté, co píseň skončila jsme se všichni dožadovali opětovného spuštění s tím, že nemáme nic doplněného, jenže v ten den jsme zrovna byli v malé učebničce (no.. kumbál by byl výstižnější) fyziky, a tudíž nám všem do papírů angličtinářka viděla. Nicméně pro kontrolu (pro kontrolu? To těžko.. určitě v ní dřímá metalista!) ji pustila stejně ještě jednou.
Po angličtině nastoupila fyzika (jediná výhoda byla, že jsme se nemuseli díky změně učebny přesouvat nijak daleko). Nemám fyziku rád. Všichni mi říkají, že je to děsně primitivní.. že jde jen o to věc pochopit a zapamatovat si vzorečky, ale neplatí to u toho, když píšete čtvrtletku na pohyb! Zapamatovat si pět vzorečků u každé látky, přičemž v pohybu těch látek bylo šest.. Myslíte si, že je to možné a pro normálního člověka zdravé?
Poté, co jsem skvostně vydělil 200 dvacítkou a hrdě napsal, že se to rovná dvacet, jsem už neměl náladu na nic. Zeměpis nebyla vyjímka. Do třídy jsem šel už s tím, že stejně žádný z diktovaných (..žádný z bleskurychle diktovaných..) pojmů nestihnu nikdy zapsat, a tak jsem se tedy jen rozvalil v lavici, tupě čučel před sebe a představoval si, jaké by to bylo, kdyby náhle poslední dvě hodiny odpadly. Poslední dvě hodiny jsme měly jako odpoledky.. čili po obědě, kdo by nechápal. Byla to čeština a matika a ještě ke všemu půlená! Při zeměpise jsem se tedy utěšoval jen tím, že horší už může být jedině čtvrtek. Jak krátkozraký jsem byl..!!
Zazvonilo a my jako stádo zedníků (ne.. to jsem skloubil dva oblíbené pojmy našich učitelů dohromady) vyběhli ven, aniž bychom ještě cokoliv a kohokoliv poslouchali, bezmyšlenkovitě jsme hodili tašky do šatny, popadli čipy, vyběhli ze šatny zase ven a uháněli na oběd.
Já šel s Deinou. Není to špatná kamarádka.. hlavně narozdíl od Bendera naslouchá.. Došel jsem s ní do jídelny a tuším, že jsem měl potřebu řešit s ní nějakou naprosto zbytečnou blbost. Stejně naslouchala. Obdivuji ji, že má tu trpělivost.
Nevím, co bylo ten den k obědu, ale to stejně není podstatná věc. Podstatné je až to, co se stalo, když jsme z jídelny vyšli. Uviděli jsme uhánět Baťu (však víte.. měl jít taky na Benderovu oslavu do cukrárny) zpátky do jídelny jen v mikině. Myslím, že vcelku i chumelilo a tak jsme na něj jen vyjeveně koukali a poté se začali nehorázně smát. Ba´ta zatím zmizl a my vyrazili tedy ke škole. Dál jsme mu nevěnovali pozornost a náš hovor se tedy přetočil zase k něčemu nepodstatnému.
Když jsme dorazili do šatny, stalo se to, k čemu se celý článek chci dostat.
Vešli jsme s Deinou do odporné omřížované šatny stále s úsměvem na tváři a zamířili jsme ke svým batohům. Měl jsem vyndaný brýle. Říkal jsem si tedy: To jsem takový jelito, že při hledání klíčů ani nevrátím brýle zpátky? Popadl jsem tedy pouzdro a strčil ho zpátky do přední kapsy báglu.. jenže něco mi tak trochu nehrálo. Proč ta kapsa byla prázdná? Tuším, že peněženku a mobil jsem si vskutku nevyndaval. Otevřel jsem tedy ještě v rychlosti pouzdro.. ani nevím, co jsem čekal.. asi to, že bude prázdné. Nebylo, ale stejně mě to neuklidnilo.
Po pár mých zoufalých pokusech o to, najít své věci, vešla do šatny Elíza s tím, že jí taky někdo okradl.
Nakonec nás tedy bylo pět okradených v jedné šatně. Ale zdůrazňuji, že v jedné šatně. Ten zloděj (mám chuť ho nazvat mnohem hůř) totiž obral i lidi z vedlejší šatny. Ne, nebyla to vedlejší šatna.. a už pouze tenhle fakt byl zarážející. Ne hned, to všichni trůchlili, brečeli, řvali, nadávali a skládali ty nejnemožnější teorie, ale později nám začalo docházet jedno.. a k tomu se vrátím.
Když jsem u nás v šatně tedy nadával s Elízou, vlítly tam potom ještě další tři holky, které byly údajně okradeny. Jedna z nich pak svoje věci naštěstí našla.. nedivím se jí, že už byla paranoidní. Všichni teď jsou. Nakonec přiběhl ještě Baťa a tehdy nám začalo konečně docházet, proč běžel jen v mikině zpátky do školní jídelny. Nám všem vzali mobily, peněženky a Elíze hodinky. Baťovi vzali celý batoh. Běžel tedy zpátky do jídelny ujistit se, že ho tam nenechal, ale pak si všiml podivného spolku na chodě před šatnami, který řešil zmizení svých věcí a tehdy hledání zanechal.
Zazvonilo na hodinu a my tam s velkým spožděním přišli s tím, že bychom očekávali nějakou účast od učitelského sboru. Ve třídě stála již matikářka a na katedře seděla češtinářka. Matikářka nás seřvala, že je to všechno jenom naše vina. Už jsem čekal, kdy řekne, že špiníme pověst celé škole. Možná ale jen předpokládala, že s tímto faktem už jsme dávno obeznámeni. Češtinářka se na nás sice dívala se soucitem, ale to bylo určitě jen kvůli tomu, že její třída byla taky okradena. Kdybychom v tom byli jenom my, určitě by se radovala a nebo by nás sjela podobně jako matikářka.
Pak přijela policie. Dva policisté. Jeden se rozhodl, že to s námi sepíše a druhý měl mezitím nafotit vykradené šatny. Holohlavý policista, který fotil, si ode mě ihned získal přezdívku Kožak, ale myslím, že se to stejně neujalo. Budu ho tady tak však nazývat, abych nemusel neustále vypisovat Policista 1, Policista 2, Policista 3..
Nakonec Kožak rozhodl, že to s námi jeho kolega má sepsat až na stanici, a tak jsme se sbalili, šli se nahlásit matikářce, která zatím ve třídě vysvětlovala neokradeným (čili z kolektivu vystrnaděným), grafy funkcí, a vyběhli jsme rychle ze školy pryč. Ten den byla snad největší zima a nejspíš nikdo z nás neměl chuť trvdnout dalších několik hodin někde na policii.
Elíza už vyslala tedy svojí kamarádku na průzkum po zatavárnách, ale když se zastavárnová hlídka vrátila, hlásila neúspěch. Tehdy už uběhla nejspíš první hodina našeho tvrdnutí na policii. NIc se tam nedělo. Občas k nám Kožakův kolega přilítl s nějakým papírem, potom si na nás Kožak vylil zlost, div nás neseřval, že mu kazíme den a nakonec se objevil ještě takový vousatý polda (nevím proč, ale říkejme mu třeba Standa), který se k nám sice choval narozdíl od Kožaka jako k lidem, ale stejně taky mnoho nevyřešil.
Na vrátnici mezitím podřimoval nějaký starý policista, který už měl evidentně dost. Vzbudila ho až jakási blondýna, která přišla nahlásit ztrátu kola. Neochotně někoho zavolala a dál podřimoval. My se zatím dohadovali o tom, kdo by to mohl být. Teorii máme, ale nevíme, jestli je správná.
Vykradené šatny patřili pouze naší třídě a třídě 3.A. Mezi našemi šatnami je třída 3.B. Nikomu z 3.B se nic neztratilo.. a teď tady rozjíždím tedy to, co už jsem nakousl předtím. Až potom se objevil jeden kluk z 3.B, kterému někdo ukradl bundu. V té zimě mu nezávidím. Jedna holka z 3.A si nakonec rozpomněla, že viděla odcházet z šatny 3.B kluka, který přes sebe měl přehozenou bundu, která by odpovídala popisu. Ihned ho každému popsala a Elíza na základě toho popisu pak určila, že jde nejspíš o přítele jedné žačky z 3.B. Jak říkám, je to jen naše teorie, ale ta žačka z 3.B trpí údajně finanční krizí, že nemůže ani maturák či co zaplatit. Odovídalo by to.
Druhá polovina čekání mi náladu zkazila ještě víc. Před naší konkurenční školou se našel Baťův batoh a v něm nějaké z kradených věcí. Upozorňuji, že jen nějaké. Ty moje samozřejmě ne! Můj viváček za 8000 nejspíš to hovadu už někde střelilo. Nevím ale, co má v plánu dělat s prázdnou hnusnou modrou květovanou peněženkou, ve které byla jen má občanka. Vlastně.. pak jsme si všimli takového zajímavého faktu: peněžnky se nevrátili nikomu, kdo v nich měl občanku.
pátek, 3.12. 2010, 17:18
Chápu, že občanky třeťáků by se mohly šiknout.. přeci jen už jim bylo (většině) osmnáct.. ale mně?!
Takže jsme tam s touto teorií tvrdli dál a čekali, až se zase Standa, Kožak nebo Kožakův kolega dosaví. Nakonec se dostavil kolega. Strčil nám nějaké papíry, at je vyplníme. Ten troglorit je ale zapomněl vyzvednout, takže jsme další hodinu čekali, než si vzpomene.
Asi o půl hodiny později pak přišli na stanici hasiči. Nám už nezbylo nic jiného, než jen uboze vtipkovat a prohlásit, že poldům praskla žárovka a hasiči jdou vypomáhat s výměnou.
Když zmizeli v té kanceláři, nebo co to bylo (místnost za dveřmi se zrcadlem, odkud vždy vypluli přátelé Kožak, jeho kolega a Standa), začal se odtud ozývat smích. Nemilosrdní, netaktní, cyničtí fízlové!
Po další hodině nám kolektiv jaksi prořídl a Kožak si konečně vzpomněl na to, že to s námi ještě nikdo nevyřídil. Čapl papíry a s nasraným výrazem je táhl do místnosti za zrcadlem (jak poetický název pro tak nenáviděné místo).
My tedy čekali a dívali se ven, jak se smívá. Zjistili jsme, že veškeré zařízení "čekárny", ve které jsme seděli, je dotováno Evropskou Unií a že tam poldům v květináči "rostou" čtyři umělé květiny.. chtějte po poldovi, aby se staral o kytku.. o cokoliv živého. Vždyť i s námi zacházeli, až na Standu, jako s kusem hadru.
Když nás nakonec propustili, myslel jsem, že už bude všechno v pořádku. Krutě jsem se mýlil. Měl jsem zajít ještě k mamce do práce, která mě seřvala nejdřív za to, že jsem neviděl zloděje, pak za to, že jsem si nechal mobil a peněženku na místě určeném jako všichni a nakonec - a to byl největší problém - za fyziku! Přešla nakonec to, že nemám mobil, byla naštvaná, ale aspoň ne na mě - nakonec. Na mě byla naštvaná kvůli tomu, že jsem údajně debil, co nemá na to, aby studoval na gymplu, jelikož jsem posral fyziku. Možná. To ještě nevím.. ale mám takový strach, že výsledky už budou na netu. To víte.. čert nikdy nespí!
Když jsem u těch čertů, tak na chvíli odbočím, jak to mám ve zvyku. Vy nejspíš víte, že Mikuláš, čert a anděl chodí až pátého, ale to je neděle, takže k nám oktaváni převlečení za tuto milovanou trojici (trojici? Dá se deset sadomasochistických čertů, dva retardovaní andělé a jeden věrohodný Mikuláš považovat za milovanou trojici?), odhodlali už dnes. Chtěli nás přepadnout hned při matice, ale nejspíš jak si všimli matikářky, stáhli ocas (nedivím se jim) a radši řekli, že na takové hříšníky to chce víc času a přišli tím pádem až na poslední hodinu. Aspoň nějaké vzrušení při ospalé hodině chemie.
Deset zmetků s metlami, kteří měli působit hrůzostrašně (no.. my se jim sice smáli, ale nebyla to žádná slast, když vás tou metlou přetáhli) se prohnali třídou jak nejzuřivější orkány, všechno roztrhali, počmárali, vysypali většině třídy batohy, všechny zmalovali směsí z barevných kříd a vody a nakonec se vrhli na přivazování neviňátek k židlím.
Po nekonečně dlouhém náletu se slova ujal Mikuláš, který začal výčtem největších hříšníků. Skoro jsem se až po výletu do Říma divil, že jsem nebyl mezi nimi.. ale je pravda, že mám velkou konkurenci, zvlášť, když čestných míst největších zmetků ze třídy bylo jen pár.. tři, lépe řečeno.
Prvního sbalili za to, že hraje za nějaký určitý fotbalový klub (budu znít divně, ale o to já se vážně nezajímám..), což bylo údajně jeho největším hříchem. Dále následovala ve výčtu zmíňka o tom, že zakládá účty na Facebooku cizím lidem (takže kdyby vám psala nějaká JarmilQa MuciQ Stárová, jde o podvod) a zmíňka o tom, že v jídelnách rozhazuje sůl. Druhého hříšníka brutálně zajali za jeho aroganci a za to, že neprokazuje dostatečnou úctu starším, a třetího vzali za něco,c o už si nepamatuji, každopádně mi stačil pohled na to, jak ho vyrvali z lavice. Následně ho odnesli na chodbu a přivázali k topení.. příjemné!
Dnes už se krádeže moc neřešili. Občas se někdo zeptal, jestli s tím někdo něco dělá, ale myslím, že odpověď je jasná. Policie ČR nikdy s ničím nic nedělá.. pochybuji o tom, že bych někdy byl odškodněn nebo že bych aspoň dosáhl spravedlnosti.
Včera všechno bylo žhavější. Řešili jsme to ještě se sekretářkou, jenže ten papír, kterým jsem své vyprávění začínal, jsem vyplnil špatně, tudíž se to protáhne ještě až do pondělka. Snad potom už nic nezvořu.
Je 17:45, pátek večer, stále 3.12. 2010. Ani jsem nepředpokládal, že skončím tak brzy. Přeji pěknej den.. no, snad se máte líp než já.. snad vás nikdo neokradl.. a snad jsem vás neunudil svým psaním.. asi delší než obvykle, že? :D
Žádné komentáře:
Okomentovat