Den D

Takže.. jak vám to vlastně popsat bez sprostých slov..? Hmm.. toť skoro nemožné! :D

Včera jsme se s parťákem domluvili na slezinu u jednoho z vyhlášených obchodů u nás ve městě! Tedy - pro nás vyhlášených! (z osobních důvodů, které kvůli bezpečnosti rozebírat nebudu.. :D)

Bral jsem to jako něco normálního! Co by taky bylo špatně na výletu do města?! Nic... přece vůbec nic.. a tak jsem vyrazil..

Bylo takový vedro, že jsem cítil, jak se škvařím a tušil jsem, že to, co ze mě na chvilku zbyde, se roztaví jako ten beton, co se už výhružně kroutil pod nohama!

S každým dalším krokem jsem slunce - tu odpornou žhavou kouli - proklínal čím dál víc! Modlil jsem se k Mansonovi, ať připlují mraky .. nebo rovnou apokalypsa! :D

A pak jsem dorazil.. strhaný na místo určení!

A čekal jsem...

Měl jsem chuť ten mozol sestřelit! Nenáviděl jsem onu oranžovou zář - symbol života, světla a spásy - každou vteřinu dlouhého čekání víc a víc!!!

"Pane..? Nakupujete často tady v tom obchodě..?

K mé velké libosti a radosti to hned vedle zapíchli brigádníci, co se praštěně usmívali, nutili mi letáky a tahali mě ke stánku s nápisem "komerční banka". Vážně jsem netušil, jak nákupy v tomhle obchodě souvisí s komerční bankou a doufal jsem, že moje prohlášení, že mi ještě nebylo 18, mi zachrání život. Nezachránilo! Přitáhli mě až úplně k tomu pultu a před obličej mi strčili dámskou voňavku! Byl jsem ještě víc zmatenější.. a pak ty otázky!

"Víte, kdo je na padesátikoruně?"... "A víte, kdo je pětitisícovce?"

K čemu to..?! Tušil jsem (aspoň přibližně) kdo kde je.. tedy hlavně proto, že přede mnou tam už odchytili jednu nebohou stařenku, která jim na vše odpověděla, ale neměl jsem tušení, co se mnou bude dál! Jedna z těch dívek pak vykřikla něco jako "výborně!" a její pobočník mi vnutil tu odpornou voňavku. "Pro přítelkyni!" Jak milé...! No.. odmítl jsem, jenže oni mě krmili dál svými výhodnými akcemi (jak pro koho..!!).

Jaká to úleva, když jsem na obzoru (na konci ulice) viděl onoho "člověka", na kterého jsem čekal! Parťák si dával na čas! Měl asi dvě minuty zpoždění!

Odpochodovali jsme se skrýt do stínu, který poskytoval mohutný obchod a rozhodovali, co nejdřív podniknem! Jsme cvoci (což snad už nemusím ani zmiňvat), tak jsme začali přemýšlet nad akcičkama, které by nás normálně nenapadli (jak říkám já - za všechno může ta prázdninová atmosféra!) - mysleli jsme na krádeže! Ne že by to byla naše oblíbená činnost! Nikdy jsme s tím zkušenosti neměli, ale v tu chvíli jsme to brali jako děsnou legraci! Nejdřív však povinnosti.. "Začnem od toho nejnepříjemnějšího - od poctivých nákupů!"

Ne, že by tam měli ono černé kvalitní zboží, které jsem tak dlouho vyhledával (no tak lidi - mluvím o sluchátkách!), ale aspoň jsme to tam obhlédli!

Dlouhou dobu jsme se pak toulali v labyrintu menších krámků, co byly v budově umístěny. Zkoumali jsme i to, co nás nikdy před tím nezajímalo - kdo z těch lidí je vlastně prodavač! A když už jsme záhadu vyřešili, přišli jsme na krutý fakt! Kdo není bohatý, neuspěje! Protože dát za metr látky 1590Kč!!!! To je dopeklavolající!

Jenže satan nám dneska nakloněn nebyl v ničem, tak jsme nepochodili v žádné z akcí! (nejsem satanista, ale ty obraty se mi líbí! :D)

Sluchátka jsem nakonec nalezl až v dalším takovém velkoobchodě (naprosto mega a super moderním nákupním centru - ach jak já nerad používám tato slova!! :D), ale byla to taky akce! Když už jsem konečně (za pomoci jedné prodavačky) našel sluchátka se vstupem 3,5, problém byla délka. Jenže to jsem zjitil až po koupení a totálním roztrháním obalu! Měl jsem chuť jít reklamovat (tedy lépe řečeno - preparovat, ale reklamace byla na místě spíš! :D), jenže bez obalu to nešlo. Tak jsem se jak ten debil a bezdomovec největší hrabal v koši,a bych ty cáry vyhrabal. Normální a solidní kolemjdoucí mě slušně ignorovali, ovšem dopálila mě bandička cikánů!

"Hej ty tam budeš spát?! Ty si takový prase?!" - hlavně že oni maj co říkat! :D Tlamy jedny černý! (já nejsem rasista, ale řekně me si pravdu... už jste potkali cikána, který se k vám choval slušně?! Jestli jo, tak vám jen závidím!)

Zkroušený z toho, že se mi nepovedla reklamace (a už vůbec ne preparace!) jsem kývl parťákovi na otázku, jestli nezajedu k nim! Cesta byla jedna z nejpříjemnějších věcí, co mě za můj krátký a velice nezáživný pobyt v městě potkala. Už jste zkoušeli namixovat písničky Paramore a Epici? Ne.. no my právěže ano! :D Trochu jsem se těch remixů bál, ale nyblo to vůbec špatný! ;)

A pak jsme dojeli.. k parťákovi domů - samozřejmě! :D

Jak jsem zjistil, dlouho oečkávaná rekonsrukce u něj v pokoji už proběhla.. jak já parťákovi zádím vlastní pokoj! A pak už jsme se vlastně jen věnovali počítači.. prostě jsme prováděli věci hodné každých průměrných puberťáků..

Nechtěl jsem odejít tak brzo.. jenže u nás doma vládne pevnou rukou matka (až moc pevnou rukou!!!!!!!) a minule mi vynadala, když jsem přijel domů v deset (nechápu proč?! :D) a tak jsem radši vyrazil dřív. Počítal jsem s tím, že venku bude vát příjemný vánek a žár mozolu už trochu utichne, zklidní svojí sílu a bude jen příjemně hřát a podbarvovat večer... jenže ta svině pálila snad ještě víc!!! :D

Ano .. bylo záměrné skončit mé vyprávění takto poeticky! Můj článek je trochu delší - no jako ostatně vždy takže pevně doufám, že už jste si zvykli a dočetli to do konce.. :D pokud ne, tak vám děkuji za snahu.. ;)

A teď vám přeji hezký večer! ;) :)