VS: povídka Objednávka (Terry)

Nebojte, neumřela jsem. Jen jsem váhala, se kterým ze svých projektů navázat. Nechtělo se mi zveřejnit ten článek o umělé inteligenci, jak jsem o něm mluvila ve svém předchozím článku (který byl jen přehlídkou umělé inteligence), ale místo toho jsem se rozhodla plně blog zaměřit na svou tvorbu a své vášně - tedy hry a hudbu. Samozřejmě tu budou i jiné věci, ale zjistila jsem, že mě strašně nebaví číst názory druhých. Mně na těch názorech záleží, baví mě se o nich s lidmi bavit, ale strašně mě nebaví je číst. Proto jsem se rozhodla, že je nebudu ani psát. Názory by měly fungovat víc na bázi dialogu než jako sepsaná skripta, která se mají lidi našprtat. A i když i já často ráda pouštím do světa své rozumy (jako třeba nyní), dostala jsem se do stavu, kdy mi to přijde všechno zbytečné. Když se lidé o názorech zdravě a aktivně nebaví, pak jsou to názory stejně k hovnu, protože se nijak neformují, neobrušují, nevyvíjejí... Takhle jsem psala o svých názorech okázale na jednom z předchozích blogů a dovedlo mě to leda tak k DSSS. Takže znovu do toho nepůjdu. Názory mrdám. 

No dobrá, ale o čem tedy je tento konkrétní článek? Rozhodla jsem se přijít s kůží na trh a poodhalit pár svých povídek. Některé budou nové, některé staré, ale všechny budou takové spíše otevřené a součástí velkého cyklu "Válka supů", což je můj svět na dračí doupě. Tudíž ano, ty povídky jsou z toho dračákového světa a jejich funkce je dvojí: představit svět a nastínit atmosféru. Nikdy to není stoprocentní ucelený příběh, protože příběhy mi v tom světě prožívají hráči a to, o čem píšu, je to okolí té kampaně, jakýsi lore formující to, v čem se družina pohybuje. Ne na všechno z toho ani musí nutně přijít, ale prostě to v tom světě je, aby nebyl prázdný a aby bylo zřejmé, jaká postava je k čemu vázaná a jaké má motivace. Některé ty události jsou dokonce z dávné minulosti a popisují kořeny postav, se kterými se hráči můžou a nemusí potkat. Myslím, že je to dobrý projekt - zejména pro mě, protože mě to snad namotivuje zase aktivně cvičit psaní, což jsem tak rok nedělala. Ale doufám, že i vás má Válka supů bude bavit. 

Co se hlavních postav týče, jak jsem psala, je to fluff okolo, takže výrazné postavy zde jsou, ale asi se jich v cyklu bude vyskytovat skutečně hodně, tudíž nečekejte opravdu žádného hrdinu, který by procházel všemi povídkami jako románem. Jeden důvod, proč to nehodlám mít ucelené, je, že chci pokrýt strašně moc témat. Druhý důvod je, že chci povídky držet co nejkratší, takže půjde jen o kratičké výjevy, které jsou něčím zajímavé.

Válka supů
povídka Objednávka
ze života Terry Fajingové
1434

"Tak, ano, prosím," soukal ze sebe pomalu jeden z těch mužů, zatímco si je všechny Terry přezíravě měřila svým pohledem od směšně střižených zlatých čepiček až k zlatě vyšívaným botám. "To je to, co potřebujeme. Myslím jako... diskrétně. A rychle." 
"Diskrétně?" zapochybovala Terry a pohlédla na protější stranu místnosti, kterou by dokázala popsat snad všemi slovy, jen zrovna ne jako "velkou". Vlastně by její salón možná i velký byl, ale všechna oblouková okna byla zalepená kresbami načančaných kreatur, které dovnitř pouštěly jen omezené množství světla, a každý centimetr zdi byl pokryt plakáty chirurgických zákroků. Ještě v kombinaci s nespočtem vystavených figurín, paruk a vzorkovníků barev utvářely tyto nevšední dekorace spíše dojem stísněnosti. A v tomto prostředí jen pár metrů od nich postávali zákazníci, kteří náhle předstírali zápal do čtení místního časopisu, zatímco po očku pokukovali po třech zvláštních, zlatě oblečených hostech.
Zlatá nebyla nikdy nenápadnou barvou, po válce však znamenala jediné.
"Totiž," začal jeden ze zlatě oděných mužů a naklonil se blíž k Terry, když si uvědomil, že v salónu nejsou sami. "Má to být překvapení, chápejte, překvapení pro národ, je to velký triumf nad monarchií, republika zvítězila." Určitě by chtěl svůj nově získaný žoviální tón podpořit hlasitým "jupí", jen aby všem dokázal, že pád monarchie je přece to, co všichni chtěli, ale při pohledu na Terryinu kamennou tvář raději rychle ztichl. 
"A proto to má být princezna," procedila mezi zuby. 
"Ano, v okovech, to je ta symbolika... ale do okovů si ji zavřeme sami, vy se postarejte jen o tu... figurínu," dořekl muž, aniž si byl jistý, jaké vlastně slovo pro svou novou objednávku chce použít. Ale figurína rozhodně zněla humánněji než prostě jen "žena", pakliže se bavili o poutech. Nový Polymeron by nesnesl myšlenku na takové zvrácené praktiky. Pro účely týrání nyní mnohem lépe slouží byrokracie než mučírny. 
Terry jen povytáhla obočí a pro něco se sehnula do šuplíku. "Víte, když jste mi napsali, nabídka mě velmi zaujala," promluvila znovu téměř neslyšně a pomalu, jako by vážila každé slovo. "Mám tedy již první návrh. Považuji ho za vhodný vzhledem k vašemu zájmu o zlato."
Zájem nebylo to slovo, které chtěla použít, ale řečmi o posedlosti nemohla své zatím nejbohatší klienty odradit. Předala jim tedy papír s detailním barevným nákresem a vyzývavě se na ně podívala, jako by skoro až čekala útok. Ruce zkřížila na prsou a vyčkávala.
Dobrou minutu se muži na návrh jen dívali a neopovážili se promluvit jeden s druhým, natož s Terry. Pak se jejich mluvčí přece jen odhodlal: 
"Víte, je trochu... jak bych to jen..." Pohlédl opatrně na Terry a opět sklonil hlavu. "Chci říct, že má určité... rysy společné s vámi... ale to je hezké, je to krásné, jen mě napadlo, že..." Vlastně ani neměl v úmyslu to doříct, nechtěl ovšem slova zavánějící negativní kritikou nechat viset ve vzduchu samotná, nutně proto musel navázat novou větou, jen aby odvedl pozornost. Slova se mu ovšem nedostávala.  
Terry se zasmála. "No ano, má se mnou společné rysy," zopakovala kousavě a převzala papír zpět. 
Věděla, že riskuje. Exfluviáni zde stále příliš populární nebyli, a i když si ona pracně vydobyla své místo mezi Influviány a mnozí ji dokonce nazývali "vzácnou paní", její kořeny stále zasahovaly do jižních kmenů daleko od hranic. A její kůže připomínala, jak moc tam slunce pálí a písek žhne. 
"Totiž, nemyslím si," začal opět muž, "že by to byla věrohodná představa té monarchie, kterou jsme pokořili... Chci jen říct, že," zhluboka se nadechl, "královská rodina takto nevypadala a lidé by asi nepochopili, co to představuje."
"Takže," promluvila opět Terry, "jste si objednali figurínu, kterou hodláte - jak zde píšete," ukázala jim jejich dopis, "- označit za princeznu. Chcete princeznu vsadit do okovů jako symbol vítězství. Nechcete královnu ani krále, ale princeznu." Vpalovala se do nich pohledem a sledovala, jak jim pomalu dochází, kam míří. 
"Ale my jsme... rozhodně nechtěli, aby to vypadalo, že to děvče, ten sirotek... lidé by asi nebyli rádi..." 
"Myslíte?" uchechtla se Terry znovu, založila dopis a natáhla se po svém návrhu. 
"Ne ne!" zarazil ji muž a návrh si teatrálně připlesknul na prsa. "To je vlastně velice dobrý návrh... že ano?" Obrátil se na své dva kolegy, kteří doposud převážně mlčeli a jen zachmuřeně mručeli cosi, co neznělo ani jako souhlas, ani jako odmítnutí, ale nejvíc ze všeho jako projev lidí, kteří vlastně nechtějí nést žádnou zodpovědnost.
"Vlastně si myslíme," chopil se slova opět mluvčí, přičemž Terry zapochybovala, že ti dva jsou vůbec schopní úkonu myšlení, "že jste to vystihla trefně. A určitě by bylo nevhodné lidem připomínat, že se zde někde potlouká reálná princezna, která..."
Kterou jste připravili o domov, o rodinu, o titul? Terry ovšem takto útočný tón zvolit nemohla. Zde v Colossu možná byla "váženou paní", ale toto byla šance proslavit se i za hranicemi. "Potlouká asi není to, co by je zrovna napadlo," řekla nakonec, aby zdůraznila, jak důležité je, aby Polytici přijali její návrh. "Mnozí si ji jistě představují spíše trpící a umírající kdesi ve vyhnanství."
"Jistě, jistě, je to neblahé," doplnil rychle a téměř automaticky zlatý klient. "Však už jsem řek, že souhlasím. Bude to prostě... exfluviánská princezna... je to jen symbol, takže je to dobré." 
"Dobrá, vyčíslila jsem to na čtyři rovné granáty." 
To vůbec nebyla malá suma. Vlastně kdyby šlo o obyčejnou figurína, byla by naprosto přehnaná. Terry ovšem věděla, že do ní vloží mnohem víc, a že si Polytici budou chtít připlatit za dobrý nápad a diskrétnost.
"Ženská, vy jste se zbláznila," zkusil to jejich mluvčí, ale zněl spíš rezignovaně než dotčeně. Přišel sem domluvit obchod a neměl na koho jiného se obrátit. "Dobrá, Selbrus čtyři granáty oželí, je to pro dobrou věc."
Terry natáhla ruku. 
"Potřebuji nakoupit zlato, hodně zlata, má-li splňovat vaše představy." 
Polytici se k sobě více zmáčkli, jako by je chtěla fyzicky napadnout. Možná to byla její exfluviánská ruka, která se jim příčila, ale spíš to bylo to gesto, tak vyzývavě si říkající o zaplacení. Polymeronský lid to nebude mít jednoduché. 
"J-jistě," zakoktal se mluvčí opět. "Dáme vám zálohu. Co takto dva granáty předem?"
Zlato v těchto končinách nebylo dražší než granáty, ba naopak, jeho cena vzrostla až v poslední době kvůli nevídané poptávce Selbrusu, do té doby se jednalo o lacinou dekorační záležitost. Dva granáty by tedy měly bohatě stačit, aby si nakoupila zásobu zlata na desítky podobných projektů. 
"Ne, čtyři dopředu."
Nemohla jim přece říct, jaký materiál si natolik cení. Nebyli na to připraveni. A i ona sama se chvěla při té představě. To si naštěstí Polytici vyložili jako extrémní natěšení na zisk, což je bezpochyby stav jim velmi dobře známý.
"Jestli ovšem nebude vypadat podle návrhu, Selbrus si to s vámi vyřídí."
Oddaně přikývla. Bylo to již podruhé, co své stanovisko skryli za Selbrus, zřejmě si byli celou touto výměnou nejistí a v obchodu tápali. Na dotaz, proč nevyslal Selbrus někoho opravdu schopného, si Terry odpověděla téměř okamžitě: nikdo takový pro novou vládu nepracuje. 
Opět si ovšem připomněla, že jsou to vzácní hosté z vedlejší země, zástupci nové republiky, a tak se jim ještě okázale poklonila a mírně sklopilo ruku, aby nepůsobila tak panovačně. Čtyři granáty jí v dlani stejně nakonec přistály. Rychle je uklidila, aby Polytiky neprovokovala tím, co jí právě dali bez zaručeného výsledku, a sepsala s nimi objednávku. Ta ji vázala dodat zakázku do měsíce, byla si ovšem jistá, že to stihne i dříve. 

Večer vyprovodila poslední zákazníky a rozloučila se s Jessicou, svou zatím jedinou učednicí. Výjimečně po ní nechtěla žádný úklid ani přepočítání kasy. O vše se postarala raději sama. Čtyři granáty byly hotové jmění a příslib toho, že může využít ten nejcennější materiál ze všech. 
Sestoupila do sklepa, ve kterém si postupně zařizovala rozšíření svého salónu, a zamířila ke dvěma bílým skříňkám u protější stěny. Jednu z nich odemkla a s blaženým úsměvem ponořila svou ruku do ledu. Ne moc hluboko, zašátrala jen na povrchu, aby uchopila, co potřebovala. 
"Neridy, má krásná sestro, věřím, že zlato ti bude slušet."