Photoshoot: Creating

Nejsem fotograf a nikdy si na něj hrát nebudu. Jestli se jím někdy stanu (jako že na to zatím neaspiruji), dám vám rozhodně vědět a budu vám vnucovat své fotky s o to větší intenzitou. Nyní je toto však mé asi zatím jediné "umělecké" focení a vzniklo zcela náhodou... a foceno bylo mobilem... za tmy... takže ano, je to jako kdyby někdo fotil kalkulačkou, ale tento článek má stejně trochu jinou funkci než prezentovat samotné "umělecké" focení v mém podání. Má to být jakýsi nažhavovací článek. 

Nejenomže nejsem fotografka, nejsem ani panenkářka, a přesto v tomto článku budou jak fotky, tak panenky. Tedy fotky jedné panenky. Barbie. A všechno to začalo mou posedlostí mít nějakou pěknou akční figurku, na kterou bych mohla být pyšná a kterou bych se mohla kochat. Mé oblíbené postavy ovšem obvykle bývají buďto drahé, vyprodané, nedostupné, nebo zkrátka neexistující. Když už je někdo vyrobí, tak jako jednokusovou záležitost pro své kámoše, a pak se postupem výroby akorát chlubí na YT. Díky, ale nemám 3D tiskárnu, takže jsou mi vaše návody na hovno. Nicméně po roce strádání a vzdychání nad hezkými figurkami jsem se rozhodla, že na to prostě kašlu a že si vytvořím figurku vlastní. Mám kámoše, který má 3D tiskárnu a jednu z figurek mi vytiskne. Jinou ovšem sehnat nedokázal a aby ji sám navrhoval.. no, jednoduchá úplně není... bych se opět nedoplatila... a kdybych se doplatila, tak by ho z projektování mohlo taky mezitím klepnout, takže jsem se rozhodla, že to vezmu tou upatlanější cestou a předělám si bárbínu. Nikdy jsem to nedělala. Nemám na to vhodné nástroje, barvy, nic. Neumím šít a upřímně, kdo jste viděl mé výkresy, víte, že neumím ani pořádně kreslit. Ten projekt byl předem odsouzen k záhubě. Nicméně má touha po té postavě je prostě větší než strach ze selhání, takže jsem se pustila do tvoření. 

A v průběhu, když jsem před sebou měla tu panenku tak hezky rozebranou, jsem si uvědomila jednu věc: že její rozložené napůl obarvené tělo prošpikované špendlíky a zohyzděné potrhanými látkami působí kupodivu esteticky. Vážně mi to přišlo hezké, víte, já obvykle nemám ráda fotky panenek. Musí se to umět. Znám jen pár lidí, kteří je dokážou vyfotit tak, že to vypadá opravdu pohledně, má to šmrnc a nevypadá to jako parodie na fotky lidí... jenomže když máte panenku rozebranou tak, že jí visí hlava na takovém to zeleném čudlíku, už jen z logiky věci to jako parodie na lidské fotky vypadat nemůže. Rozhodla jsem se proto nafotit sérii obskurních fotek z procesu výroby, které reálně postup výroby vůbec nezachycují, ale zvěčňují jakousi chuť tvořit. Nápad a posun v díle. Není to návod, je to bouře kreativity. A třeba se to někomu líbit nebude, no problema, mně se to líbí.

Je to nedokonalé, ale bavilo mě to. Hlavně to aspoň částečně dokumentuje proces výroby, byť nepřesně a umělecky.
Co se finálního výtvoru týče, zatím ho dokončuji, ale snad příští týden ve čtvrtek budu moct zveřejnit fotky již finální postavy.
Věřím, že pokud někdo postavu zná, i z těch náznaků výše pozná, o koho se jedná. A jestli ne, příští článek o tomto výtvoru vám to prozradí. :) 

V návaznosti na předchozí článek chci jen podotknout, že tuto sobotu nejspíš nic nezveřejním, neboť jsem nachcípaná a školně vytížená /ideální kombinace).