Moje cédéčková sbírka: Leaves' Eyes - Lovelorn + Symphonies of the Night + King of Kings

Nevím, jestli budu na blogu nějak víc aktivní, asi nebudu příliš odepisovat, ale budu přidávat články týkající se hudby a GW2, protože to jsou mé dvě vášně a baví mě je psát.

***

Cédéčkovou sbírku jsem začala kompletovat v roce 2016 podle abecedy. Tehdy jsem začínala Dharmou, ale od té doby mi přirostlo do sbírky i Áčko (ASP) a Béčko (Blackbriar). Zrovna tak jsem minula K (Korpiklaani) a asi i další písmena, která se mi za tu dobu zaplnila nebo rozšířila. Časem tyhle nové přírůstky z první půlky abecedy zveřejním asi jako Sbírku 2.0, ale teď budu vesele pokračovat v písmenu, které jsem nakousla posledním článkem: 

L:

Leaves' Eyes (Německo/Norsko)

Masters of Rock, 2013

Živě jsem LE viděla asi 3x, ale to jediné, co mi po nich zbylo, je jediná fotka výše. Není nejlepší a upřímně tehdejší jejich koncert taky nebyl nejlepší. Střídání symfonické skupiny s brutálními a nemelodickými Atrocity (ano, ty skupiny se prostě vždy po písničce nebo dvou vystřídaly na pódiu, protože LE patřily Liv a Atrocity jejímu manželovi) zkrátka nepůsobilo vůbec dobře a muselo to kazit dojem oběma fanouškovským základnám. Když ale pominu nepovedený koncert na MOR13, byli LE vždy excelentní. Nejprve tedy zejména studiově, protože trvalo pár let, než si Liv zvykla, že nemá za zády ukňourané Theatre of Tragedy, ale burácivé Leaves' Eyes, které prostě bude muset přeřvat, aby svůj andělský soprán nějak prosadila, ale na studiových albech její něžný hlas díky dobrému mixu vynikal vždy. Také proto LE patřili k jedněm z prvních skupin vůbec, jejichž CD jsem si sama koupila:

Album: Lovelorn, rok 2004, žánr symphonic metal

Když jsem začala LE poslouchat, bylo to díky pár náhodným písničkám z YT, zejména z alb Njord (2009) a Vinland Saga (2005). Tehdy jsem ale o jejich diskografii neměla takřka žádné představy, a tak jsem chtěla prostě něco. To "něco" se mi podařilo ukořistit v Londýně, kam jsem vyrazila se třídou na týdenní výlet procvičit angličtinu a provětrat peněženky. Většina mých spolužáků byla přesvědčena o tom, že se tam zejména z hudby dá sehnat to, co u nás nikoliv - zda je to pravda, nebo jen byli naočkováni představami o "Západě" svými rodiči, to netuším, ale nakonec jsem si přece jen z Londýna přivezla tři CDčka. Mezi nimi i právě Lovelorn. Bylo to album ve slevě, téměř za hubičku, a já si řekla, že i když ho neznám, špatné být prostě nemůže. A taky nebylo. Ještě ten večer jsem zabrala rodině, u které jsme byli ubytováni, rádio, strčila do něj svá nová cédka, a poprvé se seznámila jednak s Black Albem od Metallici, jednak s Enterem od WT, ale především tady s andělským Lovelornem, který zněl, jako když ztělesněná nevinnost hraje metal. A nejspíš přesně s takovým záměrem debutové album vznikalo, neboť se v něm prolínají krásné melancholické melodie, Livin jemný hlas a nenápadně růžky vystrkující tvrdá hudba, která vrcholí zejména na singlu Into Your Light a asi nejtvrdší písni z alba, Temptation. Obě písně se hned zařadily mezi mé oblíbené a poslouchám je doteď. Hodím je sem jako ukázky, ale nejdřív letmo představím zbytek alba: Otevírá ho Norwegian Lovesong, která okamžitě vysvětluje, že v téhle skupině bude mít hlavní slovo prostě Liv, její představy a její norské kořeny. Další dvě písně jsou spjaté s norskou přírodou a pozvolna přecházejí různými přírodními metaforami v další písně na albu, ty o lásce. Kdybych měla vybrat slabý článek na albu, byly by to nejspíš skladby Secret a Return to Life, ale upřímně i slabý článek na takto dokonalém albu si zaslouží pozornost. 

Musím říct, že ofiko video k Into Your Light se mi vůbec nelíbí. Vystřihává zajímavé momenty z písně a zdaleka nereprezentuje atmosféru, do jaké LE svůj debut zahalili. Ale jelikož je tak strašné, až je ikonické, musím ho sem prostě dát: 

Nejtvrdší a má oblíbená Temptation: 

Dlouhé roky po koupi Lovelornu jsem zvažovala, že bych zainvestovala i do dalších alb, jenomže jsem se nemohla rozhoupat. Pak ovšem LE vydali nové album, a tak mé rozhoupávání přešlo do pořádného houpu, který mi získal jedno z nejbožejších alb symphonic metalové historie: 

Album: Symphonies of the Night, rok 2013, žánr symphonic metal

Cesta od Lovelornu k SOTN vedla přes různé folkové experimenty a opěvování norské mytologie. Oboje bylo v podání LE velice působivé a líbivé, ale bylo to až SOTN, které si mě znovu získalo za srdce tak jako tehdy Lovelorn. Z diskografie se vymyká především zaměřením: místo severské mytologie a keltských příběhů se zde setkáváme s ženskými hrdinkami z průřezu evropské historie (např. Johankou z Arku, nebo i mnohem starší franskou královnou Galswinthou). Hudebně se album taky posunulo. Drží si stále svůj symfonický ráz, ale výrazně přitvrdilo. Zároveň Liv svůj soprán vypracovala na de facto operní polohy, které s těmi "andělskými" kombinuje už jen příležitostně. Nutno ale říct, že albu to velice prospělo. Působí velmi temně, agresivně, komplikovaně, ale přesto živě a poutavě. Kromě symfonického zvuku si LE drží i folkové prvky získané v předchozích albech a nebojí se s nimi dál experimentovat:

Galswintha

A titulní píseň SOTN: 

Album: King of Kings, rok 20015, žánr symphonic metal

Na rozdíl od předchozích alb má KOK k lásce na první poslech docela daleko. Váže se k němu ale jiný příběh. V roce 2015 LE vydali album, které doprovázelo turné do Česka a spousta zajímavého merche včetně textů a vysvětlivek psaných ručně Liv. Dokonce prodávali balíček s modelem tří stavangerských mečů (Sverd i fjell). Takovou slávu snad žádné jejich předchozí album nezažilo, a tak jsme s tehdejším přítelem nadšeně vyrazili na jejich koncert a po dokonalém zážitku si tam album i s Livinými texty a modely mečů koupili. Cestou na koncert jsme taky prohodili, že to je snad jediná skupina, která nemůže nikdy vyměnit zpěvačku, protože celá skupina stojí na Liv - což dokazuje i výběr merche - a zároveň se skupina jmenuje po ní. Liv's Eyes. 
Asi o rok později skupina Liv podle vykopla s tím, že vedení přebírá její tehdy už ex manžel, který si tam dosadil nějakou Finku ze skupiny EnkElination. Jaká to byla hnusná podlá sračka, jsem rozebírala už zde, teď budu ale řešit ve svitu těchto událostí samotné album. 
Hudebně to byl od SOTN krok ani ne zpět, jako spíš docela bokem. Celým albem se prolíná příběh Haralda Krásnovlasého, se kterým bezpochyby přišla Liv, která si vždy pečlivě studuje historické a jazykovědné materiály pro své nové texty, ale hudební pozadí už jako by ustupovalo omezené mysli jejího ex, který tentokrát přišel jen s pár opravdu silnými melodiemi. Zbytek jako by byl psán čistě pro live show bez záměru, že by si lidé mohli taky chtít hudbu poslechnout jen tak doma. Abych to okecávání nějak shrnula: Album je až na pár výjimek bez atmosféry LE dřív tolik vlastní a ze všeho nejvíc se podobá "vikingskému halekání" v symfonickém kabátě. Doporučila bych celou diskografii starých LE s Liv, ale tohle album asi až jako v poslední řadě. Hořké je i tím, že právě z jeho zvuku a tématu vycházejí noví LE s novou zpěvačkou. Nikdo z nich již nemá vazby na Norsko, ale všichni jsou to prvotřídní vikingové. 

Titulní King of Kings, patřící k tomu lepšímu z alba:

A má oblíbená Blazing Waters: 

A po tomto albu jsou pro mě tedy LE mrtví. 

Obvykle je fajn, když skupina dokáže pokračovat i po odchodu zpěvačky, ale není fajn, když ji vyhodí z její vlastní skupiny a drží si zuby nehty nejen její motivy (Norsko), ale i její jméno (Liv's Eyes). 

Pokud chcete podpořit Liv, doporučuji asi koupit spíš něco z její sólo dráhy, ve které se tvorbě LE přibližuje zejména na albu Vervain.