Kresba: Dark Sun Cristina

Já vím, já vím - když jsem v minulém článku psala, že se k blogování vrátím v prosinci, asi nikdo nečekal, že si jako triumfální návrat vyberu zrovna Silvestra, obzvlášť já tedy čekala spíš, že už se nevrátím, a pokud, tak po několikaměsíční pauze, jak mívám ve zvyku. Ne že by mě blog omrzel, ale trpím dvěma věcmi: Zaprvé nikdy nemám vyloženě náladu typu "a teď chci blogovat". Ne, mívám náladu "a teď chci dělat něco kreativního", jenomže pod to spadá spousta dalších věcí třeba kreslení a psaní básní či povídek. Takže obvykle když už se vymaním ze sevření školy či her, vrhnu se spíš na nějakou takovou činnost a blog jde bokem. Zadruhé mě nebaví reálný život. Je to taková trapná a nicneříkající poznámka, ovšem pro blog to v praxi znamená, že nerada píšu o tom, co se zrovna kolem mě děje, pokud mě to netransformuje na malého tlustého Martina Rotu bez baretu a nepřirozeně se nad tím naseru. Ovšem takových věcí není moc, zatím jsem na novém blogu měla "nasrání" jen jedno a hádám, že u toho na dlouho zůstane. O čem mě tedy potom baví psát, je převážně hudba. Ráda se nimrám v tom, jaká kdo vydal CD a co si o nich já osobně myslím, protože upřímně, kdo občas neměl to období všem vnutit svůj názor. Takže proto se nyní blogu spíš trochu vyhýbám, nechci to tu každý den zasírat články o cédéčkách, protože to by asi přestalo bavit všechny včetně mě, ale zároveň se nechci nutit do psaní o třeba... já nevím aktuálně Vánocích, dejme tomu. Nechápejte to špatně, líbí se mi, co prožívám, a líbí se mi, jak jsme strávili Vánoce, ale už se mi pak nelíbí o tom psát, protože slova stejně nezachytí chuťcukroví a tu dobrou náladu, která tu panovala, takže... vám sem dám obrázek.

Mám ve zvyku své blogové osazenstvo obtěžovat svými více či méně zdařilými pokusy, na kterých se učím kreslit - a ano stále se učím, protože to bude dlouhý proces vzhledem k tomu, že si na to najdu čas tak jednou měsíčně maximálně. Ale hej, aspoň něco, třeba jednou budu svým vnoučatům malovat do památníčků jako Da Vinci. Nicméně zatímpokračuji ve svém projektu, kdy spojji oblébené herní postavy s oblíbenými zpěvačkami, a tak se zrodila Dark Sun Cristina. 

Cristina Scabbia je zpěvačkou italské metalové skupiny Lacuna Coil. Je to skupina, kterou jsem dlouho okázale ignorovala, protože mi hlavně jejich starší počiny přišly zkrátka nezajímavé, takové moc lehké na to, aby byly čistokrevně metalové, často se jednalo spíš o zdeformované popové melodie zabalené do hudby, která se snažila burácet, ale moc jí to nešlo. Tohle se pro mě změnilo v roce 2016, kdy vydali album Delirium, které mě zaujalo zprvu především díky neskutečně působivým promo fotkám, ale po čase se k mému srdci prohlodala i o něco tvrdší a nápaditější hudba. Zkrátka jsem s Deliriem dala Lacuně Coil druhou šanci a začala v jejich diskografii nacházet utajené klenoty. Největší radost mi pak loni udělali novým albem Black Anima, nicméně z photoshootů pro mě tím nejzajímavějším zůstává Delirium, a tak jsem ve své kreslící sérii sáhla po inspiraci právě z toho ústavního prostředí.

Pro hlavici žezla jsem použila motiv z jednoho ze starších alb Lacuny Coil: 

Cristinu jsem spojila s postavou z herní série Dark Souls, a to sice: Dark Sun Gwyndolin.

 

Gwyndolin je dost specifickou osobou v rámci mých kreslících počinů - nejenže nemá jaksi nohy, čímž ze mě na den udělal herpetologa, ale ještě ke všemu je to postava spíš mužská. A když říkám "spíš", myslím tím, že to fakt není kurva jednoduché. Spousta hráčů si při prvním setkání s Gwyndolinem na základě jeho sexy bílé róby, jemných pohybů a... boobs... myslela, že je to prostě žena. Svět Dark Souls o této božské entitě však zatvrzele mluvil jako o "synovi" jednoho mocného týpka a v pozdějších dílech té hry ho jedno enpécéčko označilo za svého "bratra", takže to víte, že se z Gwyndolina stala munice pro SJW a už z něj udělali transsexuála. Well... co je doopravdy, je asi dost komplikovaný rozbor. Primárně je asi dobré zamyslet se nad tím, zda vůbec nějaké pohlaví má, když je dole jaksi... klubko hadů... a nikde není vidět, kam až ti hadi zasahujou. Faktem ale zůstává, že i kdyby jeho pohlaví zhadovatělo, jeho hrudník zůstává nečekaně ženský. Lore hry vyloženě říká, že ho vychovávali jako dívku, a tak se rozvinula spousta teorií o jeho vztahu s otcem, upřímně docela rozumných a právoplatných teorií, protože ten otec byl mistr zmrdečkyn a nedivila bych se, kdyby v zápalu svých geniálních nápadů vymyslel i tento specifický typ výchovy, protože... buďto nechtěl druhého syna, když ho ten první zradil, nebo chtěl náhradu za nejmladší dceru, kterou zjednodušeně řečeno dal jako artefakt nepřátelům. Nejlépe na mě ovšem ve spojitosti s Gwyndolinovou mastermind a megamagičskou mocí působí prosté a nabízející se vysvětlení (prosté v rámci světa DS), že se narodil pod znamením Měsíce (místo typického hrdinského mužského Slunce), a tak byl vychováván s ženami kvůli... lunárnímu cyklu, znáte to. Měsíc a ženy je v mnoha mytologiích de facto synonymum a v DS tomu není jinak, a tak tento neskutečně mocný mistr iluzí "zženštěl" pod vlivem toho zatraceného bílého fleku na obloze a jeho magie. Tak jako tak se z něj stala velice zajímavá, působivá a mocná postava, bůh nebo polobůh rozpadajícího se světa, šedá (nebo spíš bílá) eminence tahající za takové nitky, které hráče ani nenapadne hledat. 

A má krásnou korunu...

Co se mé kresby týče, prosím berte to opět jako trénink. Mám daleko do profíka, ale baví mě to.

Mé předchozí kresby najdete zde.

 

Kromě toho, že jsem se vrátila nečekaně ještě v tomto roce s novým článkem, chci odkázat na své playlisty, kam jsem přidala dva nové odkazy, a tudíž je tam teď celkem výběr asi 140 skupin a 350 písniček, které podle mě spadají do toho nejlepšího a nejzajímavějšího nebo nějakým způsobem unikátního v rockové a metalové scéně. 

A jelikož máme toho Silvestra a tu jedinečnou příležitost rozloučit se s covidrokem a přivítat covidrok nový, přeji vám vše nejlepší, co nejkrásnější zítřejší volno a co nejpohodovější celý nový rok, snad bohatší na zážitky než 2020.