Spider-man: Homeless

Někde jsem četla takový vtip, že když se první díl jmenoval Homecoming a druhý Far from Home, třetí by se měl jmenovat Homeless. Ne že by to nedávalo úplně smysl, protože ani když se rozpadnete na prach, o pět let později se vrátíte, město je v troskách, lidi zmatení a vaši blízcí umírají, nemáte evidentně ten největší shitstorm za sebou, ale to bych předbíhala...

Spider-man byl jednou z mých dětstkých lásek. Ten s Tobeym a zrzavou emdžej, která nastavila laťku mých předsudků tak vysoko, že jsem její přičmoudlou verzi v novém Spider-manovi překousávala jen těžko, ale... jsou zrzky, které to odsraly víc (ehm, Ariel, ehm, Triss).

Spider-man z avangerovské ságy s Tomem Hollandem je jiný. Je to na první pohled víc pubošský a na druhý víc šílený počin, ale na třetí pohled je to zcela geniální. Teď v sobotu 20. 7. jsme byli v kině na druhém dílu a je jen velice málo,c o bych k tomu mohla říct kromě samých pozitivních superlativ, ale stejně to zkusím.

Popisovat děj asi nemá moc smysl, řeknu jenom tolik: Se všemi těmi elementály a jinými dimenzemi jsem si říkala "Dobře, záporáci jsou evidentně bláboloidní, zápletka je docela bláboloidní, ale je to jedno, protože co věta, to perla." Zkrátka jsem byla smířená s tím, že to bude další film, který sází jenom na vtip. A sází na něj opravud hoooodně. Jenomže... Tohle není ten případ. Opravdu jsem se smála od začátku do konce, ale postupně se každá ta hloupost, co se ve filmu objevila, vyloupla v mnohem zajímavější a drsnější zápletku. Za každým smíchem pak bylo další poznání. Za každým vtipem bylo nějaké odhalení a pochopení. A rozhodně dál film řadím k těm, které pomalu rezervují rehabilitaci pro vaši bránici, ale nebylo to ploché jako třetí Thor. Nebylo to bezvýznamné a ubohé. Takže tomu dávám solidních 5/7 a teď jdu vypíchnout tu nejlepší část:

Probliknutí. Možná někteří víte, že Spider-man navazuje na poslední Avengers, kde vlastně Thanos (ehm, zapomněla jsem říct, že budou spoilery, ale snad jste si nemysleli, že by to šlo bez nich) jediným lusknutím nechal zmizet polovinu všeho živého. Samozřejmě se řešili hlavně lidé, ale pokud jsem Hulkovo prolusknutí zpátky pochopila dobře, vrátila se i polovina zvířat a jako zázrakem pookřály i stromy a tráva, takže... všechno živé.
No, dobře, půlka všeho, co znáte a milujete zmizí, ale vy tu zůstanete, truchlíte, ale roky jdou dál. Celkem pět let jde dál... A za tu dobu si najdete nové přátele, se kterými to můžete sdílet (nebo aspoň nový depkařský kroužek), najdete si novou práci a nové bydlení, protože pravděpodobně tam, kde jste byli původně, už nikdo moc nezbyl. Změní se zcela vláda a nejenom vaší země. Veškerý obchod začne fungovat jinak. Některého zboží začne být nedostatek, v zemědělství vypuknou krize, protože není, kdo by pole obdělával, čištění vody je najednou ohromný problém - všechno je problém. Ale za těch pět let to nějak zmáknete. Máte nový život, hodně vyděláváte, protože lidé jsou teď nedostatkové zboží. Spolupracujete s vládou, protože ta spolupracuje teď s každým, kdo zbyl. Máte tam své přátele a vidíte, že dělají dobré věci a vše v rámci krizových možností funguje najednou zase kvalitně. A pak Hulk luskne prsty. A mraky se rozplynou, sluneční paprsky dopadnou na zářivě zelenou trávu, osvítí strom a hejno štěbetajících ptáčků, které si tam hledají domov.

Hledají domov.

Tak jako každý, kdo se lusknutím vrátil zpátky. Polovina všech lidí a zvířat se vrátí najednou na ta samá místa, odkud před pěti lety zmizeli.
To si takhle letíte v letadle a najednou zjistíte, že pod prdelí nic nemáte. Jedete ve vlaku a ejhle, jste na kolejích a za vámi dalších sto lidí. Doufejte, že se stihnete z kolejiště dostat dřív, než vás něco smete, a vy se nebudete muset přidat k pomníku těch, kteří zde před pěti lety zahynuli, když ve vlaku zůstali a zmizel mašinfíra. Na ulicích není situace o moc lepší. Nejenže vám zmizí váš poctivě vydřený Jaguár, který pravděpodobně ukradl nějakej feťák, co tu náhodou zbyl, ale ještě ke všemu vás hned nějaká slepá babka srazí, protože je zvyklá, že jsou ulice prázdné. A co přestavby? Je to jako v bugnuté hře: Sedíte si v obýváku a najednou jste ve zdi, protože proběhla rekonstrukce. A co teprve ten politický zmatek. Vrátí se prezident a začne tvrdit, že más své právo vrátit se do úřadu. Proti němu stojí současný prezident, který musel ten bordel vést pět let, má už zaběhnuté dohody s jinými státy a polovina obyvatel ho podporuje. Vypukne anarchie, občanské války. Lidé se dohadují o cokoliv, protože nikdo nic nemá a ten první den všichni umírají jak na běžícím pásu. Zvířata uprchlá ze zoo a útulků vše jenom komplikují.

A já si myslela, že to Marvel nebude řešit, že vše bylo zkrátka odbyto tím záběrem na krásnou navrácenou přírodu a na ten epický souboj na konci posledních Avengers, kam se vrátí všichni odlusknutí hrdinové.
Spider-man naštěstí tuto událost tolik nezazdívá. Dal tomu dokonce název: probliknutí. Když člověk zmizel a objevil se ve stejném věku, prostě problikl. Tedy ti, co mají štěstí.

Ve Spider-manovi se dokonce řeší jeden problém - co s těmi, kteří ztratili domov? Samozřejmě se spousta lidí vrátila na místo, kde jsou baráky už buďto zbořené, nebo tam bydlí někdo jiný. Nic víc se tam ovšem neřeší. Možná je to dobře, snímek nemá být depresivní a nemá být o milionu pohřbů, ale jsem ráda, že alespoň drobný problém s probliknutím nastínili. Nakonec tedy nadpis není tolik od věci.

To byl spíš takový podnět k přemýšlení, ale jestli chcete dokončení opravdové recenze, zde je: Jděte se mrknout na film a vezměte každého s sebou, protože je to pekelná čurina.