Recáseň: Sign of the Dragonhead
(inspirováno kauzou Leaves' Eyes)
Drahý, tak už jsi zpátky,
každý hřích, co jsi spáchal,
formuje se do oprátky,
a teď jsme tady, tak si sedni, poslouchám.
Teď jsme tady, příběh tvůj už dobře znám.
Přestaň se kroutit jako had,
donesli mi, jak jsi blouznil,
chtěls ji zabít, tak teď plať,
bojíš se hněvu, prcháš a já poslouchám.
Stále to stejné dokola, co dobře znám.
Tak řvi, jaký jsi válečník ze severu!
Že tvou čest ti neseberu!
A čí krev jsi s bratry prolil,
kolik nepřátel jsi skolil!
A mezi nimi - jaký nápad!
Vrazils múze kudlu do zad!
Tvou mrtvolu teď čeká rozklad.
Řvi dál, že neohroženě stojíš!
A já cítím, jak moc se bojíš.
Ty nejsi král, ty nejsi jarl
a královnu jsi nám vzal.
Oč se snažíš, je z jejích kořenů,
Ty nejsi nikdo, za tebou se neženu.
Místo srdce čerpáš z historických pramenů.
Tys tam nebyl - v záři těch plamenů.
Vše, za co bojuješ, je její dech,
je její dědictví, poslední vdech,
je její minulost, je její odkaz,
i tahle bitva je jen její šrám.
A ty jsi válečník, co stojí sám.
A kdo promluví,
zlomíš mu vaz.
Zrada zoufalá.
Nečeká Valhalla.
Drahý, slizký jsi jako Jormungandr,
ubohý však jako bídný červ.
Zkáza se jménem Alexandr.
Tak aspoň stůj si za tím, co jsi stvořil,
jinak už nebudu poslouchat.
Maniakal
Občas vidím, jak mě svět zdrtil,
Vždyť necítím nenávist,
Je to jen hněv.
Co žhne svým žárem
Co můj cit usmrtil
Soucit se svárem,
Vše slívá se v jedno.
A já chci zabít, zabít a zabít.
A nelitovat.
Vztáhnout ruku na svůj život a nelitovat.
Ahoj, ahoj, ahoj, má překrásná múzo.
Proč tančíš pro ty šmejdy?
Vždyť jsi má, ty špinavá děvko, neutíkej.
Pro nikoho jiného nenaříkej.
Není to nenávist,
Je to jen hněv,
Je to jen závist
Co tlumí tvůj zpěv.
Prchej, prchej, prchej
A nelituj mě.
Až zabiju je všechny, tak nelituj mě.
Jako když zničili mou čistou mysl,
Jako když pod tím vším nesmím žít já,
Jako když ztrácím se v tvých očích jen pro to poznání,
Že chci víc, chci všechno a chci to teď.
Jako když ze srdce stává se zeď.
A pod tím vším zbývá jen pachuť má.
A nové touhy už nedávaj smysl,
Nevím, kým jsem, a i tohle doznání
Nejspíš je pózou,
Protože mně vládne hřích.
A já se ztrácím
Ve všech svých lžích.
A pak slunce osvítí mou zlatou korunu.
Mrtvolu na trůně a trůn z papíru.
Na chvíli vím jistě, že jsem to nejlepší.
A pak se sesunu
Zanevřu na víru.
Zdechlina se žezlem nic dobrého nevěstí
Ale pokaždé uvěřím znovu.
Že jsem to hlavní a mám právo zabít, zabít a zabít.
A nelitovat.
Že můžu mít všechno
A nelitovat.
<<Kam mě úsměv zavedl I
<<Vankila 2015-2016
<<The Great Empire of Xavier 2012-2014
<<Přetržený kruh 2009-2012
<<Vankila 2015-2016
<<The Great Empire of Xavier 2012-2014
<<Přetržený kruh 2009-2012
Žádné komentáře:
Okomentovat