Střepy života

Tak jsem zpátky, nemoc odezněla ... tedy trochu ... Stále to není úplně ideální, ale myslím si, že horečky jsou pryč. Kašel a silná rýma se mě drží dál, ale dnes už jsem po dlouhé době šla i do školy a přežila jsem. No, popravdě jsem tam celý den nevydržela, neboť se mi ráno na anorganice udělalo trochu zle. Ale to možná bude tím, že na nás ten dědek vybafl s nepříjemnou zprávou, že zápočet bude už 9.11. (což dává perfektní smysl, když zápočtový týden je v půlce prosince, ano, moc chytré, dědo). Čekají mě tedy dlouhé večery s periodickou tabulkou. Mým cílem je naučit se ji nazpaměť a lituji, že jsem s tím nezačala už na gymplu. Heh, vždycky, když se řekne "periodická tabulka", tak si vzpomenu na obrázek:

Gratuluji, Anorgano, právě jsi překonala Organu v soutěži o nejnepříjemnější předmět vůbec. Ale to je možná také tím, že jsem ještě neměla Matiku a Pokročilou fyziku.

Víte, původně jsem chtěla v nadpisu nechat jen "střepy ze školy" (neboť střípky jsou moc mainstream), ale pak jsem si uvědomila, že se stalo vlastně i docela dost jiných věcí, o kterých mám potřebu napsat.

Začnu tedy tramvají ... Spěchala jsem na cvika z anorgany, ale ne nijak vystresovaně, že bych vyloženě nestíhala, spíš jsem to měla tak akorát. Jen stačilo dojet tramvají na zastávku, a vše by bylo v pořádku. No tramvaj na zastávku dojela, to ano, ale vystoupit byl problém. Dveře totiž zablokoval jakýsi slepec, který nepochopil, že i když je hendikepovaný (píšu to záměrně takhle retardovaně, neb v tom mám poslední dobou jakousi zálibu), tak sakra přednost mají ti, co vystupují. A tak místo toho, aby dal možnost vystupujícím vystoupit, okamžitě vběhl dovnitř, po jednom boku obřího psa, po druhém obří doprovod (asi manželku), a všem tak zatarasil cestu. Blbé bylo, že druhá strana byla zablokovaná úplně stejně, protože už se tam stihli natlačit lidi zvenku vedlejšími dveřmi. Padesátkrát (a já nepřeháním, lítalo to tam jak na běžícím páse) jsme milému důchodcovskému páru říkali "S dovolením" - "Pardon, potřebujeme vystoupit". V tu chvíli jsem přestala věřit, že ten důchodce je vážně slepý, neboť se okamžitě začal prodírat k - no vlastně ani nevím kam, protože to moc nikam nešlo. Pes se rozvalil a manželka nás ignorovala, jen se přihloupě rozhlížela. Tak po všech pokusech zdvořilého odstrčení páru (a psa) jsem se rozhodla, že se ven taky prostě proderu. Se sobeckou myšlenkou, že baba to přežije, když ji štrejchnu, a dědula byl v bezpečí na sedačce, kam ho dav odnavigoval s dobrým úmyslem (totiž aby nepřekážel), jsem vystartovala. Vážně jsem nechtěla ublížit slepci, ale taky jsem nechtěla dopustit, abych kvůli blbé babě, co si stoupne doprostřed dveří, jakmile odklidí slepého muže, zmeškala zahájení cvik. Dveře už se zavíraly, tak jsem moc možností neměla. A lidi kolem mě taky ne.
No, přepočítala jsem se. Ježibaba mě chytila za sluchátka, ZA SLUCHÁTKA!!! (to nedělejte, ať vás kdokoliv vytočí jakkoliv, tohle je ještě neslušnější než zabít se skokem pod vlak) a zařvala na mě "Kam se cpeš?!" - No asi nebylo očividné, že ven .. protože jsem ji určitě milionkrát neprosila, aby uhnula, a určitě není obvyklé, že na zastávkách lidi taky VYSTUPUJOU. Tak jsem jí v rychlostí řekla, že "Ven" a z tramvaje vyskočila. Dveře se zavřely. A ježibaba stále svírala má sluchátka, která mi tím pádem skvěle urvala! Děkuji.

Na FB existuje taková stránka, která se jmenuje "Důchodci by neměli jezdit MHD". Asi se do ní přidám.

No nic, tak to se stalo před týdnem, od té doby jsem mírně vychladla a důchodce už bych do MHD zase s určitou opatrností pouštěla. :D Stále ovšem nechápu idioty, kteří dokážou ten výstup takhle zablokovat, jenomže to by byla debata na dlouho a už se rozjížděla několikrát ...

Mám nějakou potřebu vypsat se z toho, co mě štve, a tak si pozitivní zprávičky nechám na jindy. Teď jsem si četla čísi "článek dne" či co to je za ... titul? Na téma "prznění češtiny" - zhruba, to byla hlavní myšlenka. Taky jsem takové články psala, a hodně, a věřím, že nepřebernému množství lidí úpadek češtiny stále vadí. Já se dostala do fáze "ocaď pocaď", tedy neřeším, co mi vyloženě nedrásá oči a nervy, ale co mě opravdu nesmírně vytočilo, byly ty komentáře pod tím článkem.Všechny totiž byly na téma "S tim smiř", ideálně "Bože ty jsi ale hysterka, to je přece normální, že se jazyk vyvíjí".

Víte, co je normální? To, že lidi na blog píšou, co je trápí. Co je zajímá, štve, drásá jim to nervy nebo mají nějakým jiným způsobem potřebu na to reagovat. Protože když už ten blog mám, tak přesně tohle na něj hodím. Své názory! A je jasné, že nic nenaděláme s vývojem jazyka, že to tak prostě je, a že se s tím každý bude opravdu muset smířit, ale to neznamená, že nemáme právo se k tomu jakkoliv vyjádřit! Já ty lidi opravdu nepochopila.
Taky se budu muset smířit s tím, že abych dostala zápočet z organické chemie, budu muset odevzdávat všechny domácí úkoly, a přesto si tu na to hodlám stěžovat ...

Tak tedy organa. Anorgana si svých pět minut slávy už užila, pojďme na její retardovanější sestru. Znáte ty mýty o tom, jak vysokoškoláci nemusí chodit do školy, že je to vlastně flákárna, furt samá pařba, učení jenom před zkouškovým a je to v suchu? No, jsou to opravdu jen mýty.

Na cvikách máte povolený maximálně dve tři absence, pak sbohem ... praktika vám sežerou víc času, než kolik strávíte opravdu na přednáškách ... přednášky jsou nudné, ale dělané tím stylem, že když na nich chybíte, asi zkoušku fakt nedáte ... A moje oblíbené: domácí úkoly. Jestli jsem je považovala za pakárnu na vyšším gymplu, tak na vejšce už jejich smysl tuplem nechápu. No, ano, chápu smysl, chápu, že je dobré, když studenti mají materiály navíc, na kterých si mohou procvičit záludnosti, ale nechápu jejich systém: žádné odevzdávání mailem, protože přece nežijeme v 21. století, co vás to napadá, pf, nutnost všechny odevzdat, úplně všechny, bez možnosti omluvy, a pokud možno na 100 %, protože kdo tam má chybky, je za debila.
Nevím, jestli je to zjevné, ale jakožto nemocný člověk, mám s tímhle problém. A tak jsem byla dneska do školy vyhnaná hlavně proto, abych odevzdala svůj úchvatný úkol z organické chemie. No, výjimečně to nemyslím ironicky, myslím, že se mi porvé v historii (tedy co chodím na organiku) opravdu povedl. Jo, pokud se mi v pátek nerozjede horečka nanovo, tak půjdu na cvika hrdě s tím, že nebudu za debila. A nebo taky jo, protože mi to přišlo až moc snadný. A znáte to pravidlo, že když je to moc snadný, tak je to určitě špatně ... Na gymplu při matice mi platilo téměř na vše.

Abych přistoupila k něčemu trošinku pozitivnějšímu ... Asi.
Dnes jsem dorazila domů, koukla na strop, a tam asi čtyři černé fleky ... které začaly po chvíli ještě ke všemu poletovat a různě se hemžit.
Věnovala jsem tomu bližší pohled, a od původního "fuj" jsem přešla pozvolna k "co tu sakra dělají berušky". Nakonec jsme jich ze stropu sundali celkem 9. 9 neohrožených berušek, které se nějak - nedokážu si vysvětlit jak - dostaly k nám na strop. Vzhledem k tomu, že jsme pak našli ještě jednu mrtvou u okna, domysleli jsme si, že jí přišly na pohřeb, ale jistotu nemáme.

Koukám, že můj článek je trošku obsáhlý. Po 9gagovsku bych vám sem dala jako omluvu bramboru - ideálně se sluchátkam a šprtající periodickou tabulku - ale dám sem něco lepšího.

Chmelís