Moje cédéčková sbírka: Fairy - Vinterverv

Můj původní nadpis byl
FAIRY! Neohrožená melancholická víla smrti nesoucí na svých temných křídlech poselství konce světa ...
Který mi přijde výstižnější a ve všech ohledech vhodnější ... sám o sobě nejlépe popíše atmosféru poměrně zajímavé hudby, o které hodlám dnes psát. A přesto nakonec zvítězil můj trapný smysl pro řád a pořádek, a tak pokračuji jen ve "své sbírce cédéček".

Nicméně Fairy jsou uskupení, o kterém bych plná dojmů napsala i bez cédéčka. Relativně nedávno jsem měla tu příležitost je vidět naživo v jednom zaprděném pražském klubu EXIT-US, o jehož existenci jsem neměla ponětí, dokud mě tam nepozvala kámoška s tím, že má koncert. Ne, ona není z Fairy, je z Phoenix in Fire, což je taky úžasná skupina s potenciálem, ale zatím bohužel žádné album nevydala a zas tak moc naposlouchané je nemám... no, do Péčka času dost. *mrk mrk*
Fairy je výstižný název. Víla ... Neznám jejich první album, takže hodnotím podle tohoto novějšího, Vintervervu, a můj dojem je zatím takový, že skupina sází víc na tu melodickou část než na rockovou. Jsou asi tím nejměkčním a nejjemnějším, co zatím ve své sbírce mám (i když Lovelorn od Leave's Eyes je do určité míry konkurencí).

5.10. 2016 Exit-us, Praha

Fairy (Norsko)
album Vinterverv, rok vydání 2015, žánr melodic rock

Vím, že fotka je tragická, ale lepší nemám... v tom klubíku to poměrně jelo, i když nás tam pařilo tak dvacet... Je to vlastně vtipné, neboť tam ten večer vystupovaly čtyři skupiny, a já jsem si docela jistá, že si dělaly fanoušky navzájem. Takže já a přítel a ještě nějaká asi tří-čtyřčlenná banda, kterou tam přitáhly holky z Phoenix, jsme tam byli jediní neskupinovci. Na druhou stranu to mělo své neobyčejné kouzlo, neboť pařit na Phoenix právě vedle lidí z Fairy, to bylo k nezaplacení. Asi jako když jsme na Cruadalach blbli s Arch of Hell, ale to je jiný příběh...

Koupit si cédéčko byl takový spontánní nápad. Nestihli jsme Fairy od začátku a první písničkou, kterou jsme zachytili, mě tolik neohromili. Atmosféra tam byla taky bídná, neboť lidi u pódia dlouhou chvíli jen postávali a koukali do mobilů (což se v tý slabý dvacítce fakt neztratí), a tak můj první dojem zas tak perfektní nebyl...
Jenomže tenhle stav díkybohu dlouho nevydržel.
Fairy mě naživo zkrátka ohromili, co vám k tomu říct víc... jsou skupiny, které jsou dobré, a pak jsou skupiny, které vás naživo strhnou a dají zatraceně najevo, kdo si tady razí cestu na samotný rockový vrchol. No dobrá, tehdy na koncertě jsem vážně měla pocit, že od toho vrcholu daleko nemají, ale momentálně už jsem trošinku střízlivější... Hudba se mi sice stále líbí, ale po naposlouchání celého Vintervervu je mi jasné, že na sobě potřebují ještě dost zamakat.
Nicméně Fairy jsou nejen dobrá skupina, ale taky úžasná banda lidí. Bylo to s nimi fajn.

Fairy sice vystupovali jako první, ale i headlinery strčili hravě do kapsy, a byl to snad první koncert, na kterém jsem si uvědomila, jak jsou melodické, něžné, melancholické, ale drsné zároveň skupiny jako Fairy nedoceněné, a přesto velmi cenné. Zbytečně dlouhá věta, chápu. Zkusím to přiblížit lidštěji...

Jaké je tedy album?

Podepsané. Juch.

Jinak je Vinterverv takový... zajímavý.

Písničky jsou zde zpívané jak v norštině, tak angličtině, a bohužel mnohé z těch norských absolutně nevyužívají potenciálu krásného jazyka. Ne že bych rozuměla textům naplno, ale všímám si toho, že většina z nich je spíše pomalá, až bohužel utahaná, monotónní a vlastně jedna jako druhá. Nezajímavé - alespoň tedy pro mě nezajímavé. Čekala bych k norštině nějakou drsnou severskou melodii, nějakou atmosféru, cokoliv... jen ne takovéhle nic. Tyhle písničky jsou laděné do jakéhosi podivného optimistického doom rocku (a už jen ta ironie je k pláči), který si plyne bez ohledu na nepsanou zásadu, že "písničky by neměly znít úplně identicky, jinak by ani nemělo smysl album na nějaké písničky dělit, že?"

Naštěstí tahle katastrofická recenze platí především pro první půlku alba, která je zoufale chudá a amatérská. Ke konci se však Vinterverv proměňuje ve zcela jiné album, a to sice takové, na kterém si Fairy už umí pohrát jak s melodiemi, tak hlasy zpěvaček. Jsou zde takové norsky zpívané klenoty jako sopránem prošpikovaná (což je dobře, neboť když mají ve skupině operní hlas Doro, je hřích ho využívat tak málo a bídně) temná "Fragment" nebo "Seid", hysterická a děsivá píseň, ze které mám dojem, jako bych pronikla do mysli šílence sužovaného všemi nemocemi světa. V tom dobrém slova smyslu, pokud to tak jde pochopit. Zrovna tak jsem si oblíbila zoufale znějící a naléhavou "Rekviem". Za ne úplně špatnou považuji i závěrečnou "Dualitet og Ulver", která chvílemi zní, jako by popisovala cestu prokletého splašeného vlaku do pekla.

Anglicky zpívané jsou na albu tři skladby: úvodní "Ragnarok", "Obsessed" a "Renaissance". První dvě přitom kvalitu alba opět o něco zvyšují a patří bezpochyby k tomu nejlepšímu, co se z Vintervervu dá vyždímat. "Ragnarok" je popravdě důvod, proč jsem si album koupila. Hráli ji jako poslední na koncertě, takže mi nejvíce uvízla v hlavě. Navíc ty norské názvy jsem si absolutně nepamatovala (no dobrá, Ragnarok úplně anglický název taky není, ale to je snad už takové mezinárodní slovo), a tak "Ragnarok" rozhodl o tom, že Fairy se stanou čestnými členy mé sbírky.

A i když se stále vzpamatovávám z té zoufalé první poloviny, díky výše zmíněným písničkám nelituji.

Nejradši bych sem přidala "Seid", neboť se velmi rychle stala mou nejoblíbenější, ale nikdo ji zatím na YT nepřihodil, a já se k tomu kvůli všem problémům s chemií taky ještě nedostala. Nicméně věřím, že "Ragnarok" je tady víc než uspokojivá náhrada.

EDIT: Tak už jsem se k tomu Seidu taky dostala: 

Ragnarok je jeden z nejikoničtějších výjevů severské mytologie, a tak mě vcelku zaráží, jak křesťansky k němu Fairy přistupují. Alespoň mám ten dojem, když čtu ty texty, že popisují vůli jednoho jediného Boha. Možná je tedy název Ragnarok pouze symbolický narážející nikoliv na ten mytologický konec světa, ale na nějakou naší osobní zkázu....?

Bůh ví.