↓↓Nové příspěvky přibývají v rubrice METALOVÁ PACIČKA, všechny ostatní rubriky jsou archivem starých blogů z blog.cz ↓↓

NOVINKY NA BLOGU

Souhrn, co se za ten rok stalo

Nejnovější články (2024) ZDE

Nová rubrika KNIHA pro knižní recenze

Nová rubrika FOTKY pro fotočlánky

Nové playlisty 23 a 24

Bohužel budu aktivní jen pasivně, komentovat budu málokdy, blog tímto měním na svůj opravdový deník a od roku 2025 hodlám najet na projekt 365, kdy každý den nasdílím krátké info s fotografií vážící se k danému dni.

pondělí 24. října 2016

Doporučuji skupinu "Onyria" - symfonické Evanescence s temperamentem Itálie

Onyria je skupina, která se zformovala v Itálii v roce 2012. Sami sebe přirovnávají k Evanescence, Within Temptation a Nightwish a označují se za symphonic metalovou skupinu. Já mám z Onyrie dojmy však úplně jiné.


Myslím, že zatím nejvíce se proslavili svými cover verzemi písniček "My Heart Will Go On" od Celine Dion a "Skyfall" od Adele.


Ani u jedné z těchto písniček jsem nenabyla dojmu, že by skupina přidala těmto hitům něco vyloženě extra. Nicméně už na první poslech mě zaujal hlas zpěvačky, Heleny, a tak jsem se pídila dál po jejich vlastní tvorbě.

Debutové album "Break The Silence" vydali v roce 2015.


A mé dojmy z něj jsou smíšené. Myslím, že Onyria v žádném případě nepředvedla čistokrevný symphonic, jaký bych od skupiny, která se srovnává s Nightwish, čekala. Jejich mix je však o to zajímavější. Pokud bych musela Onyriu srovnat s Within Temptation, tak leda tak s energickým, ale přesto tajemnou atmosférou prošpikovaným albem "The Heart of Everything", které se nebojí tu ukrást něco z pop-rocku, tu z hard rocku... Na albu Onyrie je však velmi poznat, že je první. Helena na některých písničkách nezvládá příliš krotit svůj hlas, a tak mi "Break The Silence" jako celek přijde nevyvážené a plné obav, kdy to zpěvačce někam ulítne.
Co však Helena dokázala do hlasu nacpat, a co se mnohým lepším zpěvačkám nepovedlo, je naléhavost. Nějaký výraz, pořádné zoufalství a opravdové emoce. A ano, tím bych ji asi přirovnala k Amy Lee z Evanescence, neboť lépe už to zvládá asi jen Karen Stever a Emilie Autumn.

Nakonec mám na albu dvě oblíbené písničky. Asi bych je zařadila do stylu melodický symfonický hard rock, protože jako metal mi to zkrátka nezní. Tak jako tak, jak "Damned", tak "Prisoner of Mind" jsou úžasné, naléhavé a velmi povedené skladby.



Jako poslední klenot bych zmínila "Afterlife", ke které jsem si cestu hledala déle než k písním výše, ale za poslech rozhodně taky stojí. 

Jen tak mimochodem, sem do této rubriky přidávám skupiny, které mě sice zaujaly a několik písniček od nich stojí za poslech, nicméně jejich cédéčka (zatím) nevlastním. Nechci, aby se mi doporučující série kryla s "Mou cédéčkovou sbírkou", kterou vedu na svém hlavním blogu.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Oblíbené příspěvky