Báseň: Shout Suffer

Měla jsem při Biochemii takový básnický záchvat. Ne že bych cíleně nedávala pozor, spíš ten dědula má ve zvyku všechno opakovat stokrát, a tak, i když se ta Biochemie tváří hrozně nabitě, jsem látkou popsala jen jednu A4. A jen z jedné strany! Všechno ostatní byla zbytečná opakovací výplň, místo které jsem tedy psala následující básničku. Vlastně jsem původně psala ještě cosi o Krebsově cyklu, a ano, měla to být rovněž velice umělecká báseň, ale ta mi přijde nepublikovatelná. Celkově se mi zdá, že jsem se ve psaní básní hrozně zhoršila, a tak následující tvorbu můžete spíš brát jako takový chabý rozjezd, kterým se vracím opět k básnířství, než jako plnohodnotný skvost, který bych zde hrdě dávala na odiv.

Co se názvu týče, můj prvotní nápad byla prostě jen "Nekromancie", ale hned, jak jsem ten nadpis použila, mě pro "Nekromancii" napadlo něco lepšího, co vám sem tedy časem snad rovněž přihodím.
A tak jsem čórla název z Guild Wars.
Tak to bylo v té reklamě ne ... Když nevíte coby, najdete to v ... to bylo vlastně Obi, tak nic.

Slyš mě.

Neb co křičím, jsou vzdychy země.

Co cítím je bolest světa.

Tak slyš mě.

Plaz se, prileť ke mně.

Z života bol a po něm veta.

Křičím já jména vaše.

Staří bratři padlí v boji.

Žádný nemá duši svoji.

Mrtví, co se probouzejí.
Mrtví, co mě neopustí.

Nač tak skleslí, moji hosti?

Povstaň! A bojuj tak jak dřív
Snad netoužíš najít klid?
Povstaň! A opusť mír,
ráj a naději na úsvit.

Vyslyš mě.

Neb co já žádám, oddanost je.

Po čem toužím, zajde se mnou.

Tak slyš mě.

Smrt se opakuje.

Umřít znovu a ještě jednou.

Trp! a s úsměvem jako kdysi
rozšiř řady padlých mých
Trp! a v hávu noční můry
jak ti shůry
mozek zbaven vzácných rýh.

Mozek propad duším zlým.

Ehm ... ten konec, to jsem asi myslela zase na Neurobiologii nebo já fakt nevím. :D