Moje cédéčková sbírka: Dharma - Dharmageddon

Když jsem přidala článek o obalech metalových/rockových alb, které mě nejvíce zaujaly, někdo se mě zeptal, jestli všechna ta alba mám a znám. No ano, většinu vážně znám, ale že bych většinu měla, to se říct nedá. Vlastně z celého přehledu mám tak tři-čtyři kousky? Asi.
Nakonec mě to však inspirovalo k zahájení nové článkové série, ve které vám představím svou kompletní sbírku. Nebo se o to budu snažit do doby, než to mého každého nemetalového čtenáře odradí.
Nebudu vás těmito články zamořovat denně, spíš to tu bude občas tak pro zpestření. A zatím jsem se úplně nerozhodla, jestli to budu přidávat stylem "co článek, to skupina a vše, co od ní mám" nebo "co článek, to album". Nějaké preference?

Budu to brát podle abecedy podle interpreta. Začala bych tedy od A, ale interpreta na A ve své sbírce nemám. To samé platí pro B a C, takže se vrhneme na D... a je mi ctí, že vám mohu představit zrovna Dharmu:

Dharma na Made of Metal 2015

Také chci upozornit, že ta má sbírka zas tak moc rozsáhlá není. Je pro mě sice příjemnější mít vše ve fyzické podobě... ani knížky na počítači moc nečtu, takhle jsem vlastně přelouskala jen Alianci od Rothové a Organickou chemii od McMurryho :D ale abych si cédéčko koupila nebo si ho třeba přála k narozeninám/Vánocům, musím k němu mít nějaký vztah a být přesvědčená o tom, že za to stojí. Proto nemám rozhodně komplet diskografii každé skupiny, kterou poslouchám.

D:

Dharma (Maďarsko)
album Dharmageddon, vydané 2012, žánr steampunk hard rock

Dharmageddon je jeden z mých nejnovějších přírůstků - a momentálně také nejoblíbenějších. Dharma je svým způsobem specifická skupina. Na první pohled hrajou obyčejný rock bez nějakých zvlášť originálních témat - sex, blood and rock'n'roll asi vydrží věčně - ale přesto má každá skladba neuvěřitelně příjemnou temnou, až děsivou atmosféru, zkrátka takovou, že dokonale sedí k albu, které svým názvem naráží na Armageddon.
Na Dharmu jsem narazila náhodou na jednom festivalu, kde zrovna probíhalo jedno hrozně líné a hudebně nezajímavé dopoledne, dokud se na pódiu neobjevil tenhle klenot. Musím říct, že Dharma strčila většinu titánů rocku a metalu do kapsy. Nejenže jejich vystoupení mě vážně bavilo (byť v ten den fakt konkurence nic moc), ale jejich hudba mě nadchla natolik, že jsem hned běžela do nejbližšího merch stánku (tedy do jediného, který tam byl), abych si od nich koupila... vlastně cokoliv. Nešla jsem původně po cédéčku, chtěla jsme je podpořit jakkoliv. Najít tam však cokoliv od nich nebylo jednoduché, neboť všude byl vystavený merch těch "megastars" a vystavovat tam nějakou Dharmu nebylo pro stánkaře asi důležité... Nakonec jsem však našla cédéčko, a tak mám perfektní kořist.

Z toho tedy vyplývá, že Dharma moc profláknutá není, což je škoda, určitě by si zasloužili víc pozornosti. Každopádně jejich malá popularita je taky důvod, proč se mi cover tohohle cédéčka sháněl na netu tak obtížně. Nakonec jsem musela použít scan toho, co zbylo z mého obalu poté, co přežil fesťák a dlouhé úmorné cestování vlakem domů. Proto jsou tam ty bílý ohyby. Tímto si získává toto cédéčko titul veterána, který si přivezl své šrámy z bitvy.
Hůř jsou na tom už jen Enter a Lovelorn, které jsem vezla z Anglie a cestou se mi rozpadly - ale těm věnuji jiný článek.

EDIT 2021: Fotku jsem musela vyměnit, protože se mi po převedení blogu z blog.cz na blogspot smazala. Touhle dobou už na internetu nějaké lepší fotky k sehnání byly, takže předchozí odstavec v podstatě už neplatí. 

Pokusím se u všech alb vybírat ukázky, které nejlépe vystihnou celkovou atmosféru. Dharmageddon je v tom trochu specifický. Dal by se rozdělit na klasickou rockerskou část a na tu zajímavější temnější část. Samozřejmě vám sem dám ukázku z té druhé... a vřele doporučuji ještě kouknout na písničky "Tonight" a "One By One". Na druhou zmiňovanou je i docela pěkný steampunkový oficiální videoklip.

Já pro vás však vybírám nyní "The Final Destination" - byla první, která mě na koncertě na MoMku zaujala a vydržela mi doteď. Video, které zde uvidíte, jsem dělala já, ale samo o sobě nijak zvlášť úchvatné není, chtěla jsem jen stvořit něco, s čím bych tu písničku mohla dát na YT.

Co se nové tvorby týče, zatím jsem zaznamenala vydání nějakého EP, které je nazvané prostě "-V-". Zatímco Dharmageddon zkrátka srší zajímavými nápady na melodie a nemá problém zařadit se k těm lepším rockovým albům, nový počin Dharmy je spíše popový a jediná dobrá písnička z toho EP je "Fear Transfusion". Tím, že je dobrá, myslím, že je stále horší než ty nejhorší písničky z Dharmageddonu, ale je poslouchatelná.

Upřímně doufám, že si Dharma zase najde cestu k zajímavé rockové hudbě, protože Dharmageddonem mě nadchli moc. A z úlovku jsem nadšená.
Doufám, že pro vás článek nebyl nijak extra dlouhý a nezajímavý a že jsem třeba rozšířila Dharmě fanouškovskou základnu. :D

Zatím!