Včera večer, když už jsem u počítače téměř usínal, jsem narazil na stránku Sorbony. Působila velmi magicky a tajemně, ale to hlavní, čím mě upoutala, byl článek s názvem "Komentáře". A to chci právě dnes řešit i já.
Nad čím se Sorbona pozastavovala? Zda na komentáře odpovídat u sebe na blogu nebo zajít kvůli odpovědi na blog komentujícícho. Bral jsem to jako poměrně hloupou otázku, protože mi přijde úplně automatické odpovídat lidem na jejich blogy ... ale po přečtení komentáře od Gauri, kde napsala "Omlouvám se, že reaguji na Tvůj komentář k mému článku sem, ale chci mít jistotu, že si jí přečteš.", už mi to zase tolik automatické nepřijde. Copak je podle vás normální odpovídat člověku na svém blogu? Chápu, že nějak chcete odlišit reakci na komentář, co vám byl napsán, a na článek, který vás zaujme na blogu člověka, jenž u vás komentoval, ale máte jistotu, že se ten člověk vrátí? Že se vrátí k tomu stejnému článku, který předtím komentoval, a bude hledat odpověď pro sebe? To je hodně naivní myšlenka.
Chápu to, když člověk neuvede web, to se pak moc nikam jinam odpovídat pravda nedá, ale v jiném případě považuji vyloženě za neslušné psát odpověď k sobě. Ovšem ...
Teď narážím především na ty nafoukané slečny (a bohužel se to rozšířilo už i mimo jejich kruhy), které žijí v utkvělé představě, že jeden člověk navštíví jejich blog dvacetkrát za den, tudíž je zbytečné odpovídat mu na jeho blog, když je snažší napsat odpověď k sobě. A pravda, kdo by se taky hnal na cizí blogy jen kvůli tupému "díky", že? Nejhorší na tom je, že každý komentář je svým způsobem reklama na blog ... nebo pozvánka, chcete-li, aby to znělo společensky přijatelněji. Člověk si dá práci s vymýšlením komentáře k nějakému hloupému "deníkovému výkecíku", ale nakonec mu ani "bu" odpovědí není. Nebo možná je, ale zůstane na blogu oné slečny myslící si, že je středem vesmíru.
Co je o něco lepší, přesto to stále považuji za nepřijatelné, jsou komentáře oznamující "máš u mě odpověď". To aspoň víte, že se dotyčná odhodlala něco odepsat, ale evidentně se jí nepřemýšlí dobře mimo její teritorium, čili to prostě musela napsat jen a jen k sobě, i když se nakonec obtěžovala vás informovat. Stejně mě vždy přejde chuť se na tu odpověď podívat, když vidím takovýto komentář, protože jasně sděluje: "Jsem poctěna, že tě baví rozebírat můj problémek, pojďme ho řešit dál, na tvůj článek seru."
A já věřím, že mnozí z vás, co neodpovídají na blogy jiných, jsou inteligentní a příjemní lidé, jenže jak já zjistím, že jste mi támhle někde u sebe odpověděli? Copak mě napadne se za vámi zajít jen tak podívat, když nevidím z vaší strany nějaký zájem o mé komentáře? Takhle vznikají nedorozumění.
Na druhou stranu někdy je možná lepší nereagovat na komentář vůbec, než reagovat pouze na komentář. To se mi taky stává čím dál častěji. Člověk se píše s článkem, ale nakonec pod ním má převážně komentáře typu "No trvalo nám to tak 2 hodiny.", "Díky moc, ty taky.", "Máš pravdu, takhle to děláme furt." atd. Nechápete, že když vám napíšu komentář, který není součástí nějaké debaty, očekávám víc než odpověď nějakou reakci na článek? Výjimkou samozřejmě je, když vy přidáte za týden třeba tři články, které vám všechny okomentuji, kdežto já tam mám furt ten jeden. To je jasné, že mi na něj nebudete reagovat furt do kola. Ale aspoň když si ho přečtete prvně, nějaké to zamyšlení potěší. A věřte, že už pouhé "Nevím, co k tomu říct, tímhle já se příliš nezabývám." je mi milejší, než když u sebe od vás nenajdu žádný komentář, protože si pak myslím, že si to ani nepřečtete, nelíbí se vám u mě nebo na mě prostě jen serete.
Noční tvorové s vámi.
Žádné komentáře:
Okomentovat