Mně to není jedno.

Dobrá, dobrá ... i když jste mě nijak drasticky nepřemlouvali, vracím se. Asi jsem už hold - chtě nechtě - na blogu závislý. Však kdo by vyslechl mé názory, kdo by mě podpořil, kdo by mi věnoval pozornost? Dnešní lidé jsou zahledění do sebe natolik, že už se dokáží navzájem vnímat jen přes internet - smutné, ale alespoň tato možnost nám stále zbývá ... taky bychom se mohli ignorovat úplně. Však kdo v téhle době potřebuje názory ostatních?! Pf, proč bychom se o ně měli zajímat - každý si jede svou vlastní ligu a ohlížet se na druhé člověka jen brzdí. No ne?

Chyba.

Už se mi dělá špatně z dnešních puberťáků, jejichž krédem je: "Jsou mi u prdele názory ostatních, tohle je můj život a já si budu dělat, co chci!" - jenže takhle to v životě prostě nefunguje! Ano, jsou to naše životy, ale ty jsou po celou dobu utvářeny ostatními.
Narážím na téma týdne a na články, které se tu začaly množit. Všude čtu jen: "A tenhle mi říká tohle a tamta zase tohle, jenže mně je to jedno, já si žiju podle sebe." A je to správně? To asi těžko. Nikdo by neměl být ovlivňován ostaními, ale měl by být okolím formován do podoby člověka. Chci tím říct, že pokud k vám má někdo nějaké výtky, nejlepší způsob, jak ho umlčet, je vyslechnout ho. A poslechnout ho. Žijeme v představě, že každý, kdo nás nechválí, nás chce shodit, ale možná je na čase, abychom si uvědomili, že nejen my máme pravdu.

Člověk, který tvrdí, že si žije jen podle svého a okolí se ho netýká, beztak lže. Choval by se stejně, kdyby si tehdy v první třídě nesedl vedle někoho zcela jiného? Zajímal by se o to samé, kdyby se nepřipojil k určité skupince ve třídě? Měl by stále stejné názory, kdyby nesledoval televizi?

Člověk si nemůže žít podle svého. Názory ostatních jsou nám oporou a základními kameny, na kterých můžeme stavět. Rady, které slýcháváme, jsou nám skvělými vodítky, která tolik potřebujeme ... ale ono také záleží na způsobu, jakým jsou nám tyhle rady naservírované. Dnešní člověk nesnese, když mu někdo jiný podstrkuje svojí pravdu. Jenže ve skutečnosti potřebujeme i pohledy ostatních na tu samou věc. V dnešní době je tolik věcí, které nebudeme moct nikdy pochopit, ale přesto budeme vždy předstírat, že pomoc rozhdoně nepotřebujeme. Je to slabošské. Je hloupé ptát se ostatních, když teď je trendy žít si podle svého. Každý se snaží neztrácet čas se zbytečnostmi, jako jsou teorie ostatních, ale vždycky se dostaneme do bodu, kdy ty teorie budeme potřebovat ... ovšem vzhledem k tomu, že není v módě ohlížet se na postoje druhých, držíme jazyk za zuby a dál budujeme nestabilní zdi svého vlastního života, do kterého nemá nikdo právo kecat!

Já sám mám jiný styl než většina lidí v mé blízkosti, ale snažím se neodvracet se od nich. Je i v mém zájmu vyslechnout, co mi chtějí říct. Chápu, že ne každému se může líbit, jak chodím oblékaný, co čtu, co poslouchám, jak píši, jak mluvím, jak se dívám .... ale už jen kvůli tomu si připomínky ostatních vyslechnu rád. Dnešní společnost, které vládnou počítače, mobily, iPody a podobné vymoženosti zajišťující nepřetržitý tok informací, je paradoxně silně neinformovaná. Vracíme se ke středověkým názorům a ze zoufalství i k víře v Boha. To, čím nežijeme, je nám cizí a tudíž i odporné ... předem to odsoudíme, aniž bychom to blíže poznali. Protože něco odporného si ani nezaslouží naši pozornost. A už jen z toho důvodu si velice rád promluvím s lidmi, kteří mají výtky k mému životu. Žijí totiž zaslepení svým způsobem života a nepřipouští možnost, že i život jiných by mohl mít smysl. Všichni máme na něco své názory ... a je dobře, že je máme ... ale nejlepší je, když si o nich můžeme s někým promluvit, protože to nejen formuje charakter, ale i rozšiřuje obzory.

Takže vy rádobydospělí puberťáčci, kterým je všechno u prdele ... daleko se nedostanete!

Blabla

^{Na komentáře se vrhnua si zítra ... zůstávám doma, neboť jsem nemocný.}