Trillium - metalová květina

Už před lety jsem díky Evanescence narazil na zpěvačku Amandu Somerville, jejíž hlas si každý pletl s hlasem Amy Lee - jenže jak už tomu bývá, hned jsem tento nový nález zapomněl a příležitostné vzpomínky na něj zaházel myšlenkami na nově objevené Within Temptation, kteří mi tehdy zaplnili hlavu monumentalitou symfonického metalu, což mi nějaká ubohá písnička "Angel of Mine", kterou zpívala Amanda a kterou každý přisuzoval Evanescence, nemohla nabídnout.

A teď, když jsem si koupil "Requiem for the Indifferent", nové album Epiky, a zkoumal, kdo všechno Simone doprovázel ve sboru, objevil jsem Amandino jméno a hned jsem nabyl dojmu, že to jméno už jsem určitě někde někdy četl ... a že by mě mohlo začít zajímat, pakliže tato zpěvačka spolupracovala s Epicou. A ne jen s Epicou ...

A tak jsem se díky Youtube vrátil opět ke staré "Angel of Mine", kterou pro mnohé začala posedlost Amandou. A přiznávám, už jsem v tom slyšel podobnost s Amy o něco víc než předtím. Jenže to byla podobnost s Amy z těch jejích nejméně povedených písniček ... dynamika žádná, rozsah žádný ... a já už začal Amandu opět zavrhovat, jak to tak dělávám, neboť mi najednou nepřišla ničím výjimečná.

Byl jsem hloupý. Naštěstí ne natolik, abych se nechal odradit jednou písní, a pokračoval jsem v hledání ... až jsem našel Trillium. Byla to pro mě v tu chvíli jen jedna z mnoha skupin, se kterou Amanda spolupracovala ... a se kterou nahrála nějakou píseň ... jménem "Coward".

Ale chtěl jsem objevit, co všechno v Amandě dřímá, tak jsem si "Coward" pustil ... a zamiloval se. Pro některé může být Amanda napodobeninou Amy ... jenže už když si pustíte "Coward", je vám jasné, že v ní je toho daleko víc ... ona není žádnou lacinou kopií, nemá potřebu nikoho napodobovat ... a i když u Xandrii s novou zpěvačkou napodobování starých Nightwish funguje, já raději poslouchám něco, co jsem ještě u nikoho nikdy neslyšel. A to přesně je Amanda ... hlas, který se nedá jen tak k někomu přirovnat. A pokud ano, tak jedině ke směsi Amy (Evanescence), Simone (Epica), Emilie Autumn, Morgan (Mandragora Scream) a Shakiry.

A něco takto zajímavého a neobvyklého člověka vyloženě nutí hledat dál, neboť nehledat by byl ten největší hřích ... Díky tomuto rozhodnutí jsem taky zjistil, že Trillium není jen další ze skupin, se kterými Amanda spolupracovala na pár písních, ale že jde rovnou o její vlastní metalový projekt.

Trillium ... Funguje od roku 2011, kdy vyšlo první album "Alloy". Tímto albem mi Amanda podkopává teorii o tom, že v letech 2009-2011 vyšla ta nejhorší alba, neboť narozdíl třeba od posledního alba Evanescence tento kousek má co nabídnout. Je zřejmé, že tím největším lákadlem je právě Amandin zpěv, neboť hudba je narozdíl od něj poměrně tuctová - nemluvím teď o té popové tuctovosti, ke které se vloni svými alby otočily skupiny jako Evanescence a Within Temptation, ale spíš o neoriginalitě, k jaké gothic/sympfonic občas svádí. Uchu to nevadí, ale člověk se ničeho převratného nedočká. A tak musí všechny ty převraty nastat ve zpěvu, kde je jich opravdu požehnaně. Amandiny písně "Angel od Mine" ani popová "My Song for You" nedokáží člověku předat, co úžasného v téhle ženě dřímá. Když si je pustím,a ni se mi věřit nechce, že jde opravdu o tu samou zpěvačku ... jak ta dračice s božským rozsahem z Trillia může být zároveň i tou nudnou popovou slečinkou? Zároveň? To těžko ... je vidět, že Amanda konečně pochopila, v jakém stylu může nejlépe ukázat všechny své kvality, a popíku s Trilliem ukázala záda.

Evanescence nikdy neměli špatnou hudbu, ale přeci jen, když se objevily pasáže, které se mi k jejich stylu úplně nehodily, zachraňoval to hlas zpěvačky, který svou silou hudbu pohřbil hluboko pod sebe, a člověk měl to nutkání sledovat už jedině ten. Ovšem na novém albu udělali Evanescence hned dvě velké chyby ... hudba byla opravdu špatná ... a Amy nedostala dostatečný prostor, aby mohla ukázat, co všechno v jejím hlasu je, a tudíž zachránit situaci. Narozdíl od Amy, Amanda má v Trilliu pro sebe snad ten největší prostor, díky kterému pozvedává "Alloy" mezi opravdu povedená a zajímavá metalová alba.

Kromě "Coward" bych z těch nejpovedenějších písní chtěl uvést hlavně "Utter Descension", ve které jako bych slyšel chvílemi Simone v nižích polohách, a úvodní "Machine Gun".

A věříte mi, že doufám, že si Amanda najde brzy cestu do České republiky?
Je velká škoda, že takto ohromný hlas každý zná buďto jen jako tu, co doprovází jiné zpěvačky, nebo ji nikdo nezná vůbec. Přitom kvalitami svého hlasu překoná bez problémů symfonické královny, jako jsou Liv Kristine (Leaves' Eyes) nebo Sharon den Adel (Within Temptation), rozsahem i Simone a možná i Amy. Ne, nemůžu říct, že by byla lepší než tyhle titánky, ale věřím, že v budoucnu nebude mít problém zařadit se po jejich boku. Snad ... pokud Trillium bude dál pokračovat touto slibnou cestou.