5x

Pětka je krásné číslo ... takové kulaté ... Naši učitelé na pětky rádi zaokrouhlují ...
Není to magické číslo jako 3,7 nebo 13, ale přesto má něco do sebe ... Možná ale tohle mé přesvědčení pramení jen z toho, že mým oblíbeným kytaristou je John 5.

Buď jak buď, jednou jsem na čímsi blogu našel akci "pět filmů, co vám změnily život". Tehdy jsem se nad tím sice zamyslel, ale nezapojil jsem se, protože jsem si byl jistý, že vybrat pouze pět kvalitních filmů je nemožné.

Teď mě Vendy navedla na podobnou soutěž ... "nejlepší článek O pěti hudebních albech, co mi změnily život" ... a i když si nejsem jistý, že tento článek odešlu jako soutěžní, rozhodl jsem se, že to nejlepší tentokrát přeci jen zkusím vybrat. Lhal bych totiž sám sobě, kdybych tvrdil, že hudba můj život nijak neovlivnila ... Vlastně jí dost žiju pořád ... a stále v ní něco kritizuji ... tak by mě samotného zajímalo, jestli budu vůbec schopný nalézt ta alba, která mě popostrčila tímto směrem ...

EVANESCENCE - THE OPEN DOOR

Ne jednou jsem se setkal s názorem, že považovat Evanescence za metalovou skupinu, je výsměch metalu ... ale nebýt Evanescence, nemusel bych nikdy objevit Within Temptation, Leaves' Eyes, Lacrimosu, Sireniu, Xandriu a Epicu ... Jen díky Evanescence jsem se vydal po stezce symfonického metalu a jelikož jen kvůli Epice jsem vyrazil na Mástr, vděčím Evanescence i za to, že se pravidelně každý rok nyní setkávám se svou metalovou rodinou ve Vizovicích.
O tom, že Evanescence v tomto výčtu zařadím na první místo, jsem ani na chvíli nezapochyboval, ale při volbě alba jsem na chvíli zaváhal. Proč The Open Door? Fallen je zrovna tak kvalitní album - a podle mnohých dokonce lepší než The Open Door. Jenže mně se zdá Fallen už příliš přeceňované. V dnešní době více méně každý Evanescence zná a protože - pravda - nejsou tím nejtvrdším metalem, zalíbení v nich bezproblémů nachází i fanoušci Avril Lavigne nebo Justina Biebera (jaká to pocta pro Evanescence!), kteří nejvíce propadají právě kouzlu alba Fallen. Proč? Protože z něj pochází hity "My Immortal" a "Bring Me to Life". Hity ... ano, dnes jsou to vyloženě hity, protože tyhle písně hrají často v jakémkoliv rádiu (kromě Českých Budějovic - milovníci dechovek si evidentně na Evanescence zase tolik nepotrpí) ... a když říkám často, myslím tím furt. A třeba také proto jsem nemohl zařadit do tohoto výčtu právě Fallen - narozdíl od The Open Door mi přijde příliš komerční, příliš přístupné, příliš známé a příliš oblíbené. The Open Door pro mě představovalo vždy symbol záhadnosti a tajemna ... v případě Fallen mi však všechny záhady přišly objasněné předem.

MARILYN MANSON - EAT ME, DRINK ME

Mansona jsem začal poslouchat nezávisle na Evanescence ... představoval pro mě druhou vlnu, která mě donesla k Ozzymu, Emilii Autumn a ASP - tedy ani o jeho zařazení sem jsem ani na chvíli nezapochyboval. Ovšem tentokrát jsem měl rovnou jasno i ve volbě alba...

Teď si tak uvědomuji, že The Open Door bylo vlastně i albem, z něhož byly právě ty první písničky, jaké jsem od Evanescence kdy slyšel...

... Jenže u Mansona ty první byly z alba Holy Wood. A právě Holy Wood já stále považuji za to nejpovedenější, jaké Manson kdy vydal. Proč tedy nakonec Eat Me, Drink Me? Hodně fanoušků Mansona by mě mohlo za tento výběr ukamenovat (nebo se o to aspoň pokusit), protože Eat Me, Drink Me mnozí považují za jeho nejhorší album ... Jenže tohle není výčet "pěti mých nejoblíbenějších alb", nýbrž "alb, která mi změnila život" - což EMDM dokonale splňuje. Bylo tuším druhým albem, jaké jsem si od Mansona kdy koupil, a ... líbilo se mi. Ačkoliv jsem měl už na porovnání Holy Wood, EMDM jsem stejně nedokázal nikdy zatratit, byť bylo rozhodně měkčí a romantičtější ... ale mně to prostě nikdy nevadilo!

Dokud jsem si nepřečetl na internetu pár recenzí ... Všechny tohle album hodně odsuzovaly a vypichovaly jen jedinou píseň: "Heart-shaped Glasses" ... kterou já dřív vnímal prostě jen jako součást alba. Do té doby u mě vévodila jasně "Car Crash Away", která sice neměla nijak světoborný text, zato mi u ní naskakovala husí kůže - což se mi do té doby s žádnou jinou Mansonovou písní nestalo. Jenže po přečtení těch recenzí jsem začal EMDM příliš srovnávat s albem Holy Wood a nezbylo mi než souhlasit, že EMDM rozhodně nedosahuje takových kvalit jako Manosnova starší alba - po žádné stránce. Na internetu hodně odsuzovali primitivní texty a jelikož jsem se tím nechal příliš ovlivnit a věděl jsem, že "Car Crash Away" opravdu textem ohromit nemůže, odsoudil jsem tuto píseň jako první ... vlastně jsem nakonec odkopl všechny a zaměřil se pak už jen na "Heart-shaped Glasses". Každému jsem tvrdil, jak je to úžasná píseň ... ale sám jsem tomu věřil jen chvíli. Pak už jsem se prostě jen bál, že myslet si něco jiného by znamenalo, že nemám tak dobrý vkus, jak jsem si myslel. "Heart-shaped Glasses" však nikdy mou oblíbenou písní nebyla ... a popravdě jsem ani pak už netušil, co na ní vůbec ti, co ty recenze psali, slyšeli. Až asi po roce jsem se opět vrátil ke svému vlastnímu přesvědčení ... a tohle je vlastně ten důvod, proč do tohoto výčtu musím zařadit EMDM - naučilo mě, že je dobré mít vlastní názor ... a že fakt, že se mi nelíbí to, co většině, neznamená, že bych byl nějak špatný ... Takže ačkoliv bylo tohle album považováno za to nejtuctovější, co kdy Manson vydal, naučilo mě právě, abych tuctovým nebyl ... Ale trvalo mi dlouho, než jsem k tomu dospěl. :D

WITHIN TEMPTATION - THE SILENT FORCE

Prý "tichá síla" - pff ... Možná název alba souvisí částečně s tématikou všech písní na albu, ale rozhodně nevyjadřuje jeho atmosféru. To by se pak to album muselo jmenovat "Monumentální bouře", "Ochromující smršť" nebo "Výboj energie" ... přesně tak jsem totiž už od počátku vnímal tyhle velkolepé symfonické skladby. A i když jsem už při poslechu Evanescence přivykl pochmurnější atmosféře, zoufalejším tónům, destruktivnějším tématům a smutnějším melodiím, teprve Within Temptation unesli moji mysl do světa fantazie, doprostřed epické bitvy nebo na vrchol světa, odkud jsem pocítil chuť vládnout světu ... a kde jsem si uvědomil, jak bezohlední všichni okolo jsou. Evanescence a Manson mi dávali prostor zamyslet se nad sebou samotným ... u skladeb Within Temptation jsem se však zamýšlel i nad ostatními ... nad tím, jak hloupí a slepí jsou dnes lidé ... a jak neochotně přijímají to, co se vymyká. A možná od toho pramenila ta chuť někomu nebo něčemu vládnout ... chtěl jsem něco změnit a hudba Within Temptation mi dodávala kuráž. Když jsem poslouchal třeba "Forsaken", cítil jsem se nanejvýš důležitě a mocně. Přiznávám ... monumentální hudba tohoto alba mě asi částečně zkazila (nebo jen probudila to ctižádostivé monstrum o něco málo dřív), každopádně mě změnilo ...

Ano, mohl bych říkat, že díky tomuto albu jsem si zamiloval symfonický metal ... a že díky němu jsem se vrátil zpátky k poslechu Mozarta ... ale chtěl jsem se na to podívat i z jiné stránky ... rozebrat, jak na mě album celkově působí a co mi dává ... dává mi odvahu. Až na písně "Somewhere", "Angels", "Memories" a "Pale" je celé tolik nabité energií, že jsem musel nějakou zkrátka převzít ... a využít ji v myšlenkách o lepším světě ... Kterému budu vládnout - muhahá.

^{Byl jsem si jistý, že Mansona, Evanescence i Withiny do tohoto seznamu zařadím ... u nich už jsme váhal jen o albech ... ale dál? Dál nemám jasno ... tolik alb zase můj život zásadně neovlivnilo ... Budu si muset pořádně rozmyslet, koho zde uvedu ... Mám rád několik dalších interpertů, ale zasáhl někdo z nich vlastně do mého života tak hluboce, že by si zasloužil být na tomto seznamu? Možná ...}

ARKONA - GOI, RODE, GOI

Arkona ... úžasná ruská pohanská skupina

Než jsem objevil Arkonu, liboval jsem si vlastně jen v představách utrpení ... viděl jsem jen černou, miloval jsem krev ... byl jsem trapným pozérem, který se snažil najít sám sebe a který odmítal dlouhou dobu, že by se mu mohlo líbit něco jako Arkona, neboť to rozhodně není gothic! :D :D

Ve skutečnosti se mi pomalu začínaly otevírat oči, už když jsem narazil na Eluveitie ... jenže Eluveitie mě nedokázali vtáhnout do svých písní tolik jako Arkona ... nebyli to Eluveitie, kteří mě dostali ze zahledění se do sebe ... a do té představy, že frčí být dárk a ívl. Jo, když mi bylo dvanáct-třináct, hrál jsem si na pána pekel ... pomalu se to ze mě dostávalo - hodně mi pomohla i Epica - ale pořádně to ze mě spadlo, až s nalezením Arkony ... a to je důvod, proč ji zde uvádím.

Přestal jsem se zajímat o satanismus (no, doopravdy jsem se o něj nikdy nezajímal, byla to jen póza) a začal jsem zkoumat slovanskou mytologii, kterou jsou texty Arkony inspirované ... však "Arkona" je původně hlavně mys zasvěcený pohanskému bohovi Svantovitovi, který byl uctíván polabskými Slovany. Celkově mě tato tématika oslovila ... a Arkona mi pomohla otevřít trochu mysl ... a vrátit se ke studiu ruštiny.

^{A poslední? Možná bych mohl uvést Johna ... ostatně o něm mám blog, takže by se mohlo zdát, že mě ovlivnil hodně ... ale ve skutečnosti ve mě jen probudil výčitky svědomí, že jsem seknul s kytarou. Ano - obdivuji ho a uznávám ho jako kytarového boha ... ale vlastně jsem ho zde už skrytě vyzdvihl, když jsem psal o Manosnovi, neboť především díky Johnovi je album "Holy Wood", které jsem tady tolik oslavoval, tak kvalitní. Takže koho vybrat? Napadli mě Leaves' Eyes ... zajímal jsem se díky nim chvíli o severskou mytologii ... zamiloval jsem si hory a ledovce ... Ale nakonec je má volba trochu jiná ...}

RAMMSTEIN - REISE, REISE

Rozhodl jsem se pevně, že uvedu Rammsteiny ... byli vlastně mým prvním kontaktem s metalem ... a i když mě tehdy ještě tolik neovlivňovali, poslouchal jsem je dávno před Evanescence.

Co mi Rammsteini přinesli, je určitě láska k němčině ... Zbožňuji tvrdé jazyky a ne to šišlání, jako je francouzština. Nepřijde mi to ani elegantní, ani svůdné ... Němčina sice taky ne, ale to je pro mě bojovný jazyk - jazyk plný odhodlání a nenávisti ... Nepatřím k těm omezencům, kteří vidí každého Němce jako nacistu. Nevnímám němčinu jako bojovný jazyk kvůli světovým válkám, spíš kvůli tomu, jak mi zní ... nádherně. :D

I když o přidání něčeho od Rammsteinů už jsem se pevně rozhodl, nevěděl jsem, jaké z alb zde uvést ... každé má něco do sebe. Ale nakonec je tu Reise, Reise. Stejně jako u Arkony si ale nejsem jistý tím, zda mi právě tohle album nějak výrazně změnilo život ... spíš je to ve skupině ... První písně, jaké jsem od téhle skupiny kdy slyšel, jsou z alb Mutter a Sehnsucht ... Rosenrot je zase velice příjemný na poslech ... ale Reise, Reise je mi možná nejbližší svými texty ... především asi písní "Amerika" 'cause THIS IS NOT THE LOVE SONG - I DON'T SING MY MOTHER TONGUE! Všichni teď mluvíme americky, myslíme americky ... žijeme americké sny! Vše patří Americe - my patříme Americe. Ona vládne světu, který se jí musí poddat. Nepřipadá v úvahu, že by někdo z vás nebyl Američan! AMERIKA IST WUNDERBAR!

A tohle je ten důvod, proč volím Reise, Reise ... mluví mi z duše.

Faktem je, že tenhle článek je přednastavený, neboť já jsem od pondělka pryč ... tedy ani není možné, abych ho zapojil do soutěže ... leda, že by probíhala ještě, až se vrátím zpět (nebo by tam někdo dal odkaz za mě ...? :D)

Chtěl jsem vlastně jen zkusit, zda jsem vůbec schopný vybrat alba, která mi nějak zasáhla do života ... a schopný toho jsem, i když mi to zabralo dva dny. Není to lehká volba ... Zkuste si to sami....

... zapojte se TADY.

A tímto se s vámi loučím. Pevně věřím, že si to tu beze mě užijete stejně dobře, jako když tady jsem. Ahoj a užívejte konec prázdnin.