... jenže neumí česky ani slovensky, takže se asi nikdy nedozví, kolik talentovaných následovníků má.
Asi bych měl připomenout, o co vlastně šlo. Málokdo to zaznamenal a málokdo to pochopil. Fernando, i když je to především zpěvák, píše povídky, které jsou povětšinou satirické a nejčastěji si berou na mušku nestabilní politickou situaci či nepochopitelně obdivovaná "umělecká díla", která každý normální člověk může vnímat maximálně jako paskvil. Přinejlepším. A úkolem vás, drazí soutěžící, bylo vymyslet buďto obdobně satirickou povídku, která by narážela na něco, co nás sužuje, nebo alespoň povídku kritickou, která by vyprávěla o překážkách, jaké nám život chystá. Tedy jste na to mohli jít ze dvou stran: humorně nebo smrtelně vážně.
Sešly se mi tady velmi dobré povídky, některé vyšších kvalit než jiné, přesto však nebylo posuzování vůbec jednoduché. Nakonec jsem musel na pomoc přijmout Guljat, která mi nabídla na každou povídku zase jiný úhel pohledu.
A jak zní naše hodnocení?
Upy a Mitri mi poslaly spíše úvahu než opravdovou povídku, nicméně to byla úvaha opravdu zajímavá a já si jí přečetl s chutí několikrát. Zdá se mi také, že u vás měla dokonce asi největší úspěch. Úvahy se vždy čtou velice dobře, neboť vyvolávají diskuzi na nějaké téma. Ať už vnitřní nebo tu opravdovou, komentářovou. Upy a Mitri se zamyslely nad tím, jak svět doopravdy vnímají ty "princezničQy s žůžovými blogísQy", a já přiznávám, že takhle bych to nikdy nevnímal. Myslím, že tuhle úvahu nemá šanci pochopit někdo, kdo nemá blog, proto se to také Guljat chápalo obtížněji, ale já ji dokáži ocenit a Upy i Mitri tímto děkuji za zapojení se.
Krasivija byla úplně tou první, kdo do této soutěže přispěl. A na dlouhou dobu byla také tou jedinou. Oceňuji tedy už jen fakt, že jsem to z ní nemusel nijak násilně tahat. Kras psala o vnímání pádu železné opony sedmiletou dívkou a na dlouhou dobu jsem to bral jako skvělý nápad. Pak jsem si však uvědomil, že je to možná ale až přehnaná snaha být originální, i když vím, že Kras je originální i bez jakéhokoliv úporného snažení. Zkrátka ta povídka tak působila a kdo nezná Kras, nemůže ji vnímat asi moc kladně. Koneckonců lépe by na popis sedělo "zamyšlení se nad tím, jak bych vnímala pád železní opony v sedmi letech" než "myšlenkové pochody sedmileté dívky". Nevím, ejstli všichni cítíte ten rozdíl ... jde jen o to, že mi to nepřijde jako autentické myšlení sedmileté dívky, byť je to dobrý nápad na povídku. Váš názor se však může lišit.
Veronika si vybrala jako hlavní terč kritiky Rytmuse, ale ani nevím, jestli si to sama dobře uvědomovala, narážela však trochu skrytě i na agresivitu jistých důchodců a postoj dnešních půberťáků k módě a vlastenectví. Pro tento fakt si Veroničina povídka získala můj respekt. To jsme však zatím u začátku. Musím přiznat, že po slibném rozjezdu se povídka na chvíli ustálila v monotónních nadávkách, které lítaly ze všech stran, ani jsem to nestíhal vnímat. A kouzelný dědeček, který se objevil před NewYorkerem mi tam také úplně nezapadal. Na druhou stranu tato povídka obsahuje opravdu zábavné hlody, z nichž já si teď například často opakuji třeba "Ty vole, Patriku! Mysli, nebuď debil!" nebo "Cože? Producent? Na hranici s ním!" Také to má úžasný konec: Rytmus se polepšil a přestal býti tím namyšleným floutkem, jak ho celou dobu povídka líčila. Celé to má ale i dost velký zápor, dle mého: je to velmi, velmi sprostě psané.
Gabriel Decay se nechal inspirovat tuším kauzou s Davidem Rathem. Jen zaměnil víno za hrušky. Ono to úplně dokonale v těch pár řádcích vystihuje uvažování většiny politiků, ale také bohužel jen menšiny ředitelů firem. No, i tak přinesl úplatek ... hrušky jsou hrušky. Doporučuji přečtení, neboť na to si každý musí udělat názor sám.
Faint psala o problému, který musí znát snad každý metloš. A tato povídka si mě hned získala. Tedy ne úplně hned, neboť do doby, než jsem zjistil, že jde jen o sen, mi to přišlo přitažené za vlasy, ale ta hlavní myšlenka mě vzala za srdce. Až moc dobře to poznám a líbí se mi, že se také někdo rozhodl psát o rozbroji mezi hopery a metalisty. Líbí se mi každičký nápad, který povídka obsahuje ... jen styl psaní mi v některých chvílích chybí. Třeba bych vynechal texty písní nebo jména některých skupin. Doporučuji přečtení.
Sinai si jako svůj terč vybrala také Rytmuse, ale popravdě se mi tato povídka hodně těžko chápala. Možná je to rozdílným jazykem, možná jsem jen hloupý, ale ať to zkoumám, jak to zkoumám, stále jsem zmaten a ani já ani Guljat nemůžeme přijít na to, jak se dostal Rytmus nakonec do toho kontejnéru. Ona je to sice pěkná představa, ale zdá se mi, že mi pár informací uniklo. Stejně tak nevím, proč vybuchlo to auto .... a ani nevím, komu vlastně. Jsem dezorientovaný a to mi na této povídce vadí. Je to sice psané moc pěkným stylem, ale nejsem z toho vůbec moudrý.
Naty mi poslala úplně jiný typ povídky, než jsem dostal předtím. Nebyl to žádný pokus o vtipnou satiru, nebylo to kýčovité, bylo to naopak velmi přirozené. A docela jsem se v mnohých situacích i viděl. Nat totiž popisovala den zkroušeného studenta, který se jen snažil každý den přežít ... popisovala svůj den, což mi bylo velmi blízké, ale stále to nepostrádalo ten vtip, ty narážky a navíc je to povídka psaná nádherným stylem, že jsem se do toho začetl a neodtrhl se. A já děkuji Naty, že se o to s námi podělila. Myslím, že přečtení rozhdoně stojí za to.
A kdo to tedy vyhrál? Koho byste chtěli vy, aby vyhrál?
Dlouho jsem se rozhodoval mezi Faint a Upy a Mitri, ale 6.6. mi dorazila povídka, která si opravdu hlavní ocenění zaslouží. A možná už to někoho z vás trklo díky symbolickému "nejlepší na konec". I s Guljat jsme se shodli na tom, že vítězství si nejvíce zaslouží Naty.
Naty, gratuluji, hned sis mě získala! A pak že je to blbost a slátanina! Já myslím, že zde se ukázalo, jaká krása se skrývá v jednoduchosti. Ono není třeba ponížit stovky politiků nebo zlomit desítky celebrit, abyste dokázali, jaký svět je. A tady se to ukázalo skvěle.
Těžce se to všechno posuzovalo, jestliže každá povídka byla úplně jiná. Ale myslím, že nakonec jsme rozhodli spravedlivě.
Přemýšlím však nad tím, že nějakou menší symbolickou cenu udělám i Faint, kterou o prvenství připravil styl psaní, neboť hlavní myšlenka si vyzdvihnutí zaslouží, a Upy a Mitri, které se dokáží zamyslet tak, jak to zvládne málokdo.
Vám ostatním děkuji za takováto díla, která jste mi zaslali. Je mi ctí, že je zde mohu uvést. Navždy zůstanou vyvěšena na tomto blogu a jejich autorům bych tímto také chtěl pogratulovat. Všichni jste velice dobří. Byl to tvrdý boj.
Sláva Naty, vítězce ceny Fernanda Ribeira
Žádné komentáře:
Okomentovat