Hrdej českej lev

Ta zlá baba, baba, baba! Nevybíjím si vztek na učitelku, sousedku a ani žádnou příbuznou, vzpomněl jsem si na text písničky Miloše DODO Doležala, myslím, že ta slova byla nějak takto, každopádně byla určitě nenáročná, bez hlubšího významu a stejně prostá jako melodie. Ale proč začínám s Milošem? Za to může ten nadpis ... "Hrdej českej lev", to je taky Milošův hit, ještě jednodušší, takže jsem ho stíhal s Milošem na Mástru i zpívat - spíš řvát v davu šátkařů (to byli Milošovi nejbližší přátelé, kteří si zabrali první řadu a při ladění s ním rozmlouvali, kdy s nimi kam zajde ... Na hlavách měli stejné šátky jako DODO a v rukách stejná piva jako to, kterým nás pak Milda zkropil při křtu alba Despekt). Ale proč jsem takto vlastně dnešní článek pojmenoval? He - dnešní? Píšu ho v sobotu, ve 23:22 po dokoukání Narnie. To byla ale blbost. Vím, že ještě před velkou potterovskou érou to bylo hodně oblíbené, u některých stále je, mně to ale přišlo jako neskutečný mišmaš. Už jen ta hlavní zápletka byla tak okoukaná, chvílemi mi to dokonce připomínalo Sněhovou královnu. Celé to bylo kýčovitě zpracované, jediný, s kým jsem soucítil byl Aslan, ale jen do té doby, než znovu ožil. Aslan byl lev. Hrdej narnijskej lev. S tím českým sám o sobě moc nesouvisí, to spíš jeho armáda mi vnukla cosi do hlavy. A to myšlenku, že každý lev je si vlastně hrozně podobný. Ale nejde o živé lvy, jde o ty na erbech ...

Když jsem byl s Maggie na Potterovi 7 v kině, nenapadlo nás nic lepšího, než dělat si ze závěrečné bitvy legraci. Hloupé, já vím, ale zrodil se u toho jeden legendární nápad. Ve chvíli, kdy se ohromní kamenní strážci Bradavic (mám zato, že to původně mělo být brnění) prodírali nepřáteli na mostě, ukázali nám, dychtivým divákům, své štíty, na kterých byl lev ... překvapivé, když spadali pod Nebelvír. A tehdy nám to hlavou problesklo: Nebelvír byl Čech.

Dobrá, tak toto rozlousknutí zase tolik epické není, ale vraťme se k té podobnosti erbových lvů ...

Aslanova armáda:

Godric Nebelvír:

Česká republika:

První československý znak z roku 1919:

Asi je to jen tím, že už je 23:33, ale mně opravdu narnijský lev připomíná silně toho nebelvírského ... a myslím, že je všem jasné, že předlohou pro ně byl ten český, dvojocasý. Chudák, jeden ocas mu amputovali. To aby to nebylo tolik nápadné, jenže ...

A komu tedy patří celý svět? Ke komu vzhlížejí následovatelé Aslana? Komu se klanějí ti, kteří uctívají Nebelvíra? České republice.

Kéž by. Však kdo z Čech je hrdý na to, kým je? Kdo teď je hrdým českým lvem? Znám mnoho lidí, kteří chtějí do Ameriky, znám spoustu lidí, kteří chtějí do Německa, znám i ty, kteří chtějí do Koreji - i severní - ale kdo chce zůstat tady? A za to může ta naše nátura - my totiž kvůli naší slabosti a malosti nic nemáme. Minimum starých tradic, žádné prastaré spisy. Řekové mají Krále Oidipa, mají i Antigonu ... mají toho hodně jako všechny ostatní státy, ale my? Rusové mají Oněgina, ale my jsme museli i rukopisy v rámci obrození zfalšovat! Protože nemáme nic. Protože podléháme. Máme to asi už v povaze, pozoruji to dlouhou dobu. Nejdříve jsme přejímali nápady z Ruska, teď z Ameriky. Ale tohle se táhne ještě dál do minulosti. Kdykoliv nás někdo obsadí, my se nebráníme. Ve světě jsme prosluli naší nekrvavou Sametovou revolucí, byli jsme hrdiny, protože jsme dokázali udělat převrat bez násilí. Ale za jak dlouho? Jak dlouho jsme k tomu sbírali síly? Jsme flegmatici? Nejspíš ... a nebo ne?

Čas ... všechno nám tak trvá ... my se nebráníme ... podléháme ... Čas ... ten nám chybí ... z České republiky se stává druhá Amerika, protože to je trendy ... z České republiky se stává Cikánská republika, protože my s tím nebojujeme ... jsme flegmatici ... je nám jedno, co bude s naší zemí ... už žádný hrdý český lev ... Nebelvír by se bil.