Vampiria

Když je někomu šestnáct, řeknu Vám to upřímně, kromě cen se nemění vůbec nic. A nebo ano, jenže jde o pomalý vývoj. Hodně pomalý. Pozoruji okolí a zjišťuji, že každý kolem té šestnáctky dospívá a je rozumnější, tak proč já ne? Mám stále ty stejné špatné vyjadřovací schopnosti, ty stejné šílené nápady, ty vady, které jsem získal asi v jedenácti a už dávno měly zmizet. Nezmizely. Jsem stejný. Bohužel. Bohužel pro Vás.

Ale učím se rusky - zase. Snad to teď dotáhnu dál. Přes prázdniny jsem si dal pohov, taky to podle toho teď vypadá, ale jak se řekne červená, jsem ještě nezapomněl. :D

Vlastně jsem tenhle článek chtěl začít jinak. Chtěl jsem, aby nadpis byl "Mé narozeniny číslo 16" a abych si nezačal zase na všechno stěžovat, jako se u mě stává často. Ale ten článek je jiný. Opět. A jmenuje se "Vampiria". A proč vlastně? Co to je? Označení pro zákeřnou, ničivou, vražednou, zlou, lstivou vampírku? Je to pravděpodobné a já k tomu připodobňuji šestnáctku. Vysává mě.

Jenže původně jsem se chtěl v tomhle článku vychloubat, jaké fanatstické oslavy narozenin jsem zažil. Ano, byly moc příjemné - aspoň nějaké zpestření po tak náročném začátku školního roku. Vlastně si říkám, že se mi nic nedaří, ale když se tak koukám na výsledky ostatních ze třídy, začínám pochybovat o tom, že jsem na gymnáziu. O pes-bez historce jste už slyšeli. Říkal jsem si, že je to vrchol, ale evidentně ne. Myslel jsem si, že abych se pobavil, musím sledovat Nikdo není dokonalý, ale ono stačí chodit do školy a poslouchat spolužáky. V Nikdo není dokonalý se sice můžeme dozvědět, že komunisti se u nás chopili vlády v patnáctém století, ale ve třídě jsem se dozvěděl daleko zajíměvšjí věc a to, že v celé galaxii je celkový počet hvězd: jedna!

Ale abych se vrátil k narozeninám ... Měl jsem je sice v úterý, ale rodinná oslava se konala v daleko výhodnější neděli.

Byla to malá oslava, jen já, taťka a mamka. Jako vždy. Ale to je vedlejší, protože tyhle naše oslavy jsou vždycky nejlepší. Loni kvůli mě koupila mamka dokonce černý ubrus na stůl a svíčku v černém svícnu s ornamenty. Až nyní si uvědomuji, že ten ubrus je vlastně taky můj - no, začnu si na něj klást nárok. Tehdy mě poslali do kuchyně, abych neviděl jejich přípravy v obýváku. Letos mě poslali do koupelny s rozhodnutím, že prostě musím jít na záchod. Jistě.

Pět minut jsem v koupelně přecházel ze strany na stranu, když v tu chvíli se ozvalo: "Ještě ne!" - Ano, na to jsem přesně čekal. Tak jsem pochodoval dál a poslouchal jsem útržky zoufalých rozhovorů jako například: "No, to nemyslíš vážně!" - "Tak dělej!" - "Ne, tam ne!", mísily se s tím zvuky jakéhosi pochybného seriálu.

O dvacet minut později, když už jsem měl nastudovaný každý kout naší koupelny a přišel jsem na to, že vzor našich dlaždiček nápadně připomíná mozkové cévy, mě konečně pustili.

Ubrus byl tentokrát hnědý, ale na něm ani tolik nesešlo, nejvýraznější totiž byla obrovská krabice stojící před stolem. Větší dárek jsem snad v životě nedostal. A jak byl nedobytný! Nakonec se z něj však vyklubalo to, co nikdo nečekal ... a bylo to praktické. Stále je to praktické, ačkoliv to potřebovalo jisté úpravy. Je to židle. Černá kancelářská kolečková židle. A nádherná. Akorát mě z ní bolely kyčle, takže jsem ji vylepšil polštářem. ;) No, bolest kyčlí je opravdu to poslední, co potřebuji do tanenčích. Nikdy jsem si ani ve snu nepředstavoval, jak náročné to může být.

Víte, já vždycky sledoval Star Dance, když to běželo v televizi. To je takový pořad, ve kterém tančí celebrity s profesionálními tanečníky. Ony ty tance totiž vypadají úžasně, tak lehce a elegantně, když to někdo umí, ale až doteď mi nebylo jasné, kolik dřiny za tím je. Vždycky jsem vlastně vypouštěl tu kritiku poroty, protože neustále řešili jen to, kdo jak našlápl. Teď už to chápu. Je mi to bližší. Vím, co všechno se na nášlapech dá zkazit, ale úplně nejhorší je v tomhle Waltz. Ale zase když máte tu drzost nášlapy ve Waltzu šidit, jde o pohodlný a jednoduchý tanec. Já sice nerad cokoliv šidím, ale našlapovat na patu mi vyloženě nejde - já při tom tak nějak kloužu.

Ale to jsem úplně odbočil od původního zameření článku. Jenže, když si to přebírám v hlavě, asi jsem nikdy nenapsal zajímavý článek o zajímavé věci. Dokázal jsem udělat zajímavou věc z něčeho nezajímavého, ale když je ta věc sama o sobě dobrá, mé vyprávění to zkazí. A nevyzní to tak. Ani Mástr-články se mi nevyvedly. Já jsem opravdu hrdý už jen na tu Osvětim. Děda stále protlačuje návrh, že to vytiskneme a prodáme do novin. Nepravděpodobné. Ale velice mě to těší.

Vlastně jsem Vám ani neřekl, co všechno jsem dostal. Zajímá Vás to vlastně? Počkat! Mám nápad!

Vzpomínáte si na VKS? No, jak by ne, však jsem sem nedávno dal přehled všech výtvorů. Tedy téměř, nezveřejnil jsem jen fotky od Bloody Tear. Každopádně mě napadlo, že s příchodem Néry 16 (Nová éra, která nastala s šestnáctými narozeninami admina blogu), bych mohl vyhlásit VKS 2. Ale říkám si, zajímalo by to ještě někoho z Vás? Samozřejmě bych zadal asi příjemnější téma než je Nekrofílie, ale jde o to, jestli by se i tak někdo přihlásil. No a pokud by se někdo přihlásil, tak jestli by mi někdo ty výtvory i doručil? Ptám se zatím takto předběžně, jestli mám vůbec psát k VKS 2 článek zvlášť? Jestli by se mi na to všichni nevykašlali?