Zdá se mi, že od druhého září už jsem se vám neozval. Nebudu lhát, čas by se na nějakou tu chvíli i vyskytnul, ale já neměl žádnou chuť a motivaci sem zajít.
Ale začnu popořadě. Aneb od druhého.
Byl pátek, druhý školní den (Slováci ještě zdařile machrovali, že do školy jdou až v pondělí ... tss, budou o dva dny tupější) a já šel do školy jen tak nalehko, neobtěžkán učebnicemi, v dobré víře, že druhého se zkrátka ještě učit nebudeme. Ale má víra zase tak dobrá nebyla. Instinkt selhal. Pátek druhého, ten den, který by mohl konkurovat pověstnému pátku třináctého, byl zlomový. Zničil mi totiž vysvědčení. První dvě hodiny byly ještě třídnické, tam jsme probrali, co všechno jsme v minulých letech dělali špatně a jaký bude nastolen nový řád. Následující dvě hodiny byly dvě matiky. S třídní. Kdo z vás mi psal, abych jí dal ještě šanci? Mám jí dát šanci poté, co nám dala druhý den školy písemku? Mám jí dát šanci po dvouhodinové písemce bez kalkulačky? Je to normální? Ale ano, u nás je. Když jsem šel kolem jídelny, na každém rohu jsem zaslýchal útržky rozhovorů typu: "A jak vám to dopadlo, ta písemka?" - "No, špatný, bylo to nečekaný." ... Ale vyjímkou nebyly ani zoufalé telefonáty domů: "Oni nám dali písemku hned druhý den školy ..." Učitelé pracující v našem ústavu se prostě zbláznili, pro to jiný výraz neexistuje. Celé odpoledne jsem se zabýval tím, že jsem se připravoval na další matiku, aby mě už ničím nezaskočila, protože vím, jaká je, a vím, že je schopná dát nám hned den po písemce reparátní test. Nedala. Ale to předbíhám.
Večer, v šest, už jsem tyto starosti z hlavy vypustil úplně, protože jsme vyrazili s matkou na otáčko do Krumlova. Na činohru. Jmenovalo se to Ženy Jindřicha VIII aneb chudák král(em). Nikdy jsem na činohře nebyl, dřív to byl vždycky balet (matka baletka - to člověka poznamená), později opera. Ale opera mě vážně ničím nezaujala (možná to bude tím, že jsme na toho Giovanniho šli hned po návratu z loňskýho Mástru), takže jsem vkládal do činohry velkou důvěru.
Víte, kdo byl Jindřich VIII? Znáte Tudorovce? Viděli jste někdy ten seriál? Pokud ano, tak by vás toto představení nejspíš neuspokojilo, protože na pravdě to nestavělo ani trochu. Tedy trochu ano, byla tam Kateřina Aragonská, se kterou se Jindřich rozvedl a následně se prohlásil hlavou anglické církve, byla tam Anna Boleynová, která byla popravena za cizoložství, byla tam Jana Seymourová, která byla znalostmi nepoznamenaná, a byla tam i Anna Klevská, šeredná Němka, kterou si Jindřich vzal, aby udržel mezi Německem a Anglií mír. Ano, tyto všechny události se zakládaly na pravdě a více méně tam byly násilně vtěsnány mezi otřepaný děj, který s tímto příběhem vůbec nesouvisel, a to sice výměna krále za chudáka.
Jindřichův kancléř Cromwell totiž jednou omylem krále zabil, naštěstí si vybavil, že tam kdesi ve vsi žije hospodský Jindra, věčně v lihu, kterého by klidně mohl za krále vyměnit, protože je mu náramně podobný. Taky by se díky němu mohl zbavit Anny, kterou lid nenáviděl. A stalo se, Jindra nechal Annu popravit a oženil se s Janou.
Ale celý příběh vám vyprávět nebudu, sám o sobě za moc nestál. Zachraňovali to jen ti herci, kteří opravdu kupodivu hráli přirozeně na to, že jsou to jihočeši. Jenže takoví nebyli všichni. Přirozený byl jen Jindřich, Cromwell a Andula, manželka hospodskýho Jindry. Ti byli opravdu dobří a svými průpovídkami mě bavili. Ačkoliv ten začátek působil velice kýčovitě, kdy se Jindřich velice dlouze a dramaticky probouzel ve své posteli v náručí své milenky Anny. To se nepovedlo, ale na něčem se to rozjet muselo. No, Jindřich, Cromwell a Andula s epak vzpamatovali, ale jinak to vždy zklouzlo do toho jihočeského přehrávání, žádná přirozenost, jen velké divadlo.
Nejvíc mě ale štvalo to, že jsem si přečetl, jak ta historie doopravdy byla, a vždy jsem se upnul díky tomu na nějaké konkrétní body. Zpočátku na rozvod s Kateřinou, pak na popravu Anny a ty scény mezi tím mě nijak nezajímaly. Občas byly vtipné, ale já jsem stejně netrpělivě čekal, kdy přijde na řadu to, nač čekám. Nakonec tam ani nedošlo k sňatku s Kateřinou Howardovou (sestřenicí Anny Boleynové - byla rovněž popravena), ani ke sňatku s Kateřinou Parrovou (která jediná Jindřicha přežila), dokonce ani k prohlášení Anny Klevské po rozvodu za Jindřichovu adoptivní sestru. A stejně ti Němci vypadali jako Rusové.
Činohra trvala až do soboty, kterou jsme tedy pak strávili v Kájově, což je vesnice za Krumlovem, u taťky.
Nevím, co jsem dělal v neděli, ale asi nic záslužného, protože jsem nebyl ani na blogu, ani jsem nekouknul na učení. A to bych měl. Prvák není žádný med. Sice jsme teď v angličtině dál než současná sexta (druhák na gymplu) a ve fyzice jsme se předběhli o půl roku, ale stále máme hodně práce. Plánuju zamakat zvlášť na chemii a biologii, nějak mě láká medicína.
Ani včera, ani dnes jsem se nedozvěděl, jak dopadla ta naše písemka z matiky. Upřímně doufám, že se to ještě pěkně dlouho nedozvím.
Ale zdá se mi, že v něčem je ta kvinta přeci jen lepší než kvarta. Jsme vyspělejší. Přišlo mi to zezačátku nemožné, ale když to tak vidím, je to tak. Slyšeli jste o zdvořilé ignoraci? Tak něco takovéhleho nyní zavládlo mezi mnou a jistými lidmi, se kterými jsme se dřív byli schopni rozhádat do krve. Já to tak chtěl vždycky, ale oni na to nebyli ochotni přistoupit. Ale zase když mě nebudou otravovat spolužáci, budou otravovat učitelé, ale tak to zkrátka musí být.
Sleduji Nikdo není dokonalý a zdá se mi, že mám syndrom vyhoření, jak to tak poslouchám. Nejspíš jsem metuzalém (ovšem jistý expert tvrdí, že metuzalém je palác ve Zlíně, kde je přehlídka starých věcí, tak nevím, čemu mám věřit). Miluju tenhle pořad. Kde jinde bychom se dozvěděli, že za minutu mrkneme 2000x? :D
No nic, jdu spát. Tak si tady beze mě užívejte. Nevím, kdy se zase stavím. Vypadá to, že mi dá kvinta zabrat. Haleluja, začíná mě to bavit. Vážně, asi se začnu učit. Právě teď v tuto chvíli jsem si uvědomil, že učení je vlastně zábavné!
No, ozvu se, až budu zase v pořádku. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat