Jestli si dobře vzpomínám, nikdy jsem u sebe na blogu nezveřejnil žádný článek týkající se návštěvnosti, tedy až na jeden, ve kterém jsem se na začátku v úvodu chlubil svými rekordy (118 lidí za den a 136 komentářů u jednoho článku za dva dny). Nedávno jsem na něj narazil, když jsem si pročítal svou blogovou historii. Vážně mě baví probírat se starými zážitky a starými statistikami, tak mě napadlo, že bych mohl zveřejnit něco, co mě vážně nadchlo ...
Vždy mi byli odporní lidé, kteří spamovali, aby měli co nejvyšší návštěvnost, a pak o tom psali na blog. Jejich články se totiž střídaly vždy v tomto pořádku: fotka mě - fotka mě a mé nejlepší kamarádky - fotka mého oblíbeného oblečení - článek o módě - fotka mě - článek o nehtech - článek o kosmetice - fotka mě - fotka mě - nějaké grafické pokusy - fotka mě - návštěvnost!
Já sem nedávám ani jedno z toho.
Umím totiž své čtenáře umořit i jinak.
Ale tak si říkám, když se tak rád zaobírám minulostí a všemi statistikami zachycující důležité momenty v mé blogové historii, zveřejním návštěvnost v posledních dnech ...
Kdysi dávno mi na blog denně zašlo 70 někdy i 90 lidí - a já z toho šílel jak malý. No popravdě, kdo ne (jasně, ty spamerky, co mají denně 600 rozzuřených návštěvníků). Ale pak jsem s blogem přestal ... asi na měsíc či na dva. Bral jsem ho jako povinnost a proto mě přestal bavit. Teď jsem se vrátil. Zvedal jsem návštěvnost z dvaceti (těm dvaceti lidem, kteří sem chodili každý den v době mé neaktivity, jsem nesmírně vděčný a tímto jim děkuji) na čtyřicet ... na padesát. Ano, u padesátky se to seklo, ale já byl zase nadšený jak malý (už si někdo z vás všiml, jak odporné spojení to ve skutečnosti je?) - ale to vás asi nezajímá. Rekord to v žádném případě není (ani poloviční - no, téměř), ale já si toho vážím ... vážím si toho, že i po tak dlouhé době se našel někdo, kdo mě nezavrhl, kdo je ochotný se se mnou dál bavit, kdo mi nepřestal věřit ...
A pak ...
28. července: 73
(v době mezi tím se mi zobrazovaly samé nuly)
1. srpna: 69
2. srpna: 50
3. srpna: 66
4. srpna: 77
5. srpna: 66
6. srpna: 52
7. srpna: 50
8. srpna: 70
Lidi, vy vážně víte, jak mě potěšit. :D
To vás to u mě tak baví?
To se vám tu tolik líbí?
Děkuji vám ...
10. srpna: 63
11. srpna: 86
12. srpna: 77
13. srpna: 58
14. srpna: 62
15. srpna: 50
Já vím, že vás to asi vůbec nezajímá, však je to spíš taková statistika pro mě, ale chci, abyste věděli, že si toho moc vážím.
Ani nevím, co vás sem tolik přitahuje (možná máte vysoké očekávání a odcházíte zklamaní, to bych byl nerad), ale v neděli vás to sem přitahovalo asi hodně ...
21. srpna: 88 lidí
(rekord Nové éry)
No, každopádně, teď k praktičtější části článku. Jedu pryč, asi za půl hodiny. Jedu na chatu, kde by to bylo normálně skvělé, protože je tam bazén a v těhle vedrech ... Ale! Ale bazén je rozbitý a v těhle vedrech ... Já tam padnu. A přísahám, že se tam unudím k smrti. Dokonce jsem se už předem nabídl matce, že jí pomůžu s vařením, předpokládám, že to bude to největší vzrušení tam. No, vlastně dnes tam bude ještě teta a jedna ze sestřenek, takže bychoms i mohli zahrát Česko - budu excelovat svou nevědomostí, ale zase se dozvím něco nového (na hodinu, pak to zapomínám ...)
Takže se s vámi loučím, budete mi chybět víc, než kdy jindy, přeci jen, i když blog zanedbávám, je to jedna z aktivit, na které se můžu podílet - mám zkrátka tu možnost. Tam ta možnost nebude, takže asi jen budu plánovat velkou rekonstrukci, to bude absolutní vyvrcholení počátku Nové éry (to zní hezky ... tak vznešeně ...). Po návratu tedy očekávejte velkolepé překopání, protože tam budu mít na plánování asi opravdu hodně času.
Sbohem, mí drazí spolupřeživší.
Žádné komentáře:
Okomentovat