Ulice byly pusté, zcela vylidněné. Po silnicích občas přejel nějaký reklamní vůz oznamující akce v Bauhausu prázdným chodníkům. Slunce pálilo a autobusy zastavovaly u zastávek, kde stálo ještě pár nervózních opozdilců, kteří neustále kontrolovali tikající hodiny. Bylo krátce po čtvrté - hokej začal.
Každý občan České republiky, který není zavřený v blázinci nebo není stíhán za vlastizradu, že tyto události nesleduje, si bezpochyby vzpomíná na loňské vítězství. Nostalgie. Letos se vítězi nestaneme. Včera jsme prohráli se Švédy. Byla to hořká porážka, která mě velice mrzí - je mi to líto, protože jsme celou tu dobu jeli bez porážky. Myslím, že jsme ukázali, že jsme se loni nestali mistry světa náhodou!
Opět jsem nesledoval zápas pozorně, protože jsem brouzdal po blogu, ale smutné a rezignované "Gól!", které zvolávali komentátoři vždy, když se ti žlutí ocitli u naší brány, jsem přeslechnout nemohl - tak bych rád!
Tento rok takovýto pohled už znovu nespatříme, ale stále máme šanci na bronz - a i to je nádherné. Čtvrté místo na mistrovství světa taky ujde, ale kov je kov!
A já už doufal, že kvůli mistrovství šoupnou Superstar! Tam to taky jde od desíti k pěti - doslova! Ta soutěž už měla dávno skončit, když vypadla Kolečkářová, která je tou jedinou pravdou Superstar.
Metal s Vámi!
Žádné komentáře:
Okomentovat