I. Znáte ten vtípek o důchodcích v Kauflandu?
Bylo nebylo.. nastala neděle. Naivně jsme si všichni mysleli, že proběhne jako každá jiná neděle.. Těšili jsme se z návštěvy mého taťky a plánovali, jaká všechna místa navšívíme. Bylo už tradicí, že jsme každou neděli sjeli za Čičanem na chatu podívat se, jak si žije. Děda měl o svého kocourka, který mu vlastně nepatřil (a vlastně se ani pořádně neví, jestli je to koucour, nebo kočka) starost a každou sobotu večer tedy volal mé mamce, ať Čičanovi vezmeme nějaký kožich. Jakoby jich tam už tak neměl dost.
Tuhle sobotu však děda volal kvůli něčemu jinému. Vydupal si u mamky, že se na chatu zajede podívat s námi. Proč ne? Ostatně je to jeho chata. Nemohli jsme mu nijak bránit a ani jsme nechtěli. Ochotně jsme ještě nabídli, že ho odvezeme do Kauflandu, jestli si potřebuje něco koupit. Hned souhlasil a my se tedy v neděli mohli domluvit s taťkou na kolečku děda-Čičan-Kaufland-děda-domov. Znělo to ze začátku tak idilicky až dokonale.. Že se musela vyskytnout moucha.
V pondělí měl děda narozeniny, tak jsme mu v neděli popřáli, předali stylové dárky a chvíli poseděli u něj v kamrlíku. Když jsem byl malý, bavilo mě poslouchat jeho příběhy z mládí. Létal totiž se stíhačkami a jeho jméno se dokonce zmínilo i v některých knihách. Ty knihy nám dlouhou dobu vydržely jako dárky.. Nyní však už děda mluvil jen o všech svých nemocech a některé si rád i přibarvoval. Dokud jsem to nezažil u dědy, nevěřil jsem, že jsou dů¨chodci schopni hrát si na větší chudáky, než jsou.. Ale zase na druhou stranu je chápu - nemají to lehký..
Vyrazili jsme. Čičan nás na chatě už nadšeně vítal u branky. Není to žádnej vycvičenej hafan, který by chaloupku střežil ve dne v noci, ale už je zvyklý na to, že tak nějak touhle dobou v neděli přijíždíme vždy. Děda se nad ním začal okamžitě rozněžňovat a málem nás seřval, že Čičanovi neposkytujeme aspoň z poloviny takovou lásku, jako on.
A pak jsme odjeli. Chlupatá koule měla zase na pár dní co žrát i kde spát, tak jsme odjeli s klidem v duších do Kauflandu. Říkali jsme si, že je vše v pořádku.. Ale ten Kaufland vše zkail! Když jsme tam přijeli, nerozumně jsme se dohodli na tom, že si vezmeme jen jeden vozík. Bylo to ještě předtím, než jsme zaparkovali - nakřivo. Vyprávěl jsem vám už o mistrných schopnostech mého taťky parkovat? On je dobrý řidič, ale i mistr tesař se někdy utne. Žádný z těchto jeho novějších manévrů však nepřekonal starý manévr, který jsem si troufl nazvat Autoškola. Bylo to když taťka učil mamku parkovat. Vlastně se jí vysmíval, že nechce zaparkovat a tak se tam rozhodl zajet sám. Byla to malá nudle (to parkovací místo) mezi nějakým Nissanem a tou budkou pro vozíky. Taťka se tam trefil a se slovi "Vidíš, tak to dělá mistr," se pokusil otevřit dveře. Víte, ono parkovat v nudli má své nevýhody. Nedostanete se z auta ven! Ale aspoň nám taťka ukázal, že se trefí kamkoliv. Shodou okolností tento manévr proběhl taky před Kauflandem. Nebo to mělo být varování, ať už tam nikdy nejezdíme a už vůbec ne s dědou?
Před Kauflandem ještě musela mamka vybrat nějaký peníze z bankomatu. Neprozíravě jsme se s dědou dohodli, že počkáme uvnitř. Co vlastně pro dědu znamená slovo čekat? Utekl až kamsi za zeleninu a zůstal trčet u kytek. Myslím tím u květináčů, sazeniček, umělých květin a tak.. ne u hrobečků. Když jsem ho s taťkou dohnal, spustil na nás všechny kletby směřované na mamku a její pomalost. Znovu jsme mu zopakovali, že vybírá z bankomatu.. A pak přišla. Říkali jsme si: Záchrana. Jenže jakmile si jí děda všiml, tak zase někam utekl. Myslel si nejspíš, že ho následujeme. Mamka se však zastavila ještě u zeleniny pro brambory. Zavolal jsem tedy na dědu, ať čeká. Věřili byste, že mě uslyší půlka Kauflandu a náš děda zrovna ne? Vlastně dobrým sluchem asi nedisponuje ani můj taťka. A tak jsem ho doběhl, všechno mu dvakrát zopakoval a rozhodl se, že takhle doběhnu i dědu.. Kde je?! Přede mnou a před mým taťkou stálo rozhodnutí nejtěžší. Počkáme na mamku nebo půjdeme hledat dědu? Rozhodli jsme se, že najdeme dědu, protože ten nám utekl s vozem. Jak neprozíravé vzít jenom jeden! První záchytný bod byla piva. Dalším záchytným bodem byla lepidla na zubní protézy. Ani v jednom oddělení jsme ho nenašli. A pak jsem u vánočních ozdob našel mamku. Tahala v ruce celý nákup a nevěřícně až nepříčetně se začala smát dědovu úprku. Taťka pak došel ven pro nový vůz a s tím jsme tedy v klidu nakoupili. Venku jsme pak potkali dědu. On je nemožně paličatý, bezohledný a neustále jen okolí ignorující, zapšklý starý dědek, který nás ještě seřval za to, že jsme už dávno nebyli venku. Takže ponaučení: neberte nikdy své dědečky a babičky do Kauflandu nebo je už nikdy nenajdete - v lepším případě.
II. Jenom já můžu mít zelené světlo.. Blinkr!!
Pondělí probíhalo tak nějak nudně. V neděli večer mi mamka oznámila, že se podívala na Bakaláře (informace pro rodiče a žáky), a tam se mi zjevila nová čtyřka z matiky. Věděl jsem, z jaké by to mohlo být písemky, ale nebylo mi jasné, proč čtyřka? Obvykle to neříkám (obvykle to totiž není pravda), ale čekal jsem tak jedničku nebo dvojku. Rozhodl jsem se, že se v pondělí důkladně s matikářkou pohádám. Z plánu sešlo, když jsem těsně před matikou musel jít k doktorovi. Bože, já nesnáším doktory. Dozvěděl jsem se tam však pár zajímavých věcí - například to, že jsem (podle jejich měření) menší než má matka. Taky mi řekli, že blbě vidím, což bych vážně nečekal a řekli mi, že dobře slyším, což bych ale doopravdy nečekal, jelikož předchozí část článku prozrazuje, že máme v genech jakousi hluchotu.
Tato epozida (bože, jak já to slovo miluji) však neměla být původně o pondělku, nýbrž o úterku. V úterý jsme šli se školou do kina. Původí plán byl, že se jde do Kotvy, ale nakonec jsem šli do CineStaru - aspoň, že tak! Šlo se na Harryho Pottera 7. Viděl jsem to prvně. Tedy v kině jsem to viděl prvně. Podařilo se nám doma stáhnout nějakou nekvalitní verzičku, ale základ se z toho dozvědět dal.
Každopádně s Benderem jsme plánovali, že si při hadovi předáme dárky. Nevíte, co znamená při hadovi? Je tam totiž jeden moment, kdy had vyletí z podlahy. Prý se toho vždycky všichni leknou. Proč já zase ne? Každopádně při téhle scéně jsme po sobě chtěli hodit balíčky. Byl to dokonalý plán, jelikož počítal s naprostým zaujetím, vystrašením a hlasitým vyjeknutím publika.. čili by si toho nikdo nemusel všimnout. Nakonec jsme si dary předali ale už před začátkem filmu. Přeci jen se nám nechtělo čekat. Dostal jsem *kajdu, DVD Krvavá Mary (čti: Krvavá **Máry) a jakési CD grupy, kterou vůbec neznám, ale mají pěkné názvy písniček (např. Hey Satan - You Rock). Předpokládám však, že budou dobří. Naposled, když jsem od Bendera dostal CD grupy, kterou jsem vůbec neznal, zalíbili se mi. Jejich jméno je Gravity Kills. Znáte?
Ale zpět k Potterovi. Jediné pro mě záživné momenty byly se Severusem. Jako vždy. Jinak já nemám důvod se na to koukat. Vlastně tentokrát jsem měl. S Benderem jsme celí žhaví do parodování a jednou jsme si takhle na mušku vzali trailer k sedmičce Pottera. Celou dobu jsme si tam šeptali hlášky z parodií a zcela nelogicky dostávali záchvaty smíchu u vážných scén. Ta parodie nebyla nic extra, ale vyskytly se tam některé hlášky, které dokonale podbarvily nebo naopak převrátily či podkopaly celou situaci. Ty nejlepší hlody však tuším přijdou až v druhé části. A na tu mě nikdo nedostane! Nebudu se dívat na to, jak Severus umírá. Severus.. v naší parodii je to Jižus. Vskutku originální..
*Výraz pro burákové máslo, který vznikl v Oxfordu za účelem vzniku nového anti-anglického slangu/argotu.
*Znáte Lovce Duchů? Takový primitivní seriál stavěný na otřepané myšlence, ale občas se tam vyskytnou perly. Tentokrát to byla Krvavá Mary. Ne, mysleli jste si, že se její jméno čte Mery? Byli jste na omylu! Profesionálové to čtou Máry.
III. Přehlídka nápadů
I. Staré časy
Znáte akci jménem Vánoční akademie? Před pár lety, když mě zcela nelogicky přijali na gympl, jsem pronikl do světa zábavy, ve kterém jsem pak každý rok před Vánoci vyjeveně koukal na exhibici toho nejlepšího. Akademie má být přehlídka scének, písní, tanců a různých jiných čísel, která si připraví za ten půlrok různé třídy. Jak jsem však poznal, později se z toho stala záležitost jednotlivců, kdy se na to každá třída vybodla a na pódium pak vyslala svého nejtalentovanějšího žáka, který uměl buď zpívat a nebo na něco hrát, aby to oddřel vše sám.
Když jsme byli v primě, připravili jsme si podivný taneček. Tedy já ne, odmítl jsem se toho účastnit. Nebo spíš, nikdo mě do tohoto projektu nepozval, ale upřímně - nemrzelo mě to. Tehdy se ještě na akademii předávaly ceny za nejlepší číslo. Myslím, že to našinec tím svým vtipnotanečkem vyhrál, ale to jen proto, že jsme byli primáni. Jen proto, že jsme byli na škole noví. To nám však došlo až v sekundě.
V sekundě jsme naše číslo více propracovali. Byla to tentokrát scénk a jmenovala se Černá Karkulka. Sympatické. Celé to začínalo tím, že stará Karkulka vyprávěla capartům, jak to chodilo za jejího mládí, když ještě byla naivní, slepá a zhulená. Záhy se scéna přesunula do minulosti, kde se Karkule hádala s matkou o rtěnku. Nebyl to zrovna jeden z nejvtipnějších momentů, ale pro tu pohádku to byla něčím důležitá scéna. Jen už si nepamatuji čím.. Každopádně Karkula pak odešla z domu s tím, že půjde za babičkou. Nevím, jaká byla záminka, ale její narozeniny to určitě nebyly. Cestou normální Karkulka potká vlka. Ta naše potkala Vietnamce. Možná to bylo ale ještě nebezpečnější. Vynořil se na lesní cestičce se svým papouškem a nabízel padělky Adidasek - čím víc proužků, tím víc Adidas. Naivní Černá Karkulka mu na to skočila a jedny koupila, aby nepřišla k babče s prázdnýma rukama. Další části si nepamatuji. Vzpomínám si až na to, že babička v tu noc nějak flámovala a z jejího domku se ozývala hlasitá hudba - metal! Kolem šel zrovna myslivec a ten se vyděsil tak, že zavolal FBI. Záhy přiběhl doktor se svou dogou (nevím proč doktor a už vůbec ne proč s dogou..), naložil myslivce (takže se tam něco muselo stát..) a vše zakončoval remix Kaťuši, kdy všichni herci zmateně pohazovali nohama a rukama a dělali, že se snaží o kankán. Bez těch mých mezer - tohle byl plán.. skutečnost byla jiná.
Já byl záložní metalovou babičkou, ale k mému štěstí ta pravá neonemocněla, a tak jsem se mohl odebrat mezi diváky a vše natáčet na kameru. Úvodní scéna se starou Karkulkou z jakýchsi nepochopitelných důvodů odpadla. Na scénu tedy hned přiběhla mladá Karkule a začala pobíhat zmateně po pódiu. U toho cosi volala, ale nikdo v hledišti ji neslyšel. Pak se zjevila na pódiu druhá osoba a jen zasvěcenci pochopili, že je to matka a nyní přijde hádka o rtěnku. V tomto duchu se to odehrávalo vše. Všichni kolem mě již spali a já nechápal, proč to ještě natáčím. Pak přišla Karkulka k domu babičky a místo hlasité hudby se z improvizovaného domku ozvalo: METAL!! V tu chvíli se všichni probrali a začali tleskat. Chudáčci si mysleli, že už je konec. Ale bohužel nebyl. Ještě přišla scéna s myslivcem, který tam hopkal chvíli kolem domu a pak sebou sekl na zem a s dogou, která chodila jako postižený medvěd grizly. Pak předčasně spustili Kaťušu a vše bylo ukončeno nesecvičeným kankánem. Myslivec pro jistotu střihl kozáček.
Naše akademie byla vždy strašná. V tercii jsme si radši nepřipravili nic.
II. Vánoční akademie 2010
Letošní akademie byla poměrně zábavná. Už moderátoři nás zaujali - ale takhle je to vždy. Vždycky je to zábavné a zajímavé, dokud nenastoupí naše třída!
Celou akademii zahajoval jakýsi pár, který zahrál a zazpíval Dear Mr. President od Pink. Tuhle píseň já si dřív pouštěl často. Rád jsem nad tím přemýšlel. Jsou to slova nepochybně pravdivá a vhodná, ale určitě ne od srdce. A později jsem již při části "..Něco vám povím o tvrdé práci.." dostával záchvaty smíchu. Co by mi taková fajnová celebritka mohla říct o tvrdé práci?
Následovala čísla, která mě bavila, ale už si je nepamatuji (aspoň ne tak, jak šly po sobě). Mezi nimi byl myslím i pianista z tercie (vidíte - jedinec za celou třídu!), nějaká rádobyvtipná scénka primánů nazvaná Cestovní Kancelář (ale aspoň byli slyšet.. a když si povolali nejlevnějšího ruského pilota, začal jsem i dávat pozor), vtip provedený jako módní přehlídka, zase zpěv, proslov a scéna Věštec. Scéna Věštec byla prapodivná. Nějaká maturitní třída si tam nastoupila a celou dobu stála jako solný sloupy. Celé to tam za ně oddřel jeden profesor, který vše uvedl větou: "Jsem věštec!" Všichni se smáli a považovali to za humorné číslo, ale později se z toho vyklubala pozvánka na maturák - stylová, ale nicméně stejně jen pozvánka.
III. Zlo
Někdy v půlce akademie byla na pódium pozvaná konečně naše třída. Nastal ten moment, při kterém se 26 lidí sesunulo pod židle. Modlili jsme se, aby si nás nikdo nespojil s kvartou, aby si nás nikdo nespojil s těmi dementy, kteří se opovážili vystoupit, aniž by to někdo chtěl.
U nás ve třídě není nikdy nouze o nápady. U nás ve třídě je problém s domluvou. Když někdo konečně přijde s něčím dobrým, ostatní mají potřebu ho trumfnout a vymyslet ještě něco lepšího. Pak u nás vznikají bláboly, při nejlepším nic.Všichni u nás vždy říkají: "Tak mějte rozum a domluvte se." Většinou to ale bývají oni, se kterými je největší problém. Většina třídy je totiž pro jeden nápad. Pak přijde někdo s jiným nápadem a s výše zmíněnou větou a tím vše zničí.
Původní návrh na akademii bylo Óčko. Chtěli jsme udělat sestřih videoklipů. Těch nejnotoričtěji známých videoklipů, jako třeba nějaká sr.. blbost od Lady GaGa nebo Biebera či Cyrus. Chtěli jsme to parodovat a udělat třeba jako soutěž a pak vylásit vítěze. Jak už to tak bývá, objevil se nějaký hanitel. Celý plán rozdupal (obrazně myšleno) a předložil Duhovou Vílu. Znáte tu píseň? Ne? Buďte rádi. Jenže nejde jen o samotnou píseň. Tenhle potupitelský plán zahrnoval i jakýsi teplý taneček, při kterým by byli všichni v růžové. Lidi, proti teplému tanečku bych nic neměl, ale dokážete si MĚ spojit s růžovou barvou? To by asi nešlo. A nebyl jsem jediný, kdo měl výtky. Po zkritizování padla jak Víla, tak Óčko a vypadalo to, že nebudeme mít zase nic - kéž by!
22.12. 2010 na vánoční akademii nastoupily na pódium tři monstra. Jedno v peroxidně bílé a druhé ve zlaté paruce. Třetí si nechalo kupodivu své vlasy. Pak někdo pustil Bad Romance (či jak se to jmenuje) od Lejdy Gadži a ty kreatury se začaly pohybovat. Začaly se slizce vlnit a následně jen prkeně mávaly do vzduchu. Horší taneční kreaci jsem neviděl. Nejhorší na tom všem ale bylo, že to myslely vážně. A pak tu nervydrásající hudbu někdo utl a konečně vykopal ty maškary pryč. Zachránce. Záhy však předstoupil Vačky. Je to pošuk, ale to je ta nejmenší vada na něm, spíš je to priorita. Nastoupil si v oblečku pojišťováka a začal nesrozumitelně koktat. Občas jsme něco zaslechli, například slova jako předávání a cen. Ano, i tento návrh byl probíraný ve třídě. Nakonec ho všichni zavrhli.. takže ti čtyři nejenže kopírují Óčko, ale dokonce vyhrabávají staré ztroskotané a všemi zavrhnuté plány. Ostatně jako vždy. Zpět k předávání cen. Moc vtipné to nebylo, ale možná se mi to jen zdálo, když jsem byl celou dobu pod židlí. Nějaký větší výbuch smíchu jsem však uslyšel až tehdy, když Vačky četl nominované pro cenu sympaťák školy. Když řekl "Školník", musím přiznat, že jsem se uchechtl taky a vybavil si, co vše jsme kdy se školníkem zažili (vybavil jsem si naše poličky - nakřivo přibité a vybavil jsem si scénu, kdy jsme se odhodlávali, koho za školníkem pošlem, aby se ho zeptal, jestli vede vodováhu. Vybavil jsem si kluzkou chodbu, na které vždy někdo ráno kvůli nánosu sněhu spadl a skomírající myšlenku na hadr, který by tam školník mohl položit - moc velký luxus. Vzpomněl jsem si i na jeho vlídnost, do které spadá i to přátelské vrčení.. Ano, školník by si tu cenu zasloužil.) Nakonec cenu vyhrála paní Bufetová, což je milá sympatická paní, která prodává ve školní kantíně. Myslím, že nikdo není s to zapamatovat si její pravé jméno. Je to prostě naše paní Bufetová.
Po tomto trapasu jsme se všichni zvedli ze země a začali se hlásit ke kvintě, která narozdíl od nás byla tak chytrá, že si nic nepřipravila. Jen nějaké své žáky vyhnala do školní kapely. Stylové.
IV. Vánoce
Přichází kapitola, kterou jsem měl začít, ale já tento článek začal psát již ve čtvrtek, tak se neděste, kdybyste našli nějaké nesrovnalosti, jako že včera byla středa. Včera byl pátek a s tím i Štědrý den.
Samozřejmě, že mě zajímá, co jste dostali, ale nejdřív bych se chtěl pochlubit já se svými zážitky, dojmy a dary (jsem sobec!).
Začnu čtvrtkem, kdy jsem zůstal doma sám. Nic zvláštního, ale v ten den měl přijet taťka se stromkem. Taky mi ho měl pomoct nazdobit, čehož si vážím, jelikož já pro zdobení nemám cit. Později se však ukázalo, že taťka taky ne. Naše ozdoby jsou jen bílé, stříbrné a červené (děsně nudný a monotónní stromek), ale taťkovi se podařilo kdesi vyštrachat fialový řetěz. S radostí ho tam tedy hned nacpal a mě stálo velké úsilí vysvětlit mu, že se tam tak trochu nehodí, i když bych změnu taky uvítal. Protlačili jsme tam tedy nakonec aspoň jednu zelenou a jednu černou ozdůbku. Nakonec vypadá pěkně. Vyfotil bych vám ho,a le nemůžu už pěkně dlouho najít foťák (a tentokrát to není výmluva, já fakt nevím, kde je.. jsem bordelář - a nebo mi tady matka dělala prostě pořádek.)
Na pátek jsme měli plán, že nejdřív zajedeme pro mé sestřenice a pak se celá široká rodina vydá na hřbitov za babičkou. Pak se mělo jet za dědou (ano, za tím dědou, který prokázal svou čilost v Kauflandu). Vše se uskutečnilo, až na to, že beze mě. Jsem nějaký nachcípaný a to je taky důvod toho, že jsem tento článek nedokončil hned ve středu nebo ve čtvrtek a ani v pátek. Měl jsem zákaz na počítač, ale ani bez něj bych sem nešel, nejsem sebevrah.
Takže jsem strávil pěkně (= znuděně) pátek doma v posteli a čekal asi tři hodiny, než se někdo vrátí a pokusí se mě vytrhnout z mého umírání. Někdy hodně pozdě večer (vlastně nevím, kdy to bylo.. vím, že byla tma, ale podle toho nemůžu soudit) se vrátila mamka a začala připravovat večeři. U toho mi vyprávěla, že jsem o nic nepřišel, že na hřbitově bylo až moc lidí a venku je hnusně.
V sedm přišla teta, která by jinak strávila Vánoce sama, takhle je strávila s námi.
Navečeřeli jsme se a krátce poté jsme se jako neřízené střely vrhli do pokoje ke stromku, dív jsme ho nepovalili. No, když nám stojí na skříni, tak by ho asi šlo jen těžko povalit. Každopádně dárků pod ním bylo dost. Kdybych měl jmenovat ty, ze kterých jsem měl největší radost, tak určitě lístky na MoR a na WT (věděl jsem, že je dostanu, ale to, že je můžu držet v ruce.. moje lásky, moji milášci - už je nedám z ruky), pak Behemantl (myslím, že to není špatná přezdívka pro kabát, ne? Taky krasavec. V oblouznění jsem mu slíbil, že ho budu denně čistit - nebudu, ale on mi to uvěřil a to je hlavní..), mikinu s Withinama (připadám si teď jako jejich největší fanda!! Bohužel v Utopii jsem žádnou krásu nenašel.. vy ano?) a CDčka (Nigredo od Landy a Slaniu od Eluveitie - vezmu ho na MoR a nechám si ho podepsat!). Ovšem dostal jsem i spoustu jiných krásných darů a vděčný jsem všem za všechny. Vlastně bych byl rád za cokoliv, když si vzpomenu, že za tento rok jsem se asi nechoval zrovna nejpříjemněji.
A co vaše dárky a Vánoce vůbec? :)
Když už jsme u těch dárků, tak jsem se opovážil něco malého pro vás stvořit. Je to opravdu jen maličkost a ani to není nic tak přnádherného, ale doufám, že vás to potěší. Pokud jsem na někoho zapomněl (už vím, že jsem zapomněl na Pepi a Marťu a bojím se, že ten seznam se bude jen dál rozrůstat.. je mi to líto, holky, určitě tam patříte, ale víte, že jsem lenoch, předělání se možná dočkáte až na příští Vánoce), tak se omlouvám velice, pokud je tam někdo dvakrát, tak se taky omlouvám a upozorňuji, že je to omyl a ne důvod k tomu, abyste se chovali nějak povýšeně. ;) Ani pořádek jmen není nijak závazný - že bych si víc vážil přátel, kteří jsou zapsaní hoře, než těch, kteří jsou dole. Rád vás mám všechny.. Dal jsem tam i pár přátel, se kterými jsem nijak oficiálně nespřátelil (oficiální spřátelení mi začíná někdy připomínat silně manželství.. povinnosti, povinnosti, povinnosti!) a také pár lidí, se kterými si v současné době už moc nepíši, nicméně v mém srdci budou mít místo vždy.
Doufám, že jsem v žádném jméně nenadělal chybu, jak mívám občas ve zvyku. :D
Přeji vám všem krásné Vánoce.. i když tedy trochu později.. :D
A snad mi odpustíte i to, že jsem si začal zvykat cpát do jedoho článku články čtyři (přinejmenším). :D Snad to přečtete, budu vám držet palce.
Metal s vámi.. :) a krásnou sobotu. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat