Ani nevím, kolik už jsem napsal omluvných článků a komentářů, ve kterých jsem se snažil omluvit svou nepřítomnost, své zdržení, svou nedochvilnost a svou debilitu. Hodlám v tom pokračovat, ale nepředpokládám, že byste mi odpustili..
Přiznávám, že poslední dobou nemám na blog moc času. Nechci oficiálně pozastavit, já nepozastavím, protože vím, jak je nepříjemné, když to vaše SB udělá. Tuším, že dlouho na blog nic nepřibyde.. no i když já články píšu rád. :D Ale nevím, jestli stihnu všem odpovědět. Dincie dlužím velký sloh jako odpověď na komentář, který se mi vešel na víc jak 2 stránky ve Wordu a nesmírně mě pobavil a potěšil, jenže abych mohl na ten laborát odpovědět, musím si najít minimálně hodinu času a tu já asi bohužel mít v nebližíš době nebudu. :(
Flow a Máje dlužím návštěvu už pár měsíců. Kdysi jsme přerušili rozhovory a já nedávno zase začal, abych to teď mohl opět takhle dementně ukončit. :(
S každým z vás tady jsem někdy vedl skvělé rozhovory. Všichni jste mi přirostli k srdci a všechny vás mám opravdu rád.. nemyslím si, že by to bylo oboustranné. :D Nechci o vás přijít.. asi zním jako fňukna, co? :D Když mě je to teď i jedno.. Chci, abyste věděli, že se v nejbližší době stavím na blogu každého z vás, protože jste mí přátelé, mí exoti, mé lásky nebo prostě jen cvoci, kteří mě něčím zaujali a aniž bych s nimi oficiálně spřátelil, tak k nim občas zajdu.
No.. myslím, že bez blogu dlouho nevydržím, takže se za pár dnů připlazíms další částí Říma. ;) A možná i nějakými osobními poznatky z všedních dnů a možná budu i tak štědrý a přinesu vám novinky ze světa kytaristů.. :)
Krásný večer, drazí moji spřátelení..
(Tož to je asi jeden z mých nejkratších článků.. Asi bych měl něco přidat. :D)
Budu vám tedy teď chvíli vyprávět zasněný příběh plný naděje.. skončilo mi Jak jsem poznal vaši matku, což je jasný signál, že bych měl zahučet do postele a usínat za zvuku Segalova velice zajímavého filmu, jenže mě se njak nechce.. vím, že ráno budu litovat, protože vstávám krátce po šesté a každá minuta je mi tudíž pak drahá.. Ale když už to mám na mysli..
Začal jsem tvořit designy!
Vážně jsou to mistrovská díla, naprosto krásný a asi začnu dělat na objednávky..
(Upozorňoval jsem na začátku vyprávění, že jde o smyšlený příběh a jakákoliv podobnost s nějakou osobou a jejími zájmy je čistě náhodná?)
Kdysi dávno se mi povedl jeden jediný, na kterém byla nahá žena (tedy původně to byl anděl, ale já tu krasavici nemilosrdně zbavil křídel) a tunel. Bylo to vše, ale mě se líbil.. už ani nevím, jak jsem ho pojmenoval. Na jednom z mých blogů funguje doteď. V tu chvíli mě designy začaly bavit.. a když přejdu do vážnější sféry - neumím je, ale asi to budu zkoušet, protože mě to baví. Což je podivné, asi symbol toho, že nejsem v pořádku, jelikož mě obvykle to, co mi nejde, nebaví. :D Asi mám nějakou vyhlídku marné naděje, že se zlepším a to já většinou bývám spíš pesimista.. býval jsem. Vlastně jsem postřehl, že jsem se dost změnil. Že už mě nebaví hrát si na někoho, koho tupí spolužáci nazývají "nekromantem" a kdo vidí sklenici z půlky prázdnou. Moje sklenice totiž musí být vždycky plná! Když je prázdná, tak totiž píšu takové blbosti jako momentálně teď, takže bych měl doplnit, ale mám takový dojem, že se to už nezlepší. Že to nejlepší, co jsem vám mohl nabídnout, je definitivně v čoudu a má chuť do života na blogu se vypařila do nenávratna. Doufám, že ne, protože chvíle, které jsem s vámi zažil byly jedny z nejlepších. Blog mi vždy umožňoval útěk do jiné reality.. do takového lepšího světa, kde si můžu vybírat lidi, se kterými budu a se kterými ne. Doufám, že mi rozumíte, ale nebudu se divit, když tomu tak nebude.. nebylo by to prvně. Vlastně jsem se teď vrátil k první části mého článku.. vrátil jsem se konečně k tomu, čemu jsem tento sloh chtěl věnovat. Chtěl jsem ho věnovat především vám, má drahá SB, a ujistit vás tak, že i když budu hrát mrtvého brouka, tak se mě jen tak nezbavíte...
P.S.: Chce někdo udělat design na objednávku? :D
Žádné komentáře:
Okomentovat