Krásný večer přeji všem po dlouhé době. Vím, že jsem byl zatraceně dlouho nečinný, ani nevíte, jak mě to mrzí. Nejspíš si všichni myslíte, že už na vás seru (s odpuštěním), ale skutečnost je taková, že si najdu jen málo času na pár komentářů, natož na pořádný článek. A ani tento článek nebude takový, jaký jsem si ho původně představoval.
Hodím vám sem konečně fotky z Říma, ovšem zatím jen první říjen focený mobilem.. pak první říjen z pohledu foťáku, a pak stejný proces s druhým, třetím a čtvrtým..
Začnu takovým odreagováním - fotkou jménem "Bella je bestie". Tento poetický název vznikl zkomolením nádherného italského výrazu pro "Krásku a zvíře", což je film, který plánují uvést italská kina. A my bezvěrci jsme z takového dramatu udělali takovou frašku.. ovšem nebyl to zdaleka jediný billboard, který nás na naší dlouhé pouti zaujal.. ovšem "Žužíci" (což vám ještě dlouho neobjasním) jsou jiná kapitola. ;)
Na fotografii také vidíte překrásný Benderův růžovoučký foťáček, po kterém ze srdce toužím. Ale dost té ironie.. abych vám přiblížil celou situaci a 1. říjen vůbec, tak začnu asi takto:
1. říjen byl druhým dnem, který jsme v Itálii strávili. Ptáte se proč nezačínám jako každý normální člověk od prvního dne? No.. měl jsem to v plánu, ovšem já pako nevyspělé jsem se rozhodl natahat dopočítače nejdříve fotky z mobilu (na můj Sony Ericsson jsem vskutku hrdý.. je jako já - neustále vybitý a blbě vidí do dálky), kde ovšem nemám fotky z prvního dne, což jsem ale nevěděl. :D Takže se k prvnímu dni někdy vrátím.. ;)
Tato cesta, při které jsme potkali tento nádherný billboard (nemám rád slovo billboard, budu tomu říkat velkoobraz :D).. takže cesta, při které jsme potkali (několikrát) tento velkoobraz vedla na známé poutní místo, které nikdo z nás/vás nezná a tak jsem to ve své skromné galerii nazval prostě "Sloupy".
SLOUPY
Možná jste už pochopili, proč tomu říkám sloupy. Vskutku si nevybavuji, jak se toto skvostné místo jmenovalo, ale co si vybavuji dobře je, že uvnitř bylo jakési prazvláštní improvizované muzeum.
Tu máte detail štítu/vchodu a nějaké skupinky čumějících Vietnamců. Vybavuji, že místo, ze kterého jsem toto fotil, byl ubohý předražený stánek se suvenýrama stojící mezi stromy, u kterých žebraly dvě ženy. Zážitek k nezaplacení.. Tedy vlastně spíše k zaplacení, když to promyslím. :D
Detail sloupů, podle kterých dostal název i celý výjev. ;) Docela mi tam vadí ten sloup, ale já už jsem zvyklý z Mástru, že mi do záběru lezou nějaké tyče (nejlépe s kamerou na konci).
A takto to vypadalo uvnitř. Tedy, samozřejmě to nebyl úplný vnitřek.. takhle to vypadalo mezi sloupy. ;) V těch dveřích na konci myslím také byly nějaké exponáty.
A naše cesta pokračovala dál. Po zhlédnutí jsme nasedli do autobusu, který byl pohodlný asi stejně jako MHD a vyjeli jsme do Rajské zahrady.
Popravdě nevím, jestli to šlo takto po sobě.. ale v Rajské zahradě jsme byli. ;)
RAJSKÁ ZAHRADA
Ani nevím, jestli se to doopravdy jmenovalo Rajská zahrada. Říkala tomu tak naše průvodkyně, ale dobře víte, že ta je asi tak věrohodná jako náš školník Slípka, který nerozezná hasák od libely.
Rajská zahrada fungovala také jako muzeum. Ale narozdíl od ostatních míst mi to tam přišlo alespoň něčím jiné..
Pod sochou ležela na zemi kašnička se studenou vodou plná peněz. Naší třídě tehdy při pohledy na třpytící se mince začal šrotovat mozek rychleji jak při písemce z fyziky.. každý tehdy plánoval něco jiného a mezitím, co všichni bezradně čučeli na dno, já ukradl tento snímek.
Nevím už, kdo se první sehnul k hladině, ale vím, že to byla Diana, kdo vytáhl ven ty největší poklady.. ale upozorňuji, že jen proto, abychom si je mohli nafotit. ;)
Český peníz z roku 1975, starej padesáťák, polskej i ruskej peníz.. to jsou poklady (a bylo jich i mnohem víc), které se dají naleznout v italských kašnách. ;)
A naše cesta pokračovala dál.. V autobuse bylo tradičně nedýchatelno a my spřádali plány na zabití řidičů, jelikož se opovážili vyjet bez funkční klimatizace. Po dlouhém čekání v zácpě jsme ovšem přišli na to, že za to může průvodkyně - jako za všechno, co se posralo.
Tentokrát jsme měli namířeno do jakéhosi opactví, kde mniši prodávali jejich vlastní léčivé výrobky (koupil jsem bonbóny, ale popravdě nemám tu odvahu na to, vyzkoušet je :D). Nebylo to tam špatné, ale cesta byla zdlouhavá a mě se pozvolna vybíjela MP4ka, takže jsem v tichosti obdivoval krásy Itálie, u kterých jsme se vždycky zasekli v nějaké ze zácp. Mezi ně patřila i ta rotunda na fotkách, které najdete o něco výše. ;)
Nyní už k samotnému opactví.. ;)
OPACTVÍ
V opactví bylo několik budov, které byly doslova nakupené na sobě, ale nejzajímavější z nich byla asi tato:
A detail toho zajímavého nápisu, kterému všichni rozumí..
ZŘÍCENINY
Jak originální název, když jde o Itálii. Toto slovo by se hodilo jako nadpis skoro pro všechna místa, která jsme navštívili, ale já tak nazval právě tento výjev. Jde o zříceniny jakéhosi kostela (no, ten kostel je trochu vedle, ale jde o jedinou věc, která mi z toho utkvěla v hlavě), který vám ukážu na další fotce..
Ty jejich stromy mě opravdu fascinují.. prvně jsem byl v Itálii někdy v roce 2002 a už tehdy jsem se do nich zamiloval.. Ale zpět od mých pubertálních výjevů, ve kterých vyznávám lásku italským stromům. Přistoupím nyní k věci, na kterou jsme se my těšili nejvíc a na kterou se vy určitě také těšíte nejvíc...
COLOSSEUM
Příjezd ke Colosseu, k té monstruózní bestii!
Když jsme konečně vylezli z busu a zjistili, že než se podíváme dovnitř, budeme mít zdlouhavý rozchod, o který výjmečně nikdo nestál..
Pěkný pohled, což? Na rušnou silnici a na plot, který hyzdí tu monumentálnost, kolem které je obehnaný..
No naštěstí mám i pár fotek, které jsou poněkud.. lepší, dalo by se říct
S Colosseeem se s vámi loučím. Dnes už mi to nemyslí a myslím, že další mé komentáře by tudíž dopadly katastrofálně.. můj současný stav vypovídá o tom, co všechno jsem dneska zažil: fyziku (psali jsme test, na který nám učitelka nejdřívv slíbila 30 minut a pak si při rozdávání papírů stanovila podmínku, že musíme opravdu pilně pracovat a možná pak nám dá celou hodinu, jenže v půlce rozdávání jí doplo, že neokopírovala dost písemek, takže ylo i míň než těch 30 minut. Nejvíce mě však deptala vzpomínka na předchozí fyziku, kdy jsme si to procvičovali a já seděl vedle ŠT-maniaka, který celou dobu říkal "Nesnížím se ke kalkulačce..", zatímco já se sral s jedním vzorečkem! :D). Budu pokračovat ve výčtu toho, co jsme dnes zažil, i když to nikoho nezajímá, takže to vezmu ve zkratce: čeština (neboli hodina se zatracenou feministkou, která navíc nedovoluje při svých hodinách jakékoliv svobodné myšlení, tudíž potlačuje naše názory a my se stáváme zaostalejšími!), tělocvik (posilování rukou a jakási týmová hra, kterou jsem našemu družstvu totálně zmrzvil) a Jak jsem poznal vaši matku (po tom už by byl vygumovaný každý!)
Takže přeji dobrou noc a závěrem se všem omlouvám, že dlouho neodpovídám na komentáře a dneska nenastane žádná změna, jelikož už se nesnesitelně těším do postele k Milanovi. :D
(Milan=megadlouhý černožlutý plyšový had)
Dobrou noc!
Žádné komentáře:
Okomentovat