Minula neděle a dnes je opět hnusné pondělí. I když jsou prázdniny, zbrojím stále za to, aby byl všemocný vůdce Garfield vyslyšen a pondělky na jeho přání zrušeny.
Ovšem v tomto článku se chci vrátit do minulosti.. lépe řečeno do včerejší neděle, kdy jsme měli vyhlídku hnusného pondělku teprve před sebou.
Neděle pro mě znamená asi toto: jsou formule, ale já se na ně nemůžu dívat, jelikož pojedeme pryč! Minule jsem to ještě ukecal - byla Velká cena Německa, to jsem si nemohl nechat utýct. Ale včerejšek jsem už neukecal.. takže jsem viděl jenom start, kdy byl Vettel ve vedení a zmetek Alonso se propašoval před jeho týmového kolegu Webbera.
Už tradičně jsme jeli pro pivo do Kauflandu a pak s ním k dědovi, jenže u Kauflandu začínají všechny problémy..
Když jsme přijížděli, bylo parkoviště úplně plné, takže jsme tam chvilku kroužili, abychom to mohli někam píchnout. Nakonec jsme našli místo hned u vchodu, tak jsme se rozhodli, že to dáme tam. Proč taky ne, budeme to mít s nákupem blíž. A protože se mamka učí řídit, tak jí taťka vysvětloval, jak do toho místa krásně zacouvá. (možná jste to z mého zmateného vyprávění nepochopili - teď ještě řídí můj otec, mamka bude až potom) Takže do toho místa taťka brilantně zacouval a ještě se vychloubal, do jak úzkého prostoru se trefil.
Tak sjme tedy zamířili k obchodu. Před obchodem stojí bouda, ve který dávají zmrzlinu a my už máme ozkoušeno, že u Kauflandu jí mají nejlepší. Tuhle neděli jsme si taky prvně všimli, že je z Opočna a jelikož máme v lásce výlety po České republice, hned jsme naplánovali, jak tam příští prázdniny pojedeme. U nás to není nic výjmečného. Vždyť jsme byli už i v Břvanech! Neznáte? My jsme Břvany taky neznali, ale pak jsme si k něčemu dal křemžskou hořčici a jak se tak dívám na etiketu, tak zjisštuji, že se vyrábí právě v Břvanech. A tehdy vznikl nápad, podívat se do nich. Vloni jsme to taky uskutečnili. Byla to dlouhá cesta, protože Břvany jsou od nás extrémně daleko. Ale nakonec to myslím stálo za to. Sice tam nikde nedávali ochutnávky hořčice, jak taťka plánoval, ale bylo to tam pěkné. Můj nejsilnější zážitek z Břvan byl ten, že jsme neměli už co k pití, tak nám místní poradili, ať si vyhrabeme petku z kontejneru a dojdem si pro vodu dozadu k nějaké polozbořené kapli. Tak jsme to tak i udělali. Břvanská voda je dobrá ;) vřele doporučuji návštěvu tohoto krásného miniměsta ;)
Ale zpět k nám, před Kaufland. Na zmrzlinu jsme čekali zhruba pět minut. Nechápu, proč zrovna v ten den se jim to nestíhalo mrazit.. a když už jsme si konečně tu frontu vystáli, přišli jsme na to, že je úplně jiná, než ta naše oblíbená zmrzlina, kterou tam dávali vždycky. Takže návštěva Opočna padá.. :D
Tak jsme pak zašli tedy konečně do toho Kauflandu, kde jsme vzali basu Platanu a zamířili s tím ke kase. Všechny plné a až po několika dlouhých minutách stání jsme si všimli, že vepředu je volná pokladna. Bohužel jsme si toho všimli ve stejný čas jako ostatní, takže z toho zase sešlo.. a my si museli vystát v dlouhé frontě a u toho poslouchat taťkovo věčné nadávání: "Když tu bylo minule prázdno, tak nás na volnou kasu upozornili hned, ale když je tu ted plno, tak nás neupozorní vůbec! Debilové američtí!"
Pak jsme tedy vyšli konečně ven a s pivem (a pár dalšíma věcma v košíku) jsme zamířili k autu. Aha.. tak zajel tam hezky a je určitě obdivuhodné, že se tam tak trefil do toho malého prostoru, ale my jsme se tam neměli s tím košem jak dostat!! Nejenom že úložná prostor byl vzadu, ale ještě po stranách nikde nebylo místo, jak se tam dostat! Takže jsme si to složitě předávali ze strany na stranu, až jsme to potom dostali na zadní sedačky. To byl vážně nápad! :D
Pak jsme jeli ještě do Normy. Teta (taťkova sestra) ráda peče a peče i na zakázky (nechcete někdo? dělá skvělou rumovou roládu!), takže taťku poprosila, aby jí dovezl nějaké máslo, že v Normě prý mají zlevněné. Máslo tam ale neměli, jen tuk s obsahem másla a tak taťka tetě volal, jestli to má vzít. Nakonec jsme to tedy vzali a dostali jsme ještě informaci, že by se jí náramě hodil marcipán.
My ale už na marcipán kašlali a vyjeli konečně s pivem k dědovi, aby nebyl na suchu.. u dědi jsme se setkalis naší oblíbenou kočkou, která nám vůbec nepatřila, ale stejně jsme jí brali jako člena rodiny. Doteď vlastně ani nevíme, jestli je to kocour nebo kočka, ale tak tomu prostě říkáme Čičan a povýšili jsme to na hermafrodita. :D Chudák.. :D
U dědy jsme otrhali jabka a vzali bednu od piv, co jsme mu přivezli minule a vyjeli jsme s tím ke Kameňáku. Pro naftu a ke kravínu.
Aby nadpis nabyl svého úplného významu, musím tady samozřejmě zmínit něco, co už jsem zmiňoval v článku Ich möchte einfach fahren a to je to, že se matka učí řídit. Po dlouhé době jsme tedy vyjeli do 'terénu' a nehali jsme jí, ať si objíždí kravín. Za pár týdnů se naučila vcelku dost - dokonce i to, že si musí odbrzdit ruční brzdu :D včera nově zkoušela blinkry, ale víc jí to znervózňovalo. Nakonec se kvůli blinkrům zasekla uprostřed cestičky a spustila stěrače. :D
Když už s tím pak chtěla seknout, přemluvili jsme jí, aby sjela dolů do Boršova. S tím byl problém, ona je děsný plašan a bojí se neustále, že něco/někoho zajede. Ale nakonec usoudila, že do Boršova je to krátká cesta (2-3 kilometry) po malé polní cestě, kde je provoz minimální, takže jsme se odvozu do vedlejší vsi dočkali. Ovšem cesta, která by každýmu normálnímu řidiči trvala tak dvě minutky, trvala mojí matce půl hodiny! :D Ze začátku měla obrovský problém s tím, najít si svojí stranu. Měla prostě zafixováno, že se musí držet vpravo. Jenže na těhle polních cestách je to hrozně nebezpečný, mohla by to nějak poškodit nebos tím sjet dolů, takže jsme na ní celou cestu řvali, ať se drží na středu tý ulice a na svojí stranu ať zajede jenom když pojede něco proti ní. Proti nám nic nejelo, zato proti nám šli lidi. Matka začala zmatkovat a zasekla se někde u kraje s tím, že dál nejede. Nakonec jsme jí přemluivili,a by za tím volantem zůstala, ale stejně jsme museli čekat. Matka se totiž rozhodla, že se rozjede, až když ti chodci přejdou. Ale jelikož byli několi set metrů před náma, tak to byl menší problém! :D Nakonec jsme tam ale čekali jenom proto, abychom zjistili, že ti chodci stejně odbočí někam pryč a že bychom je skvěle minuli. Než ale stihli chodci úplně zmizet, na obzoru se objevili cyklisti - další horor. Takže jsme čekali, než cyklisti přejedou. Taťka mamce mezitím zapnul blinkry a dělal, že hledá mapu, aby to vypadalo, že stavíme kvůli tomu, že jsme se ztratili. Vypadali jsme totiž podezřele. :D A s tou mapou to nebylo o moc lepší, protože do Boršova vedla jediná cesta a to ta, na které jsme byli, takže jsme působili trochu jako cvoci. :D Než taťka sthl mapu zase zandat, tak se naproti vynořil další cyklista. Nějaký starší dědula, který jel nalepený na svojí straně, ale matka se z něj stejně mohla zbláznit strachy. Nakonec kolem nás projel s pohledem "to není možný, oni maj snad íkvé tykve!" a my jsme z něj dostali mírný záchvat smíchu. Matka pak začala provolávat, že kdyby se rozjela, jak jí taťka radil, ještě před přejetím toho cyklisty, tak by to do něj mohla vklidu i naprat. Taťka pak skvěle vystihl, co by si dědula mohl asi myslet: "No já si tady jedu po poli jako pomalu a vklidu a v tom se rozjede nějaká střelená ženská a nabourá to do mě!" :D
V Boršově se taťka s mamkou vyměnili a už jsme bezpečně a hlavně rychle jeli zase zpět ke Kauflandu, kde jsme se ani tentokrát nevyhnuli problémům s pakováním. Prozměnu tam bylo úplně prázdno - opravdu tam stály na celém parkovišti asi čtyři auta. A my jsme museli zajet zrovna vedle toho jednoho auta, ze kterého vystupovali lidi, takže jsme je málem srazili! :D Zmrzlinu mělis tále rozteklou, tak jsme mezitím šli odevzdat bednu od piv a do Kauflandu hledat marcipán. Po dlouhém telefonátu jsem se ovšem dozvěděli, že semarcipán vede jen v Globusu a tam jsme už opravdu nechtěli.
Cestou domů jsem se ještě dozvěděl, že VC Maďarska vyhrál Webber, ale další místa neříkali :( jestliže ale není Vettel první, tak semu muselo něco stát.. :/ nevíte někdo, jak to dopadlo? ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat