Na pondělí jsem se neskutečně těšila, protože můj kámoš streamer, Stronku, se rozhodl (pod mým mírným nátlakem), že bude poprvé v životě hrát a streamovat Elden Ring. Spolu s GW2 je to moje nejoblíbenější hra ever, a tak jsem byla hned nastartovaná a nahypovaná, abych ho řádně podpořila a v případě nouze pomohla. Nakonec to začalo i skončilo velmi bídně. Stronku streamoval asi jen tři hodiny a celou dobu píčoval na ovládání, fpska, kameru, mechaniky... prostě cokoliv. Jako ano, ta hra má své mouchy, zejména co se nějakého keybindingu týče, ale pořád se s tím dá hrát úplně normálně, není to konec světa. Nakonec jsem z toho streamu odešla akorát nasraná, protože Stronku furt jen držkoval a úplně mi to znechutil. Nenechal si nic vysvětlit, poradit, všechno byl prostě problém. Nemám zapotřebí kazit si nejlepší hru mediocre hráčema, kteří nejsou schopni přenastavit si ovládání ve své vygumované palici.
Nicméně zde je tedy screenshot ze začátku streamu. Tehdy byla ještě docela prdel, protože clueless streamer naběhl přímo na bosse a pak se před ním schovával ve křoví, zatímco mazlil kocoura, který z toho byl "v sedmém nebi". Taky to byl highlight večera a vše, co se stalo poté, už bylo jen horší a horší.
Úterý bylo poněkud lepší, protože jsem ten den strávila doma - a to úplně sama, jen ve společnosti kočiček. Vybírala jsem si volno za debilní pracovní sobotu.
Pustila jsem se tím pádem konečně do čtení "Knížky s červeným obalem" od Alexandry Berkové a musím říct, že je to... zajímavé.
Líbila se mi první kapitola, nemyslím úplně úvod, ten byl sice specifický, ale nedokázal tolik vtáhnout, tudíž teď hodnotím skutečně jen první kapitolu, ze které mám i fotku:
Je to takové trochu zmatečné čtení, bez příkras, splývající, mluví se a myslí hodně prolínavě, což je na jednu stranu dobře, protože to působí přirozeně a čtenář lépe chápe postavy, na druhou stranu je to styl psaní, který nemá opravdové dialogy. Respektive má, ale vedené trochu specificky. I na fotce je to myslím trochu znát, že pro to, co postavy říkají, se nepoužívají uvozovky, ale zvýrazňuje se to jen slovesem "řekl/a". Nejdříve mi to nevadilo a v první kapitole jsem si to užívala, protože první kapitola je asi z prvního stupně základní školy a tyto jednoduché popisy, kdo co říká, mi neskutečně sedí k dětskému jednání a vnímání světa. Působí to až primitivně, ale sedne to k tomu prostředí jak prdel na hrnec. Uvozovky tato kapitola používá jen v momentě, kdy někdo něco čte v učebnici, což mi také přišlo jako osvěžující prvek. Zrovna tak jsem byla nadšená z toho, že po třídě putoval nějaký papírek se sdělením plným pravopisných chyb (protože "vysí" i "vorel", je chyba, milé děti), protože jsem si úplně vzpomněla, jak u nás na gymplu putoval papírek se zprávou "na stropě je chleba", což mělo za efekt, že všichni zvedali a otáčeli hlavu a hledali onen chleba. A tato vlna nechtěného procvičoání krční páteře měla zase za vinu to, že lavice, do kterých se papírek ještě nedostal, si šuškaly, co se asi děje, a z nějakého důvodu z nich vzešla zkomolená varianta "na stropě je houba". Pak se to celé zmátlo a všichni hledali jak houbu, tak chleba. :D Ale to odbíhám. První kapitola byla prostě super, nastínila postavy, měla spád, měla nové, nebo aspoň pro mě nezvyklé prvky, jak pracovat s přímou řečí a myšlenkami, a měla i jakous takous dohru.
Nicméně zatím jsem přečetla kapitol asi sedm a žádnou už jsem si neužila tolik. Ne že by byly vyloženě špatné, ale tento styl psaní se mně osobně nečte dost dobře na to, abych dokázala zhltnout celou knihu na posezení, tudíž to nadšení prostě postupně klesá. Ještě horší pro mě je ale fakt, že vyprávění je často repetitivní a zmatečné a to, co mi sedlo ke kapitolám z dětství, mi vadí u kapitol z dospívání a dospělosti. Netuším zatím vůbec, jestli a kam kniha směřuje. Asi to má být jen popis toho, jak to má žena v životě na hovno, aniž by si to vlastně uvědomovala. Nemyslím si, že je to špatné téma, ale zatím kniha nepůsobí vůbec uceleně. Nejhorší na tom je, že nezanechává nejen odovědi, ale i otázky. De facto nemáte tendenci ptát se "a co bude dál?", protože každá kapitola je jeden vytržený okamžik a stát se může úplně cokoliv. A většinou se to "stane" bez děje.
Trochu čekám plot twist, že se to odehrává v blázinci. Ne, neočekávám, ale doufám v něj. Chtěla bych, aby se to odehrávalo v hlavě blázna, který občas ztrácí pojem o realitě a ze zdí blázince si dělá zdi školy... pak by to možná mělo nějakou hloubku.
Jenomže ještě nejsem na konci, jsem teprve v polovině, takže možná nakonec vezmu tato svá slova zpět. Třeba konec bude dobrý i bez blázince.
.png)
Žádné komentáře:
Okomentovat