Kresby: Livriel a Sylvone

Je to už delší doba, co jsem přišla s tímhle nápadem, nápadem překreslit své oblíbené zpěvačky jako postavy z her. Není to nic extrémně kreativního, ale tvářilo se to hned od začátku jako něco, co by mě mohlo zatraceně bavit. A kupodivu jsem se ani nezmýlila

První, co mě napadlo, byla kombinace Liv Kristine a Auriel. Vám ta jména asi nic moc neřeknou, ale to nevadí, já vám sem dám i obrázky originálů. Liv byla zpěvačka Leaves' Eyes, o kterých jsem se tu poslední dobou zmiňovala častěji. Nejeden zarytý fanoušek o ní prohlásil, že její hlas je andělský a léčí, a tak vybrat jí jako druhou část Auriel byla jasná volba. Myslím, že je původně z Diabla, ale to já zkoušela jen krátce a nadšením jsem z něj neřvala. S léčivou andělou Auriel jsem se tak setkala poprvé až v Heroes of the Storm. Ale blabla, zapomeňte na jména... pojďme k těm obrázkům, na tom přece záleží.

Moje cédéčková sbírka: Holy Shire - Midgard

Tohle je album, na jehož popis jsem se hodně těšila. Obsahuje totiž vše, co pořádný hudební klenot potřebuje: severskou mytologii, Hru o trůny a Pána prstenů. :D

H:

Holy Shire (Itálie)

Holy Shire, Masters of Rock 2014

Celé spektrum - ale která barva je nejlepší?

Měla jsem zelený design, červený, oranžový, pak krátce zase zelený, pak modrý a nakonec fialový. A ano, časem se určitě dostanu ještě třeba k hnědé, žluté a třeba i černobílé, kdo ví. Doufám, že budu na blogu tak dlouho, že se má sbírka mnohonásobně rozšíří a bude to tu hýřit úplně všemi barvami. Ale to je teprve před námi, někde v daleké budoucnosti. Nyní vás chci poprosit o laskavost.

Napadlo mě sestavit anketu o zdejší nejlepší design. Nestojím o falešné komentáře typu "lovískuju tvůj design", ale chtěla bych opravdu upřímně znát, který z těch všech, co jsem tu vystřídala, považujete za nejlepší. Třeba jste tu všechny ani nezažili, nevadí, já dám náhledy do celého článku. Ale ráda bych si udělal obrázek o tom, co na vás působilo nejlépe a co naopak nejhůř.

Nápad na tuto anketu opět pramení částečně z té mé posedlosti přehledy, ale především bych ráda znala celkovou zpětnou vazbu.

Děkuji \m/

Koruna na hlavě, koruna v srdci

Já opravdu nutně potřebuji mít na své svatbě korunu. Nějakou elegantní, ale jsem si tím jistá, že k oltáři musím jít s nádhernou ozdobou hlavy.

Ne, nebudu teď plánovat svou svatbu... časem to snad přijde, ale dnešní noc rozhodně není onou nocí. Dnešní noc je nocí, kdy si všímám korun v metalové scéně.

Všimli jste si také, že koruna dodá každému punc nejen majestátnosti, ale určité elegance, zvýrazní jej a přidá až děsivý nádech tajemna? Koruna je symbol a my jsme naučení na to, že na nás symboly působí mocně. Kříž, pentagram - každý si s tím něco spojí - a nejen co se učil o náboženství ve škole - ale nějaký výjev, nějakou zkušenost, názor, myšlenku, pocit... A s korunou to není jiné.

Ten trend se mi líbí. Je stále docela vzácný, ale vzhledem k tomu, že se nám rozrůstá základna fairytale metalu, mohl by se brzo vynořit zástup elegantních princezen. Nicméně na tenhle článek mě nepřivedla žádná nová skupina, žádná začínající pohádková gruppa, co si myslí, že když zpívá o Sněhurce, tak je sakra badass. Ne, opět za to mohou Evanescence (jo a Dani Filth).

Báseň: Sign of the Dragonhead 2018 (minirecenze)

Drahý, tak už jsi zpátky,

každý hřích, co jsi spáchal,

formuje se do oprátky,

a teď jsme tady, tak si sedni, poslouchám.

Teď jsme tady, příběh tvůj už dobře znám.

Přestaň se kroutit jako had,

donesli mi, jak jsi blouznil,

chtěls ji zabít, tak teď plať,

bojíš se hněvu, prcháš a já poslouchám.

Stále to stejné dokola, co dobře znám.

Tak řvi, jaký jsi válečník ze severu!

Že tvou čest ti neseberu!

A čí krev jsi s bratry prolil,

kolik nepřátel jsi skolil!

A mezi nimi - jaký nápad!

Vrazils múze kudlu do zad!

Tvou mrtvolu teď čeká rozklad.

Řvi dál, že neohroženě stojíš!

A já cítím, jak moc se bojíš.

Ty nejsi král, ty nejsi jarl

a královnu jsi nám vzal.

Oč se snažíš, je z jejích kořenů,

Ty nejsi nikdo, za tebou se neženu.

Místo srdce čerpáš z historických pramenů.

Tys tam nebyl - v záři těch plamenů.

Vše, za co bojuješ, je její dech,

je její dědictví, poslední vdech,

je její minulost, je její odkaz,

i tahle bitva je jen její šrám.

A ty jsi válečník, co stojí sám.

A kdo promluví,

zlomíš mu vaz.

Zrada zoufalá.

Nečeká Valhalla.

Drahý, slizký jsi jako Jormungandr,

ubohý však jako bídný červ.

Zkáza se jménem Alexandr.

Tak aspoň stůj si za tím, co jsi stvořil,

jinak už nebudu poslouchat.

Fialový Path of Reaper

Nečekala jsem, že si někdy na blog pořídím fialový design. Už jen proto, že fialová k mým oblíbeným barvám zdaleka nepatří. Dokonce jsem k ní měla takové antipatie, že v článku o Evanescence jsem přídavné jméno "fialové" použila jako dosti hanlivý výraz pro jejich (tehdy) nejnovější album. S tím, že je to takové neslané-nemastné nic.

A nejen pro album Evanescence. Epica předloni totiž vydala taky své fialové dílo - a byl to rovněž dosti tragický počin. Respektive, nechci jim přímo křivdit, ale jsem holt zvyklá na trochu lepší kvalitu. Proč to ale zmiňuji. Nejen proto, abych vám tu vysvětlovala, jak se díky úžasnému datadisku Path of Fire, který mě přikoval opět ke hře, změnil můj pohled na fialovou barvu, kdepak. Zmiňuji tady Epicu také proto, že styl, jakým je laděný PoF - artwork i obsah - mi Epicu velice, velice připomíná.

To ani není nijak důležitá informace, prostě mi jen přišlo zajímavé to srovnání. Nakonec to byl ale také tento fakt, proč jsem se rozhodla nový design ladit čistě dofialova a nekombinovat ho s oranžovou - jednak to na mě působí jako příliš velká divočina, a jednak už bych se toho epikoidního pocitu asi nezbavila. Také veškeré pyramidy jsem se pokusila zakomponovat jen velice lehce a nenásilně a nechala jsem vyniknout blesky a krystaly - a pochopitelně drahého Kralkatorrika. Což je ta rozpláclá tlama vpravo.